V tuto první neděli adventu, liturgické doby očekávání Spasitele a symbolu křesťanské naděje, mne Bůh přivedl až k vám, do této země, právě když se církev chystá zahájit Jubilejní rok milosrdenství. A jsem obzvláště potěšen tím, že moje pastorační návštěva se pojí se zahájením tohoto Jubilejního roku, který jsme dnes zahájili ve vaší zemi. Z této katedrály chci srdcem a myslí dosáhnout svými sympatiemi všechny kněze, zasvěcené osoby a pastorační asistenty této země, kteří jsou s námi nyní duchovně spojeni. Vaším prostřednictvím chci pozdravit také všechny Středoafričany, nemocné, staré a životem zraněné lidi. Někteří z nich jsou možná zoufalí a nemají už ani sílu jednat, očekávají už jenom almužnu, almužnu chleba, almužnu spravedlnosti, almužnu projevů pozornosti a dobroty. A my všichni očekáváme milost, almužnu pokoje.
Jako apoštolové Petr a Jan, kteří přišli do chrámu a neměli ani zlato, ani stříbro, které by dali žebrajícímu ochrnulému, přicházím nabídnout sílu a moc Boží, která člověka uzdravuje, pozvedá a uschopňuje, aby začal nový život a „přešel na druhý břeh“ (srov. Lk 8,22).
Ježíš nás neposílá na druhý břeh samotné, ale posílá nás, abychom tímto přechodem spolu s Ním každý odpověděl na své specifické povolání. Musíme si proto být vědomi, že tento přechod na druhý břeh nemůžeme uskutečnit jinak než s Ním, a osvobozeni od koncepcí rodiny a krve, které rozdělují, budeme vytvářet církev – Boží rodinu, která je otevřena všem a pečuje o ty, kdo se ocitli v největší nouzi. To předpokládá sblížení s našimi bratry a sestrami a zahrnuje v sobě ducha společenství. Není to v první řadě věc finančních prostředků; ve skutečnost stačí sdílet život Božího lidu, podávat důvody naší naděje (1 Petr 3,15), být svědky nekonečného milosrdenství Boha, který – jak zdůrazňuje responsoriální Žalm této neděle – „ukazuje hříšníkům cestu“ (Žl 24,8). Ježíš nás učí, že nebeský Otec „dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré“ (Mt 5,48). Když jsme zakusili odpuštění, máme odpouštět. To je naše zásadní povolání: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). Jedním z podstatných požadavků tohoto povolání k dokonalosti je láska k nepřátelům, která je záštitou proti pokušení pomsty a proti spirále nekončících represálií. Ježíš kladl velký důraz na tento zvláštní aspekt křesťanského svědectví (srov. Mt 5,46-47). Šiřitelé evangelia tedy mají být především strůjci odpuštění, odborníci na smíření, experti milosrdenství. Tak můžeme pomáhat svým bratřím a sestrám „přejít na druhý břeh“, vyjevit jim tajemství svojí síly, naděje a radosti pramenící v Bohu a zakládající se na jistotě, že On je na loďce s námi. Stejně jako apoštolům ve chvíli rozmnožení chlebů svěřuje nám Pán svoje dary, abychom je rozdávali všude a hlásali Jeho ujišťující slovo: „Hle, blíží se dni, kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu“ (Jer 33,14).
V liturgických textech této neděle můžeme objevit některé charakteristiky této Bohem oznámené spásy, které jsou nám v našem poslání oporou. Bohem přislíbené štěstí je zvěstováno v podobě spravedlnosti. Advent je dobou přípravy našich srdcí na přijetí Spasitele, tedy jediného Spravedlivého a jediného Soudce schopného vyhradit každému zasloužený úděl. Tady stejně jako jinde mnoho mužů a žen žízní po respektu, spravedlnosti a rovnosti, aniž by na obzoru viděli nějaká pozitivní znamení. Pán je přijde obdarovat svojí spravedlností (srov. Jer 33,15). Přijde zúrodnit naše osobní i kolektivní osudy, naše zklamané naděje a naše neplodná očekávání. A posílá nás zvěstovat zejména těm, kteří jsou utlačováni mocnými tohoto světa, a těm, kteří jsou zdeptáni tíží svých hříchů: „Juda dojde spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. Budou ho nazývat: Hospodin je naše spravedlnost“ (Jer 33,16). Ano, Bůh je spravedlnost! Ano, protože my křesťané jsme povoláni být ve světě tvůrci pokoje založeného na spravedlnosti.
Očekávaná Boží spása má zároveň příchuť lásky. Přípravou na tajemství Pánova narození se totiž znovu ubíráme cestou Božího lidu, abychom přijali Syna, který přišel zjevit, že Bůh není pouze Spravedlnost, ale také a především Láska (srov. 1 Jan 4,8). Všude, rovněž a především tam, kde vládne násilí, nenávist, nespravedlnost a pronásledování, jsou křesťané povoláni dosvědčovat tohoto Boha, který je Láska. Povzbuzením kněží, zasvěcených osob a laiků, kteří v této zemi nezřídka heroicky pěstují křesťanské ctnosti, uznávám, že vzdálenost, která nás dělí od tak náročného ideálu křesťanského svědectví, je někdy obrovská. Proto prosím slovy svatého Pavla: „Bratři, ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem“ (1 Sol 3,12). V této souvislosti mějme jako maják na obzoru svědectví, které vydali o křesťanech prvotní církve pohané: „Vidíte, jak se mají rádi, mají se opravdu rádi“ (Tertullián, Apologeticum, 39,7).
Zvěstovaná Boží spása se nakonec vyznačuje nepřekonatelnou mocí, která bude lepší než vše ostatní. A vskutku, hned poté, co Ježíš svým učedníkům oznámil hrozná znamení, která budou předcházet Jeho příchod, uzavírá: „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“ (Lk 21,28). I svatý Pavel mluví o „hojné a překypující lásce“, protože křesťanské svědectví má zrcadlit tuto neodolatelnou sílu, o níž mluví evangelium. Také uprostřed neslýchaného rozvratu chce proto Ježíš prokázat svoji velikou moc, svoji velikou slávu (srov. Lk 21,27) a moc lásky, která neustupuje před ničím, ani před chvějícím se nebem, před hořící zemí a rozbouřeným mořem. Bůh je mocnější a silnější než všechno. Toto přesvědčení dává věřícímu klid, odvahu a sílu vytrvat v dobrém i v těch nejhorších protivenstvích. I když běsní síly zla, křesťané mají na tuto výzvu odpovědět zdvihnutím hlavy a připraveností čelit bitvě, v níž bude mít Bůh poslední slovo. A tímto slovem bude láska a pokoj!
Všechny, kteří se neprávem chápou zbraní tohoto světa, vyzývám: odložte tyto nástroje smrti; ozbrojte se spíše spravedlností, láskou a milosrdenstvím, jež jsou autentickou zárukou pokoje. Kristovi učedníci, kněží, řeholníci, řeholnice či laici pracující v této tak sugestivně pojmenované zemi, která je situovaná v srdci Afriky a je povolána objevit Pána jako pravý Střed všeho, co je dobré, vaším povoláním je ztělesňovat Boží srdce mezi svými spoluobčany. Kéž vás Pán „posilní, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými“ (1 Sol 3,13). Smíření, odpuštění, láska a pokoj!
Amen.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
