Vatikán.
Maďarsko má nového velvyslance u Svatého stolce.
Eduard Habsbursko-Lotrinský ve středu předal papeži Františkovi své pověřovací listiny a poskytl rozhovory několika redakcím naší rozhlasové stanice. Osmačtyřicetiletý šestinásobný otec doposud působil jako scénárista, herec a producent a má za sebou také pětiletou zkušenost mediálního referenta na biskupství rakouské diecéze St. Pölten. Jaká byla papežská audience?, ptali jsme se.
”Udělala na mne velký dojem, ale myslím, že zapůsobila také na papeže, protože je zvyklý na upjaté politické osobnosti, zatímco my jsme se dostavili se šesti dětmi! Bylo tedy dost živo! Ještě předtím, než jsem představil rodinu, mluvili jsme čtvrthodinku v soukromí. Týdny jsem se pečlivě připravoval na to, jak oněch patnáct minut využiji. Předsevzal jsem si, že budu především mluvit o rodině, která je pro mne tím nejzásadnějším. Rozhodli jsme se, že budeme mít hodně dětí, a rodina byla také hlavním tématem mé práce pro biskupa Künga v St. Pölten. Je také velkým tématem pro maďarskou vládu, která pro rodiny hodně dělá. Zejména jí záleží na tom, aby matky, pokud chtějí, mohly zůstat s dětmi doma.”
Papež František má k Maďarsku kladný vztah, vysvětluje dále nový velvyslanec. V Argentině totiž pastoračně působil u kongregace Anglických pannen, dnes Congregatio Jesu. Pocházely z maďarské emigrace a seznámily o. Bergoglia s maďarskou kulturou, včetně kulinární.
”Řekl mi – naučil jsem se od nich, co je nejdůležitějším a největším symbolem Maďarska! V duchu jsem si pomyslel – teď to přijde, asi Štěpánská koruna nebo něco podobného. Ale papež povídá: Tokajské!”
O problematice uprchlíků se během papežské audience nemluvilo. Padla o ní zmínka až při následné konverzaci s kardinálem státním sekretářem. A jak Eduard Habsburský podotýká, shodli se s kard. Parolinem na tom, že jde o celoevropský problém, který vyžaduje společné řešení.
”Připouštím, že zprávy a záběry, které v létě přicházely z Maďarska, působily opravdu špatně. Když člověk vidí ploty a před ním sedící uprchlíky, jen stěží to stráví. Kdyby se mne na ty ploty Svatý otec zeptal, vysvětlil bych mu, že maďarskou hranici lze překročit na mnoha místech. Ploty neměly uprchlíky zadržet, nýbrž je svádět do jednoho proudu, aby v určitých bodech mohli přejít hranici a na druhé straně požádat o azyl. Většina uprchlíků však k něčemu takovému nejevila vůli, protože se chtěli dostat přímo do Německa. Na místech, kde stály ploty, denně přešlo hranici kolem 120 lidí, zatímco jinde to bylo až 10 tisíc. Schengenské dohody zavazují vstupní zemi, aby zaevidovala každého vstupujícího člověka a vystavila mu pas. Maďarsko se snažilo dostát této povinnosti a vnést určitý řád do proudu uprchlíků, což vedlo k záběrům, které jsem popsal. Maďarsko se – stejně jako sousední Slovensko – také vyslovilo proti uprchlickým kvótám, protože z našeho pohledu odporují evropskému právu. Když rozdělíme 120 tisíc uprchlíků, problém nevyřešíme. Evropa si musí položit otázku, co dělat s bezmála milionovým ročním přílivem lidí? Samozřejmě vůbec nejdůležitější je vytvořit podmínky ve výchozích zemích. A proto bychom kupříkladu měli dospět k řešení v Sýrii, ačkoli, když jsem mluvil s mezinárodní Charitou, vyšlo najevo, že tamní návrat do normálního života bude trvat celou jednu generaci, ne-li více. Otázkou tedy nejsou ploty, ale skutečná integrace a společný život s lidmi, kteří do Evropy přicházejí a chtějí tu zůstat.”
Soudí velvyslanec Maďarské republiky při Svatém stolci, který náleží do maďarské linie habsburského rodu. Jeho tatínek je jako maďarský občan velvyslancem Suverénního řádu maltézských rytířů a politicky se angažuje také jeho bratranec Jiří Habsburský, který zastával post mimořádného velvyslance Maďarské republiky v Evropské unii.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
