Vatikán.
Synoda o rodině mimo jiné světu naznačila, že nelze zaměňovat rodinu, zamýšlenou Bohem, s jakýmkoli jiným typem svazku, řekl dnes papež František při zahájení nového soudního roku odvolacího tribunálu Apoštolského stolce. Před polední audiencí v Klementinském sále Apoštolského paláce slavili zaměstanci Římské roty mši svatou s kardinálem státním sekretářem a poté proběhla soukromá schůzka Svatého otce s děkanem tribunálu, Mons. Piem Vitem Pintem. Ve své promluvě, protkané hojnými citacemi svých předchůdců (od Pia XI. po Jana Pavla II.), papež František vyzdvihl jednu z definic vatikánského soudu. Kromě “tribunálu rodiny” je totiž Římská rota rovněž “tribunálem hájícím pravdu o posvátnosti manželského svazku”.
”Církev může poukazovat na stálost milosrdné Boží lásky k rodinám, zejména těm, které zranil hřích a životní zkoušky, a zároveň hlásat nezadatelnou pravdu o manželství podle Božího plánu. Tato služba byla svěřena především papežovi a biskupům.”
Stejný duchovní a pastorační postoj má zaujímat tribunál Římské roty, který svou činností doprovází a podporuje toto dílo pravdy, opus veritatis. Také věřící, kteří ze svobodné volby nebo kvůli nešťastným životním okolnostem žijí v objektivním stavu omylu, jsou nadále předmětem Kristovy milosrdné lásky, a tudíž lásky církve. Církev nicméně odjakživa věnuje zvláštní pozornost, péči a lásku rodině jako takové, včetně jejích problémů, dodal papež.
”Rodina a církev sice na různých rovinách, avšak společně, doprovázejí člověka až do konce života. Činí tak svým učením, ale také svým založením na společenství lásky a života. Zatímco lze rodinu nazvat “domácí církví”, církvi plně přísluší titul rodiny Boží. Rodinný duch je ustavující listinou církve – křesťanství se má takto projevovat a být rodinné. Bylo jasně napsáno: Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny (Ef 2,19). Církev je a musí být Boží rodinou.”
Učitelský a mateřský přístup vede církev k vědomí, že mezi křesťany jsou lidé se silnou vírou, sycenou katechezí, modlitbou a svátostmi, zatímco víra jiných věřících je zanedbaná, slabá, málo vzdělaná a formovaná či upadla v zapomnění. To však samo o sobě není důvodem k prohlášení neplatnosti manželského svazku:
”Je vhodné jasně zdůraznit, že kvalita víry není podstatnou podmínkou manželského souhlasu, který podle stále platné nauky může být podlomen jedině na přirozené úrovni (srov. CIC, kán. 1055, § 1 a 2). Trvalé uschopnění k víře, habitus fidei, které bylo vlito ve křtu, totiž v duši dále tajemně působí, i když se víra nerozvinula a psychologicky se jeví jako nepřítomná. Snoubenci, kteří mnohdy k pravému manželství přistoupili z přirozeného puzení, instinctus naturae, si v okamžiku jeho slavení jen omezeně uvědomují plnost Božího plánu. Později však v rodinném životě objevují, co pro ně Bůh Stvořitel a Vykupitel stanovil. Nedostatky formace ve víře a také omyl co do jednoty, nerozlučitelnosti a svátostné důstojnosti manželství činí manželský souhlas vadným jen v případě, jestliže determinují vůli k uzavření manželství (srov. CIC, kán. 1099). Právě z toho důvodu je nutné velmi pozorně zvažovat omyly, které se týkají posvátnosti manželského svazku.”
doporučil Svatý otec soudcům Římské roty a doplnil: Manželství tudíž není ideálem pro několik vyvolených, nýbrž stavem, který v Kristově milosti mohou prožívat všichni pokřtění věřící. Příprava na tuto svátost se nicméně má stát jakýmsi druhým katechumenátem, jak si to ostatně přeje řada synodních otců, uzavíral papež.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
