Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František napsal předmluvu ke zvláštnímu vydání Bible pro mládež. Připravili jej rakouští jezuité z Papežského biblického ústavu a univerzit z Bochumi a Innsbrucku ve spolupráci s mladými lidmi. Myšlenka vzešla od Thomase Södinga, profesora Nového zákona na univerzitě v Bochumi, který je členem Mezinárodní teologické komise. Cílem toho otce tří dětí bylo usnadnit přístup k Bibli a učinit ji přitažlivou pro mládež. Vzhledem k úspěchu, jakému se těší vydání Katechismu pro mládež, tzv. Youcat, rozhodl se redakční tým připravit podobným způsobem vydání Bible. Prozatím je k dispozici v německém jazyce a pod názvem Bibel. Jugendbibel der Katholischen Kirche ji vydala před měsícem Rakouská biskupská konference. Obsahuje výběr určitých teologicky a duchovně významných pasáží, z každé biblické knihy přinejmenším jedna, aby vyniklo bohatství celého kánonu Písma. Kniha je na první pohled přitažlivá množstvím fotografií míst Svaté země a reprodukcí děl výtvarného umění. Z grafického hlediska je nejoriginálnějším prvkem komiksový průvodce spojující jako vodítko jednotlivé biblické texty od stvoření až po Apokalypsu. Každou kanonickou knihu uvádí předmluva. Na okraji každé stránky jsou krátké exegetické komentáře usnadňující porozumění textu, ale také citace světců, papežů a významných osobností, jakož i různá svědectví mladých lidí. Z každé stránky jasně vysvítá, že Bible je kniha, jejíž porozumění může být obohaceno různými pohledy.
Papež František ve své předmluvě napsal:

„Moji drazí mladí přátelé,
kdybyste viděli moji Bibli, možná by vás vůbec nezaujala. Řekli byste si: „Cože? Toto je papežova Bible? Ta stará a ohmataná kniha?“. Možná byste mi chtěli darovat novou, třeba za tisíc euro, ale nechtěl bych ji. Mám rád svoji starou Bibli, která mne provází celý život. Viděla moji radost, byla skropena mými slzami, je mým nedocenitelným pokladem. Z ní žiji a za nic na světě bych ji nedal pryč.
Bible pro mládež, kterou jste právě otevřeli, se mi moc líbí. Je živá, oplývá svědectvími svatých mladých, vyvolává chuť přečíst ji jedním dechem, od první do poslední stránky. A co potom? Potom ji schováte, zmizí v regálu knihovničky, možná se ocitne vzadu, ve třetí řadě a začne ji pokrývat prach. Až ji jednoho dne vaše děti prodají do antikvariátu. Ne, takto to nesmí být!

Chci vám říci jedno: ještě více než v počátcích církve jsou dnes křesťané pronásledováni. Z jakého důvodu? Jsou pronásledováni, protože nosí znamení kříže a dosvědčují Krista; jsou souzeni, protože mají Bibli. Je zřejmé, že Bible je kniha krajně nebezpečná, dokonce natolik riziková, že v určitých zemích je s tím, kdo Bibli vlastní, zacházeno tak, jako by měl ve skříni schované výbušniny!
Mahátma Gándhí, který křesťanem nebyl, jednou řekl: „Vám křesťanům je svěřen text, který obsahuje tolik dynamitu, že by mohl vyhodit do vzduchu celou civilizaci, podrobit si svět a přinést pokoj planetě zmítané válkou.“
Co tedy držíte v ruce? Mistrovské literární dílo? Sbírku starodávných a krásných historek? Mnoha křesťanům, kteří se nechají kvůli Bibli věznit a mučit, by se v takovém případě muselo říci: „Jste hloupí a neprozíraví, vždyť je to jen literární dílo!“ Nikoli, Božím Slovem přišlo na svět světlo, které nikdy nezhasne. Ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium jsem napsal: „Nehledáme tápáním ve tmě ani nemusíme čekat, až nás Bůh osloví, protože »Bůh promluvil; není již velkou neznámou, ale ukázal sebe samého«. Přijměme vznešený poklad zjeveného slova“ (č.175).

Máte tedy v rukou něco božského: knihu jako oheň, knihu, kterou promlouvá Bůh. Proto si pamatujte: Bible není k tomu, abyste ji založili do knihovny, ale spíše proto, aby jste ji drželi v rukou, často, denně, ji četli, ať sami nebo spolu s někým. Ostatně, společně sportujete a chodíte nakupovat, tak proč byste společně – ve dvou, třech či čtyřech - nečetli Bibli? Třeba venku, ponořeni v přírodě, v lese, u moře, večer při svíčce... uděláte silnou zkušenost, která vámi zacloumá. Anebo budete mít strach, že budete vypadat před druhými směšně?

Čtěte pozorně. Nezůstávejte na povrchu jako při čtení komiksu! Boží Slovo prostě nelze přečíst najednou! Spíše se ptejte: „Co říká mému srdci? Těmito slovy ke mně promlouvá Bůh? Možná vzbuzuje moji touhu, moji hlubokou žízeň? Co mám dělat?“ Jedině tak bude moci Boží Slovo rozvinout veškerou svoji sílu; jedině tak může být náš život proměněn a stane se plným a krásným.

Svěřím se vám s tím, jak svoji starou Bibli čtu já: často ji vezmu, kousek si přečtu, potom ji odložím stranou a nechám na sebe hledět Pána. Ne, že já se dívám na Pána, ale On na mne: Bůh je opravdu přítomen. Nechám se od Něho pozorovat a cítím – a není to zajisté žádný sentimentalismus – vnímám v hloubi to, co mi Pán říká.
Někdy nemluví a pak neslyším nic, jen prázdno, samé prázdno... Ale trpělivě tak setrvávám a čekám, ve čtení a v modlitbě. Modlím se vsedě, protože klečení mi nedělá dobře. Někdy při modlitbě dokonce usnu, ale to nevadí: jsem jako dítě, které je nablízku svému otci a to je to, co je důležité.

Jestli mne chcete potěšit, čtěte Bibli.
Váš papež František.

(mig)