Pane prezidente,
Vážení představitelé vlády,
Vážení členové diplomatického sboru,
Drazí bratři biskupové,
Dámy a pánové,
Děkuji Vám za laskavé uvítání. Těší mne, že jsem v Ugandě. Touto návštěvou vaší země chci připomenout zejména padesáté výročí kanonizace ugandských mučedníků mým předchůdcem papežem Pavlem VI. Doufám však, že můj zdejší pobyt bude všemi obyvateli tohoto velkého národa chápán také jako projev přátelství, úcty a povzbuzení.
Mučedníci – jak katolíci, tak anglikáni – jsou autentičtí národní hrdinové. Vydávají svědectví hlavním principům, které vyjadřuje ugandské motto: Pro Boha a pro moji vlast. Připomínají nám, že víra, mravnost a úsilí o obecné dobro byly a nadále jsou důležité pro kulturní, ekonomický a politický život. Kromě toho nám také připomínají, že i přes různost našich náboženských vyznání a přesvědčení jsme všichni povoláni hledat pravdu, zasazovat se o spravedlnost a smíření, vzájemně se respektovat, chránit a pomáhat si jako členové jediné lidské rodiny. Tyto vysoké ideály jsou obzvláště vyžadovány od mužů a žen jako jste vy, kdo máte poslání vytvářet podle měřítek transparentnosti dobrou vládu, integrální lidský rozvoj, široký podíl národa na veřejném životě, jakož i moudrou a rovnou distribuci zdrojů, kterými Stvořitel tak bohatě obdařil tuto zemi.
Svojí návštěvou chci také přitáhnout pozornost k Africe jako celku, k příslibu, který představuje, k jejím nadějím, zápasům a výdobytkům. Svět hledí na Afriku jako na kontinent naděje. Uganda byla Bohem opravdu požehnána hojností přírodních zdrojů, které jste povoláni spravovat jako zodpovědní strážci. Tato země byla však hlavně požehnána svým lidem, jeho pevnými rodinami, jeho mládeží a jeho staršími. Těším se na zítřejší setkání s mládeží, kterou bych rád povzbudil a stimuloval. Je důležité, aby mládeži byly nabízeny naděje, možnost vhodného vzdělání, placená práce a především příležitost plně se podílet na životě společnosti! Chci však zmínit také požehnání, kterého se vám dostává prostřednictvím starších. Oni jsou živou pamětí každého lidu. Jejich moudrost a zkušenost by měla být ceněna jako kompas umožňující společnosti nacházet správný směr při vyrovnávání se s výzvami nynější doby poctivě, moudře a prozíravě.
Tady ve východní Africe prokázala Uganda výjimečné nasazení při přijímání uprchlíků, kterým umožnila znovu začít bezpečný život, dala jim pocit důstojnosti plynoucí z toho, že si vydělají na živobytí poctivou prací. Náš svět poznamenaný válkami, násilím a různými formami nespravedlnosti je svědkem migračního pohybu národů, který nemá obdoby. Způsob, jakým čelíme tomuto fenoménu, je zkouškou našeho lidství, naší úcty k lidské důstojnosti a především naší solidarity s bratřími a sestrami v nouzi.
Třebaže je má návštěva krátká, doufám, že povzbudím množství tichého úsilí vynaloženého na pomoc chudým, nemocným a lidem v jakékoli těžkosti. V těchto malých znameních můžeme spatřit pravou duši lidu. Náš svět se mnoha způsoby stává solidárnějším, avšak zároveň jsme svědky znepokojivé globalizace „skartační kultury“, která vyvolává slepotu vůči duchovním hodnotám, zatvrzuje naše srdce před nouzí chudých a zbavuje naši mládež naděje.
Toužím se s vámi setkat, strávit tento čas s vámi, a modlím se, abyste vy i celý milovaný ugandský lid vždycky stáli na výši hodnot, které daly tvář duši vašeho národa. Všem vám vyprošuji hojnost Pánova požehnání.
Mungu awabariki!
Přeložil Milan Glaser.
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
