Rádio Vaticana

Vatikán. Křesťan je inkluzivní, nezavírá dveře před nikým, i když to může vyvolávat odpor. Kdo se vyděluje, protože se považuje za lepšího, vytváří konflikty a rozdělení a bude se z toho jednoho dne zodpovídat před Božím soudem - takto lze shrnout obsah dnešního papežova kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

V listě Římanům (14,7-12) svatý Pavel varuje křesťany, aby neodsuzovali druhé a nepohrdali druhými. „Tak totiž vzniká »naše skupinka« - komentoval František. Být selektivní není křesťanské. Kristus svou obětí na Kalvárii sjednocuje a zahrnuje všechny lidi spásou. V evangeliu (Lk 15,1-10) – pokračoval papež – přicházeli k Ježíši celníci a hříšníci, tedy marginalizovaní, ti, kdo byli mimo, a farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali.“

„Postoj učitelů Zákona a farizeů se vyznačuje exkluzivitou. Říkají si: »My jsme bezúhonní, dodržujeme zákon. Oni jsou hříšníci, celníci.« Ježíšův postoj je inkluzivní. Existují dvě životní cesty: ta exkluzivní, která se vyděluje od druhých, a ta inkluzivní, která je zahrnuje. První může být početně nevelká, ale je kořenem všech válek a veškeré bídy. Všechny války začínají exkluzí. Vylučuje se z mezinárodního společenství, ale také z rodin, z okruhu přátel. Kolik jen je hádek! Cesta, kterou nám ukazuje a které nás učí Ježíš, je docela jiná, opačná, inkluzivní.“

„Není snadné být k lidem inkluzivní – poznamenal papež – protože existuje odpor, selektivní postoj. Proto Ježíš vypráví ona dvě podobenství: o ztracené ovci a o ztracené minci. Jak pastýř, tak žena činí všechno možné, aby nalezli, co ztratili. A když toho docílí, jsou plní radosti.“

„Jsou naplněni radostí, protože nalezli, co ztratili, a jdou ke svým sousedům a přátelům, protože jsou šťastní. Říkají: »Nalezl jsem; přičlenil.« Toto je Boží inkluze proti exkluzivitě toho, kdo soudí, odhání lidi a říká: »Toho ne, toho ne..« a vytváří si tak ve svém prostředí malou skupinku přátel. Taková je dialektika mezi exkluzí a inkluzí. Bůh je inkluzivní a všechny nás zahrnul spásou. Toto je začátek. My se svými slabostmi, hříchy, se svými závistmi, žárlivostmi ustavičně tíhneme k postoji exkluzivity, která – jak jsem řekl – může vést k válkám.“

„Ježíš – řekl dále papež – jedná jako Otec, který jej poslal zachraňovat: hledá nás, aby nás přičlenil, zahrnul a vznikla tak jediná rodina.“

„Přemýšlejme trochu a přinejmenším, přinejmenším dělejme to nejméně, co můžeme, tedy nikdy nesuďme. Nedivme se: »Tenhle udělal tamto!«. Vždyť Bůh ví. Je to jeho život, ale nebudu jej odstraňovat ze svého srdce, ze svojí modlitby, ze svých pozdravů, úsměvů; budu-li mít příležitost, povím mu něco hezkého. Nikdy se nevydělujme, nemáme na to právo. Pavel to říká v závěru dnešního čtení: »všichni budeme stát před Božím soudem. A každý z nás tedy bude muset sám ze sebe vydat Bohu účty«. Pokud usiluji o exkluzivitu, stanu před Božím soudem a budu z toho vydávat počet. Prosme o milost být vždycky inkluzivními muži a ženami, vždycky. Zdravě, s přiměřenou obezřetností, ale vždycky. Nezavírat dveře nikomu, vždycky mít otevřené srdce, ať už se mi líbí či nelíbí, ale s otevřeným srdcem. Pán ať nám daruje tuto milost.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)