Nový portál Vatikánského rozhlasu

Sýrie. Také v troskách Aleppa jsem si jisti Boží přítomností a tím, že pekelné mocnosti církev nepřemohou. Povzbuzujeme náš lid, aby doufal proti vší naději a s odvahou nesl svůj každodenní kříž, uvedl pro italský list Avvenire (15.10.) františkán o. Ibrahim Alsabagh. S farářem aleppské farnosti sv. Františka dnes mluvil také Vatikánský rozhlas:

“Život je těžký, ne-li absurdní. Pravdou je, že ruský zásah zlepšil situaci, co se týče zásobování vodou a elektřinou. Po ruském bombardování přestaly dopadat bomby džihádistů na civilní objekty, přesto je však utrpení všude patrné. Lidé žijí pod hranicí chudoby a postupně zemi opouštějí. Všechny naše farní úřadu, včetně sekretariátu, se změnily na charitu. Naší prvotní starostí je být s lidmi, vyslechnout je, pomoci jim. Přicházejí sem jako ztělesněné zoufalství a utrpení. Klepou na dveře poté, co jim bomby zničily už několikrát opravovaný dům. Někdy celá věc dalece přesahuje naše osobní síly. Naštěstí se vyvinula výborná spolupráce s pravoslavnými, ale také s protestantskými společenstvími. Nechybí pomoc zvnějšku od mnoha farností a křesťanských asociací. Jisté je, že práce je tu opravdu hodně…“

Kromě domů ničí bomby také kostely…

“Je tu určitě více než stovka vybombardovaných kostelů, ale to na nás tak těžce nedoléhá. Spíše nás děsí, že válka – největší zlo, které kdy lidstvo poznalo, jak říkal Jan Pavel II., rozvrací Boží chrám, kterým jsou člověk a rodina. Budovy je možné opakovaně vystavět, ale zlo, které vyvolává válka, dopadá zejména na člověka. Nechceme tedy zachraňovat kameny, ale člověka a rodinu.“

Nejbolestnějším důsledkem války je migrace. Trvalý odchod Syřanů, zejména mladých mužů, kteří nechtějí narukovat, poznamenává všechny instituce, vysvětluje o. Ibrahim. Zemi opouštějí mladí inženýři, lékaři, ředitelé škol a učitelé všech stupňů. Jak aleppský farář poznamenává, sám zakusil, co znamená nedostatek vzdělaných odborníků, kteří se doposud významně podíleli na běhu farnosti a jejího pěveckého sboru.

“Za poslední tři měsíce emigrovalo devět procent ze zbývajících farníků. Někteří jsou ochotní se vrátit, zvláště když se teď po ruském zásahu situace poněkud zlepšila. Mnoho z nich se ale usadilo v zahraničí a nemyslím, že by se ještě někdy vrátili. Největší ranou je odchod mladých lidí. Ve společnosti tak nastává vážná nerovnováha. Z mnoha rodin odcházejí jenom muži, aby ostatním „připravili cestu“. Dochází tak k faktické odluce, která se někdy protáhne na několik let. V mnoha případech pak ovlivňuje trvání daného manželství.“

Migrace probíhá neuspořádaně a živelně. Prchající lidé se nevystavují menšímu nebezpečí než v Aleppu, jak dosvědčují četné nehody na moři i pozemních trasách. V souvislosti s přijímáním uprchlíků o. Ibrahim vyzývá k rozlišování a pečlivému hodnocení, k lásce v pravdě. Ze svědectví mnoha křesťanských migrantů vyplývá, že se na své pouti ocitli v doprovodu lidí, kteří zastávali ideologii tzv. Islámského státu. Tito migranti si však byli natolik jistí svou beztrestností, že o svých názorech a činech mluvili nahlas a bez jakýchkoliv zábran, říká františkán ze syrského Aleppa.

(jag)