Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František se dnes dopoledne odebral na soukromou návštěvu baziliky Panny Marie Větší, aby se před tamní mariánskou ikonou Salus Populi Romani modlil za nadcházející apoštolskou cestu do Mexika. Potom poněkud neplánovaně navštívil také baziliku sv. Jana na Lateránu, kde se setkal s kněžími svojí diecéze. Setkání římských kněží s jejich biskupem se koná každoročně ve Vatikánu, ale letos vzhledem k apoštolské cestě do Mexika bylo přesunuto do lateránské baziliky s náhradním programem a s papežovou účastí se spíše nepočítalo. Po nečekaném příchodu do baziliky asi v půl jedenácté dopoledne zamířil papež nejprve ke zpovědnici, kde přijal svátost smíření, kterou pak sám několika kněžím také udělil. Přibližně po čtyřiceti minutách ve zpovědnici papež František předstoupil před shromážděné kněze a krátce je oslovil.

„Bůh odpouští vždycky a všechno“ – zdůraznil papež v úvodu a povzbudil kněze, aby se snažili lidi chápat. A pokud někdy rozhřešení dát nelze – řekl – ať alespoň cítí, že jsou přijati otcem. Nemohu ti dát rozhřešení, ale požehnám ti, protože Bůh tě má rád. Neklesej na mysli, jdi dál a vrať se. Tak jedná otec.“
Papež František pak připomněl fakt, že jeho předchůdci Pavel VI., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. mluvili velmi často o milosrdenství, a dodal:

„Pokud si Pán přál Svatý rok milosrdenství, pak proto, aby bylo milosrdenství v církvi a aby se odpouštěli hříchy. Není to snadné, protože jsme často rigidní. Jsme přísní nebo panovační.“

„Je zapotřebí léčit nemoc klerikalismu“ – pokračoval papež:

„Nemoc klerikalismu mají všichni, všichni. Já také. Všichni ji máme. Nebuďme knížaty, nebuďme pány. Buďme služebníky lidí.“

„Milosrdenstvím je Ježíš, kterého poslal Otec“ – řekl dále Petrův nástupce:

„A pokud nevěříš, že Bůh přišel v těle, jsi antikrist. A to neříkám já. Říká to svatý Jan (srov. 1 Jan 4,2-3).“

„Pán pověřil kněze, aby lidem pomáhali svojí skromností a slitováním. To je milosrdenství: že se Bůh stal tělem. To je láska, Otcovo objetí, něha, porozumění, vcítění se do druhého. Je zapotřebí, abychom byli velkorysí v odpouštění a snažili se chápat také různé výrazové prostředky. Existuje jazyk slov, ale také gest.“

„Když někdo přijde do zpovědnice, pak cítí, že něco není v pořádku a chtěl by se změnit či prosit o odpuštění, ale neví, jak to říci a oněmí. Řekneme mu: »Když nic neříkáš, nemohu ti dát rozhřešení«? Nikoli. Vyjádřil se tím, že přišel, tedy gestem, a když někdo přijde, nechce, nechtěl by se toho znovu dopustit.“

„A pokud někdo řekne, že něco nemůže slíbit, protože je v nějaké nevratné situaci, pak je zde morální princip ad impossibilia nemo tenetur – nelze nutit k nemožnému.“
„Buďte tedy milosrdní jako je Otec – vyzval římský biskup v závěru své asi čtvrthodinové promluvy ke svým kněžím, kterým poděkoval za jejich nasazení. „Myslím totiž, že letos bude asi hodně přesčasů, které nebudou placené“ – řekl papež a do všeobecného veselí přítomných dodal: „Bůh ať vám dá radost z toho, že pracujete navíc a jste milosrdní jako Otec.“

Všem přítomným kněžím pak věnoval svou nejnovější knihu – rozhovor s novinářem Torniellim, který vyšel pod titulem „Boží jméno je milosrdenství”.
Jiný papežův dar míří do věznice v severoitalské Padově. Svatý otec tamním vězňům zaslal 500 růženců. Učinil tak na žádost jednoho z nich – čínského konvertity Zhanga Augustina Jianqinga, který vystoupil na vatikánské prezentaci zmíněné papežovy knihy.

(mig)