Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Během uplynulých dnů jsem vykonal apoštolskou cestu na Kubu a do Spojených států amerických. Zrodila se z touhy účastnit se Světového setkání rodin, které bylo již dlouho plánováno ve Filadelfii. Toto „původní jádro“ se rozrostlo na návštěvu Spojených států amerických a Organizace spojených národů a potom také na návštěvu Kuby, která se stala první etapou této cesty. Znovu vyjadřuji své uznání prezidentu Castrovi, prezidentovi Obamovi a generálnímu tajemníkovi Ban Ki-moonovi za přijetí, kterého se mi dostalo. Srdečný dík patří bratřím biskupům a všem spolupracovníkům za obrovský kus odvedené práce oživované láskou k církvi.
„Misionero de la Misericordia“ – tak jsem se představil na Kubě, zemi oplývající přírodními krásami, kulturou a vírou. Boží milosrdenství je větší než každá rána, každý konflikt a každá ideologie. S tímto pohledem jsem mohl obejmout veškerý kubánský lid ve vlasti i za hranicemi nehledě na jakékoli rozdělení. Symbolem této hluboké jednoty kubánské duše je Panna Maria milosrdná del Cobre, která byla právě před sto lety prohlášena za národní patronku. Vydal jsem se na pouť do svatyně této Matky naděje, Matky, která je v čele cesty spravedlnosti, pokoje, svobody a smíření.
Mohl jsem s kubánským lidem sdílet naději ze splnění proroctví svatého Jana Pavla II., že se Kuba otevře světu a svět se otevře Kubě. Již žádné uzavírání, žádné vykořisťování chudoby, nýbrž svoboda v důstojnosti. Toto je cesta, která rozechvívá srdce mnoha mladých Kubánců: nikoli úniková cesta snadných výdělků, nýbrž odpovědnost, služba bližnímu a péče o křehkost. Cesta čerpající sílu z křesťanských kořenů tohoto lidu, který mnoho vytrpěl. K této cestě jsem povzbuzoval zvláště kněze a všechny zasvěcené osoby, studenty a rodiny. Duch svatý na přímluvu Nejsvětější Panny Marie ať dá růst setbě, kterou jsme zaseli.
Z Kuby do Spojených států amerických následoval příznačný přechod, most, který se díky Bohu uskutečňuje. Bůh neustále chce stavět mosty. My stavíme zdi. A zdi se vždycky zhroutí.
Ve Spojených státech jsem prošel třemi etapami: Washington, New York a Filadelfie.
Ve Washingtonu jsem se setkal s politickými představiteli, běžnými lidmi, biskupy, kněžími, zasvěcenými osobami a těmi nejchudšími a marginalizovanými. Připomněl jsem, že největší bohatství oné země a jejího lidu spočívá v duchovním a mravním odkazu. Chtěl jsem tak povzbudit další sociální výstavbu ve věrnosti jejímu zakládajícímu principu, že totiž všichni lidé jsou stvořeni Bohem sobě rovni a jsou nadáni nezcizitelnými právy na život, svobodu a cestu ke štěstí. Tyto všemi sdílené hodnoty docházejí svého naplnění v evangeliu, jak zřetelně ukázala kanonizace otce Junipera Serry, františkána a velkého evangelizátora Kalifornie. Svatý Juniper ukazuje cestu k radosti: jít a dělit se s druhými o Kristovu lásku. To je cesta křesťana, ale i každého člověka, který zakusil lásku. Nikoli držet ji pro sebe, ale sdílet ji s druhými. Na tomto náboženském a mravním základě vznikly a rostly Spojené státy americké a na tomto základě mohou být nadále zemí svobody a pohostinnosti a spolupracovat na spravedlivějším a bratrštějším světě.
V New Yorku jsem navštívil hlavní sídlo OSN a pozdravil zaměstnance, kteří tam pracují. Měl jsem rozhovory s generálním tajemníkem a s předsedy posledních dvou Valných shromáždění a Rady bezpečnosti. V promluvě k představitelům národů jsem ve stopách svých předchůdců jménem katolické církve znovu povzbudil tuto instituci a její roli při prosazování rozvoje a pokoje, přičemž jsem poukázal zvláště na nezbytnost svorného a aktivního úsilí v péči o stvoření. Položil jsem také důraz na zastavení a předcházení násilí proti etnickým a náboženským menšinám a proti civilnímu obyvatelstvu.
Za pokoj a bratrství jsme se modlili u památníku na Ground Zero, společně s představiteli náboženských vyznání, příbuznými mnoha padlých a s newyorským lidem oplývajícím velkou kulturní rozmanitostí. Za pokoj a spravedlnost jsem sloužil eucharistii na Madison Square Garden.
Jak ve Washingtonu, tak v New Yorku jsem se setkal s několika charitativními a školskými institucemi, vyznačujícími se enormní službou, kterou katolická společenství – kněží, řeholníci, řeholnice a laici – v těchto oblastech poskytují.
Vrcholem cesty bylo Setkání rodin ve Filadelfii, kde byl tento horizont rozšířen prismatem rodiny na celý svět. Rodina, tedy plodná smlouva mezi mužem a ženou je odpověď na velkou výzvu našeho světa, která má dvojí podobu: fragmentace a zmasovění. Tyto dva extrémy, které spolu žijí a navzájem se podporují, jsou společnou oporou konzumního ekonomického modelu. Rodina je odpověď, protože je buňkou společnosti, vyvažuje osobní a pospolitou dimenzi a zároveň může být modelem udržitelné správy statků a zdrojů stvoření. Rodina je vůdčím podmětem integrální ekologie, protože je podmětem primárním a zahrnuje v sobě dva zásadní principy lidské civilizace na zemi: princip pospolitosti a princip plodnosti. Biblický humanismus nám podává tento obraz: Sjednocený a plodný lidský pár je uveden Bohem do zahrady světa, aby ji obdělával a chránil.
Chtěl bych bratrsky a vřele poděkovat mons. Chaputovi, arcibiskupovi Filadelfie, za jeho nasazení, zbožnost, nadšení a velkou lásku k rodině při organizaci tohoto setkání. Je zřejmé, že poselství, ba svědectví Světového setkání rodin vzešlo v této chvíli nikoli náhodou, nýbrž prozřetelnostně ze Spojených států amerických, tedy ze země, která v minulém století dosáhla maximálního ekonomického rozvoje, aniž by popřela své náboženské kořeny. Tytéž kořeny dnes vyžadují, aby se - vycházeje z rodiny - opětovně promyslel a změnil model rozvoje a to k dobru celé lidské rodiny.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
