Rádio Vaticana

Havana/Holguin. 1. Návštěva papeže v Revolučním paláci, setkání s Raulem a Fidelem Castro.
2. Nedělní nešpory s kněžími, řeholníky a seminaristy v havanské katedrále.
3. Setkání s mládeží v havanském centru Felixe Varely.
4. Pondělní dopolední mše ve městě Holguin.

ad 1. Papež František se setkal s bývalým kubánským prezidentem Fidelem Castrem. Jak potvrdil vatikánský mluvčí, P. Federico Lombardi, zhruba půlhodinový rozhovor proběhl po nedělní mši svaté v srdečné a neformální atmosféře v rezidenci vůdce kubánské revoluce. Nešlo o soukromý rozhovor. Přítomni mu byli také další Castrovi příbuzní. Papeže doprovázel apoštolský nuncius na Kubě, arcibiskup Giorgio Lingua.

Papež věnoval Fidelu Castrovi knihy od Alessandra Pronzata o humoru a víře, své poslední dva velké dokumenty: encykliku Laudato si a apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium a několik CD s úvahami jezuity P. Armanda Llorenteho, někdejšího profesora Fidela Castra.
„Nejvyšší vůdce“ věnoval papežovi výtisk knihy „Fidel a náboženství“ z roku 1997 od Freie Betta s dedikací: „Pro papeže Františka u příležitosti jeho návštěvy na Kubě, s obdivem a úctou kubánského lidu“. Fidel Castro položil papežovi několik otázek ohledně životního prostředí a situace v současném světě.

Odpoledne se papež setkal v prezidentském paláci s aktuálním kubánským lídrem Raulem Castrem. Rozhovor trval zhruba 50 minut a zakončilo jej předání darů. František věnoval prezidentovi mozaiku P. Marie z Cobre a Raul Castro předal papeži kříž vytvořený ze dvou vesel svázaných provazy.

ad 2. Po návštěvě prezidentského paláce pokračoval papežský program v havanské katedrále modlitbou nešpor s kněžími, řeholníky a seminaristy. Cestou se František zastavil ke krátkému pozdravu v jezuitském kostele Nejsvětějšího Srdce. Návštěva nebyla plánovaná, ale očekávaná, jak dosvědčoval zástup lidí před kostelem. Na Kubě slouží 24 jezuitů v 8 farnostech, dvou exercičních domech a pěti sociálních centrech.

Havanská katedrála Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Kryštofa je jedním z předních příkladů koloniálního baroka. Rozložité průčelí zdobené sloupy a zvlněnými profily říms dominuje malebnému náměstí. Ke zvláštní atmosféře chrámu, iniciovaného jezuity v roce 1748, přispívá také použitý stavební materiál, totiž mořské korály z mexického zálivu. Stavba byla dokončena krátce před tím, než se v roce 1788 stal Havana stala diecézí a sídelním městem biskupa. Stroze působící interiér kostela, zbavený v rámci puristických úprav v 19. století barokní výzdoby, pojme zhruba tisíc lidí.

Papeže Františka uvítali v katedrále havanský arcibiskup kardinál Ortega, který představil místní církev jako církev chudou, a řeholnice se svědectvím o své práci mezi fyzicky a mentálně postiženými. Papež rezignoval na připravenou promluvu a spontánně reagoval na slova, která zazněla.

„Chudoba je nepohodlné slovo, které jde proti proudu. Světský duch ji nezná, nechce ji, skrývá ji, nikoli z ostychu, nýbrž z pohrdání. Světský duch vytěsňuje cestu Božího Syna, který se ponížil, stal se ubohým, aby byl jako my. Je nezbytné dobře spravovat majetek, je to povinnost, protože majetek je Božím darem, ale pokud vstoupí do srdce natolik, že začne určovat běh života, je vše špatně. Sv. Ignác z Loyoly říkal - a není to nějaká rodinná reklama - že chudoba je zdí a matkou zasvěceného života. Matkou, která plodí větší důvěru v Boha, a zdí, jež chrání ode všeho světského.“

S odvoláním na evangelní perikopu o mladíkovi, který nedokázal Ježíše následovat, protože měl mnoho majetku, pokračoval papež výkladem o bohatství, jež ochuzuje:

