Vatikán.
Marco a Lucia Mattassoniovi přijeli do synodní auly ze severní Itálie. Jsou jedním ze sedmnácti manželských párů, které se synody účastní jako tzv. auditoři. Již léta spolupracují s komisí pro rodinnou pastoraci při tridentské diecézi. Docházejí s katechezí za páry, které se rozhodly pokřtít své dítě. Jak říkají, typologie posluchačů se za poslední roky značně změnila – dnes před sebou mají stále více volných soužití a stále méně manželství. Z trojice katechetických setkání se nicméně často rodí osobní přátelství…
“Měli bychom se vrátit k představě církve, která je rodinou složenou z rodin, kde všichni mohou spolupracovat. Z vlastní zkušenosti víme, že největším darem pro nás byl okruh přátel a rodin, které nám podaly pomocnou ruku. Žijeme ve vztahově problematickém světě a vytváření vztahů je tedy skutečně důležité. Druhým aspektem je spolupráce s kněžími. Myslím, že je toho mnoho, co mohou rodiny říci, a že proto musí s kněžími spolupracovat.“
Manželé Mattassoniovi se vzali před 18 lety a mají čtyři děti ve věku 11 až 17 let. Kvůli působení v pastoraci si k vlastním vysokoškolským titulům (z biologie a informatiky) doplnili tříleté studium na Papežském institutu pro rodinu Jana Pavla II. Jak jejich děti přijímají angažovanost rodičů v církvi?
“Myslím, že je to vzájemné obohacení. Nežádáme po nich, aby se podíleli na všech našich aktivitách a návštěvách, ale je třeba říci, že naše práce je dovedla k veliké zralosti. Je navíc důležité zdůraznit, že se často od svých dětí učíme. A dále: naše děti jsou mnohem otevřenější než my. Aniž by to museli studovat, jsou bezprostředně otevření a snaží se druhé vtáhnout do dění. Když to shrnu, považuji za důležité objevit také toto hledisko vzájemného růstu, se zralostí, jakou každý z nás má“.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
