Drazí přátelé, dobré odpoledne!
Jeden z vrcholných momentů mojí návštěvy je tady před Independence Mall, místem zrodu Spojených států amerických. Na tomto místě byly poprvé deklarovány svobody, které definují tuto zemi. Deklarace nezávislosti stvrdila, že všichni muži a ženy jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým Stvořitelem jistými nezcizitelnými právy a že vlády existují proto, aby chránily tato práva. Tato energická slova dodnes znějí a inspirují nás stejně jako lidi celého světa k zápasu o svobodu žít ve shodě s jejich důstojností.
Dějiny také ukazují, že tuto pravdu stejně jako každou pravdu je třeba nepřetržitě hlásat, osvojovat si ji a hájit. Dějiny tohoto národa jsou až do dneška také dějinami stálého úsilí o ztělesnění těchto vznešených principů sociálního a politického života. Připomeňme, že velké boje, které vedly ke zrušení otroctví, k rozšíření volebního práva, k růstu hnutí pracujících, ke snaze postupně odstranit každou formu rasismu a předsudků mířících proti přicházejícím vlnám nových Američanů. To dokazuje, že pokud se nějaká země rozhodne být věrna svým zakládajícím principům, založeným na úctě k lidské důstojnosti, stává se silnější a obnovuje se. Když nějaká země uchovává paměť svých kořenů, roste, obnovuje se a včleňuje do sebe nové národy a lidi, kteří přicházejí.
Pro všechny je užitečné pamatovat si svoji minulost. Lid, který má paměť, neopakuje omyly minulosti a naopak s důvěrou čelí výzvám přítomnosti i budoucnosti. Paměť zachraňuje duši lidu před vším tím nebo přede všemi těmi, kteří by se mohli pokusit ji ovládnout anebo užívat ke svým zájmům. Když je účinné uplatňování příslušných práv zaručeno jednotlivcům i společenstvím, pak mají nejenom svobodu realizovat vlastní možnosti, ale spolu s těmito schopnostmi a svojí prací přispívají také k blahobytu a obohacení celé společnosti.
Na tomto místě, které je modelovým symbolem Spojených států amerických, bych spolu s vámi chtěl přemýšlet o právu na náboženskou svobodu. Je to základní právo, které utváří způsob, jakým sociálně i osobně jednáme se svými bližními, jejichž náboženská přesvědčení jsou jiná než naše. Je to ideál mezináboženského dialogu, ve kterém spolu všichni muži a ženy různých náboženských tradic mohou bez hašteření rozmlouvat. Toto umožňuje náboženská svoboda.
Náboženská svoboda v sobě určitě zahrnuje právo klanět se individuálně i společně Bohu podle svého svědomí. Náboženská svoboda však svojí povahou transcenduje místa náboženského kultu jakož i sféru jednotlivců a rodin. Náboženství, náboženská dimenze totiž není nějakou subkulturou, nýbrž je součástí kultury jakéhokoli lidu a jakéhokoli národa.
Různé naše náboženské tradice slouží společnosti především poselstvím, které hlásají. Vybízejí jednotlivce i společnosti, aby se klaněly Bohu, prameni veškerého života, svobody a dobroty. Odkazují k transcendentní dimenzi lidské existence a naší neredukovatelné svobody tváří v tvář jakémukoli nároku absolutní moci. Je třeba pohlédnout do dějin, zvláště do minulého století, abychom spatřili krutosti, které napáchaly systémy hodlající vybudovat takový či onaký „pozemský ráj“, ovládnout národy, podrobit je zdánlivě neoddiskutovatelným principům a upřít jim jakákoli práva. Naše bohaté náboženské tradice se snaží nabízet smysl a směr, „mají motivační potenciál, který otevírá stále nové obzory, podněcuje k přemýšlení, otevírá mysl i vnímavost“ (Evangelii gaudium, 256). Volají ke konverzi, ke smíření, k nasazení za budoucnost společnosti, k obětování sebe ve službě obecnému dobru a k soucitu s těmi, kdo se ocitli v nouzi. Jádrem jejich duchovního poslání je hlásat pravdu a důstojnost člověka a také lidská práva.
Naše náboženské tradice nám připomínají, že jsme jakožto lidé povoláni uznávat jiného/Jiného, který zjevuje naši vztahovou totožnost, tváří v tvář každému pokusu zavést „uniformitu, která by nám byla vnucována egoismem silného, konformismem slabého anebo utopistickou ideologií“ (Michel de Certeau).
Ve světě, kde se různé formy moderní tyranie snaží potlačit náboženskou svobodu nebo se ji snaží redukovat na subkulturu postrádající právo vyjadřovat se ve veřejné sféře anebo se pokoušejí používat náboženství jako záminku k nenávisti a brutalitě, je nezbytné, aby stoupenci různých náboženských tradic sjednotili svůj hlas a hlásali mír, toleranci a úctu k důstojnosti a právům druhých.
