Rádio Vaticana

Vatikán. Pokládat za zlo vykonané dobro, očerňovat ze závisti, klást pasti, aby druhý člověk upadl – to vše nepochází od Boha, nýbrž z ďábla. Papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty vysvětloval dnešní evangelium (Lk 11,15-26) a přitom vyzýval k rozlišování a bdělosti.

Ježíš vyhání zlého ducha, činí dobro, stojí uprostřed lidí, kteří mu naslouchají a uznávají jeho autoritu. Jsou tu však také jiní, kteří Ježíše obviňují.

“Byla tu jiná skupina lidí, která Ježíše neměla ráda a vždy usilovala o zcela převrácený výklad Ježíšových slov a postojů. Někteří to dělali ze závisti, jiní kvůli doktrinální strnulosti, další měli strach z Římanů a případného krveprolití. Z mnoha důvodů se proto snažili oddálit Ježíšovu autoritu od lidu, a to také za pomoci lži, jako v tomto případě. Vyhání zlé duchy s pomocí Belzebuba – je ďáblem posedlý. Dělá kouzla – je to čaroděj. Neustále ho podrobovali zkoušce, chystali mu léčky, aby viděli, zda neobstojí.“

Papež František vyzval k rozlišování a bdělosti. Je nutné rozlišovat situace – to, co pochází do Boha, a to, co pochází od zlého ducha, který se nás neustále snaží oklamat a vnutit nám volbu špatné cesty. Křesťan nemůže být klidný, že vše probíhá dobře, nýbrž má rozlišovat a zjišťovat původ věcí, jejich kořeny. Dále papež doporučil bdělost – na cestě víry se totiž neustále vrací pokušení, zlý duch nikdy nepodléhá únavě. Pokud byl vyhnán, trpělivě čeká na svůj návrat a jestliž mu ho člověk povolí, upadne do horší situace než dříve. Kdysi se vědělo, že trýznitelem byl ďábel. Potom se ďábel schoval a nyní přichází se svými vybraně vychovanými přáteli, klepe na dveře, žádá o dovolení, vstupuje a žije s člověkem jeho každodenní život, na který mu kapku po kapce podává návod. Svými vychovanými způsoby ďábel přesvědčuje, abychom se za klidného svědomí poddali relativismu.

“Uklidňuje a umrtvuje svědomí, a to je veliké zlo. Když se zlému duchu podaří umrtvit svědomí, může mluvit o pravém vítězství. Stává se vládcem tohoto svědomí, které prohlašuje: „Ale to se přece děje všude. Všichni máme problémy, všichni jsme hříšníci, všichni…“ Oním „všichni“ se ale míní „nikdo“. Všichni, ale já ne. A tak člověk žije v oné mondénnosti, která je dcerou zlého ducha.“

Bdělost a rozlišování, zdůraznil Petrův nástupce na závěr:

“Bdělost. Církev nám radí, abychom zpytovali svědomí: Co se dnes stalo v mém srdci? Přišel onen vychovaný ďábel se svými přáteli? A dále rozlišování. Odkud přicházejí komentáře, slova, učení – kdo je říká? Rozlišovat a udržovat bdělost, abychom nedali vstoupit tomu, kdo klame, svádí, okouzluje. Prosme Pána o tuto milost – milost rozlišování a bdělosti.“

(jag)