Vatikán.
Už 17. listopadu byla zbořena zeď, která zaslepovala bránu zevnitř. Při zvláštním obřadu byla vyňata olověná schránka, obsahující klíče a dokumenty o zakončení minulého jubilea. Zídka byla rozebrána velmi opatrně, aby se nepoškodily cihly. Nejde totiž o běžný zednický materiál. Zdobí je ornamenty a zůstanou památkou Svatého roku, který zahájil 3. tisíciletí. Jak připomíná arcikněz vatikánské baziliky,
kardinál Angelo Comastri, po Druhém vatikánském koncilu byl obřad otevírání Svaté brány značně zjednodušen:
„Do roku 1975 byla Svatá brána zazdívána z obou stran. Otevírání svaté brány tedy znamenalo vlastně zbourání zdí. Papež jako první udeřil do zdi rituálním kladívkem a pak byla celé zeď zbořena. Na dobu jubilea se pak do brány stavěly dřevěné dveře, které se po skončení Svatého roku ukládaly do kaple, kde stojí Michelangelova Pieta. Nyní se zídka staví jen z vnitřní strany baziliky a používají se při tom zvláštní cihly, které se rozdávají biskupům, kardinálům a řeholním společenstvím jako památka na Svatý rok. Z venku pak jsou osazena křídla dveří, která od roku 1950 už nejsou dřevěná. K jubileu 1950 je z bronzu odlil Vico Consorti. Přestavují celou historii milosrdenství. Nyní tedy, po té, co byla zbořena vnitřní zeď, papež otevře křídla těchto dveří. Je to symbol Božího srdce, které je vždy otevřené, aby nás přijalo a objalo, dovoluje nám zakusit odpuštění, které uzdravuje. Otevřené dveře jsou také pozváním mířícím do celého světa, pozváním vstoupit do atmosféry milosrdenství, odpuštění a bratrství, které Bůh chce pro všechny.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