Žijeme v době „globalizace technokratického paradigmatu“ (Laudato si´, 106), který vědomě usiluje o jednorozměrnou uniformitu a snaží se v povrchním úsilí o jednotu eliminovat všechny diference a tradice. Náboženská vyznání mají proto právo a povinnost dát na srozuměnou, že je možné vytvořit společnost, v níž „zdravý pluralismus, který opravdu respektuje druhé a hodnoty jako takové“ (Evangelii gaudium, 255) je „cenný spojenec v úsilí o obranu lidské důstojnosti… a cestou míru pro náš raněný svět“ (tamt. 257).
Kvakeři, kteří založili Filadelfii, se inspirovali hlubokým evangelním smyslem pro důstojnost každého člověka a ideálem obce sjednocené bratrskou láskou. Toto přesvědčení je vedlo k založení kolonie, která měla být rájem náboženské svobody a tolerance. Tento význam bratrského úsilí o důstojnost všech, zejména slabých a zranitelných, se stal podstatnou součástí severoamerického ducha. V roce 1987 během svojí návštěvy ve Spojených státech svatý Jan Pavel II. dojemným způsobem připomněl všem Američanům, že „rozhodným důkazem vaší velikosti je způsob, jakým respektujete člověka, zvláště toho nejslabšího a bezbranného“ (Promluva na rozloučenou, Detroit, 19. září 1987, 3).
Využívám nyní této příležitosti, abych poděkoval všem, kteří se bez ohledu na náboženskou příslušnost snažili sloužit Bohu, Bohu pokoje, budováním měst oživovaných bratrskou láskou, ujímáním se potřebných, obranou důstojnosti božského daru života v každé jeho fázi a obranou chudých a migrantů. Příliš často není dopřán sluch těm, kteří potřebují naši všestrannou pomoc. Vy jste jejich hlasem a mnozí z vás, nábožensky založených mužů a žen, jste umožnili, aby bylo vyslyšeno jejich volání. Tímto svědectvím, které často naráží na silný odpor, připomínáte severoamerické demokracii ideály, pro které byla založena, a také to, že společnost je oslabována kdykoli a kdekoli tam, kde převažuje nespravedlnost. Před chvílí jsem mluvil o tendenci globalizace. Globalizace není špatná. Je to dokonce tendence dobrá a sjednocuje nás. Záporný může být způsob jejího uskutečňování. Pokud se globalizace snaží všechny učinit rovnými na způsob sféry, pak taková globalizace ničí osobitost každého jednotlivce a každého lidu. Pokud se globalizace snaží sjednocovat, ale přitom respektovat každého člověka, jeho bohatství a osobitost, a respektovat každý lid s jeho bohatstvím a osobitostí, pak je taková globalizace dobrá, umožňuje nám všem růst a vede k pokoji. Líbí se mi v této souvislosti používat geometrický příměr. Pokud je globalizace jako sféra, kde je každý bod od středu stejně vzdálen, pak anuluje a není dobrá. Pokud globalizace sjednocuje jako mnohostěn, ve kterém jsou všichni spojeni, ale každý si uchovává svoji identitu, pak je dobrá, umožňuje lidu růst, dává důstojnost všem lidem a poskytuje jim práva.
Dnes jsou mezi vámi členové velké hispánské populace Spojených států, jakož i představitelé těch imigrantů, kteří přišli do Spojených států nedávno. Děkuji, že jste otevřeli dveře. Mnozí z vás, které srdečně zdravím, jsou v této zemi imigranty a zaplatili vysokou cenu za naději, že vybudují nový život. Nedejte se odradit těžkostmi, kterým musíte čelit, ať už jsou jakékoli. Prosím vás, abyste nezapomínali, že stejně jako ti, kdo přišli před vámi, přinášíte tomuto národu také vy mnohé talenty. Prosím vás, nestyďte se za své tradice! Nezapomeňte na poučení, která jste přijali zvláště od svých starších a která jsou přínosem, jímž můžete obohatit život této americké země. Opakuji, nestyďte za to, co je vám vlastní, za krev svého života. Jste také povoláni být odpovědnými občany a stejně jako to s takovou vehemencí učinili ti, co přišli před vámi, přispívat plodně k životu komunit, ve kterých žijete. Myslím zvláště na vroucí víru mnohých z vás, na hluboký smysl pro rodinný život a na všechny ostatní hodnoty, které jste zdědili. Tím, co přinesete, nejenom najdete své místo tady, ale pomůžete zevnitř obnovovat společnost. Neztrácejte paměť toho, k čemu tady došlo před více než dvěma stoletími. Neztrácejte paměť oné Deklarace, která prohlásila, že všichni muži a ženy byli stvořeni sobě rovni, jsou nadáni svým Stvořitelem jistými nezcizitelnými právy a že vlády existují proto, aby tato práva chránily.
Drazí přátelé, děkuji vám za vaše vřelé přijetí a za to, že jste se dnes přišli se mnou setkat. Uchovávejme svobodu. Mějme péči o svobodu. Svoboda svědomí, náboženská svoboda, svoboda každého člověka, každé rodiny, každého národa dává prostor právům. Kéž tento národ a každý z vás obnoví svoji vděčnost za četná požehnání a svobody, jimž se těšíte. Kéž tato práva můžete bránit, zvláště svoji náboženskou svobodu, protože ta pochází od Boha samého. Kéž vám všem žehná. A prosím vás, modlete se trochu za mne. Děkuji.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
