Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Studie, která „dovoluje prohloubit poznání II. Vatikánského koncilu“ a „objevit nové aspekty a podrobnosti, které nám dovolí lépe ocenit tento velký dar, který Pán věnoval církvi“ - těmito slovy se papež František obrací v soukromém listu k arcibiskupu Marchettovi u příležitosti vydání „Koncilního deníku mons. Pericla Feliciho“, které připravil pro Vatikánské nakladatelství (Il "Diario" conciliare di Mons. Pericle Felici, Segretario generale del Concilio Ecumenico Vaticano II, Vincenzo Carbone, curato dall´arcivescovo Agostino Marchetto, L.E.V., stran 589). Svazek, který se v těchto dnech objevil v knihkupectvích, poprvé předkládá veřejnosti deníky tohoto sekretáře II. Vatikánského koncilu.

Pericle Felici (foto) se narodil v roku 1911 v Segni. Na kněze byl vysvěcen v roce 1933 a v roce 1959 byl povolán, aby se zúčastnil prací přípravné komise koncilu, který zamýšlel svolat Jan XXIII. Duch této epochální události se ani po padesáti letech nevyčerpal, poznamenal při prezentaci svazku v Kapitolských muzeích kardinál státní sekretář Pietro Parolin:

„V době koncilu jsme prožívali čas velké naděje, svět se otevíral. Oproti tomu jsme dnes všichni tak trochu uzavřeni v obavách a strachu. Myslím si ale, že tak jako koncil odpovídal na tehdejší situaci, může odpovědět také na dnešní, zejména prostřednictvím nového odkrytí a obnovy naší křesťanské identity a smyslu pro svědectví. Sv. Jan XXIII. říkal, že koncil má být jarem – a tento obraz zůstává pravdivý, protože pokud budeme brát koncil vážně, tak jak nás k tomu vybízí papež František, můžeme skutečně přinášet odpovědi také na neklid, problémy a nároky naší doby.“

Když byl mons. Felici posléze jmenován generálním sekretářem Centrální komise, s velkými rozpaky přijímal hlasy o své kuriální budoucnosti a pravděpodobné kardinálské nominaci „To jsou lidské plány,“ napsal ve svém deníku, „ale co asi Bůh žádá po mně?“ Jeho dědictvím – vysvětluje editor zápisků mons. Marchetto – je koncil samotný:

„Byla to jedna z klíčových postav koncilu, jeho vlastní odkaz se tedy koncentruje v něm. Nyní nám přenechává svůj deník, ve kterém je nejen jeho dílo, ale také spiritualita, myšlenky, a sděluje nám tak, že v základu každého velkého díla musí vždycky být duchovní skutečnost.“

Kardinálské jmenování přišlo v roce 1967, krátce před první Řádnou synodou, které mons Felici předsedal. Později se účastnil také Mimořádné synody v roce 1969 a všech dalších řádných sněmů až do roku 1980. Jakožto protojáhen při dvou konkláve roku 1978 právě on ohlašoval „Habemus Papam“ pro Jana Pavla I. a Jana Pavla II. Právě polský papež pak roku 1982 předsedal jeho pohřebním obřadům.

(job)