„Jeden starý moudrý kněz vyprávěl, že když duch bohatství vstoupí do srdce zasvěceného člověka, kněze, biskupa, papeže, když začne shromažďovat peníze, aby si zajistil budoucnost, budoucnost už není v Ježíši, ale v pojišťovací společnosti duchovního rázu, kterou vede. Proto, když se to děje – říkal ten kněz – a řeholní společnost začíná shromažďovat fondy, Bůh je tak dobrý, že pošle katastrofálního ekonoma, který ji dovede k bankrotu. Největší Boží požehnání pro církev jsou katastrofální ekonomové, protože ji činí svobodnou a chudou.“

Co jste učinili pro nejmenšího z mých bratří, pro mě jste učinili, pokračoval papež František v odpovědi na svědectví sestry o službě postiženým. Jak řekl, právě tato slova stojí v „protokolu, podle něhož budeme souzení,“ v 25. kapitole Matoušova evangelia. Po poznámce na adresu těch „fňukalů“ z řad řeholníků, kteří se cítí nedoceněni, když jsou vysláni sloužit nejposlednějším, poděkoval těm, kdo se naopak „stravují ve službě těm, jimiž svět pohrdá“, protože právě ti nejvíce následují Ježíše.

„Tam, kde nelze udělat žádný kšeft, kde se nedají vydělat peníze, kde není naprosto možné udělat cokoliv konstruktivního... tam září Ježíš. A tam také září má volba pro Ježíše. Děkuji všem řeholníkům a řeholnicím, kteří toto dělají.“

V závěru papež připomněl, že zvláštním místem, kde se kněz jeví jako nejmenší, je zpovědnice. Když do ní usedá, měl by mít na paměti také své vlastní hříchy a obracet se k penitentovi s milosrdenstvím. „Nemějte strach z milosrdenství. Nechte skrze své ruce a svou náruč proudit odpuštění, protože, ti kdo za vámi přicházejí, jsou ti nejmenší. A tedy Ježíš.“ – končil papež František svou řeč k řeholníkům a kněžím shromážděným v havanské katedrále.

ad 3. Posledním bodem nedělního programu pastorační cesty bylo setkání s kubánskou mládeží, které se konalo na nádvoří kulturního centra O. Felixe Varely. Tato instituce spravovaná havanským arcibiskupstvím ve spolupráci s Papežskou radou pro kulturu už několik let slouží formaci kubánských laiků. Poskytuje kurzy filosofie, psychologie, sociálních studií a podnikání ve shodě se sociální naukou církve. Také zde papež František odložil psaný text a obrátil se k přítomným s poznámkou: Vy stojíte, zatímco já sedím, to je ale ostuda. Poté před publikem několika tisíců věřících i nevěřících mladých lidí reagoval na otázku jednoho z nich, který vykreslil svůj sen o lepší Kubě. Papež odpověděl citací z díla jednoho latinskoamerického spisovatele, který hovoří o dvojím zraku. Tělesné oči vidí své okolí, zatímco oči ze skla nazírají sny.

“Mladý člověk, který není schopen snít, se uzavírá sám do sebe. Každý z nás někdy sní o věcech, které se nikdy nestanou, a toto snění otevírá obzory. Otevřete se proto těmto snům a sněte, že se svět změní také díky vám. Nezapomínejte snít.

Uzavřenost může vést k uvěznění ve vlastním světě náboženského anebo ideologického schůzování, zatímco snění o velkých ideálech předpokládá dialog a vycházení z individualismu. „Pokud se z náboženství stane schůzování, ztrácí to nejlepší – tedy adoraci Boha a víru v něj. Jsou z něj prázdné řeči a modlitby, souhrn morálních přikázání“, podotkl papež a vyzval mladé lidi následujícími slovy:

“Otevřené srdce, otevřená mysl. Proč si nepromluvit, máte-li jiný názor? Proč stále upírat zrak na to, co nás dělí, a nevidět to společné? Pracujme společně pro obecné dobro. Hledání obecného dobra se nazývá sociální přátelství, zatímco sociální nepřátelství ničí rodiny, státy a celý svět. Největším nepřítelem je válka. Proč tu neexistuje vůle ke společnému jednání? Tam, kde nastoupilo rozdělení, vládne smrt. Také v duších je smrt, protože zabíjíme naši schopnost spojovat, zabíjíme sociální přátelství. Proto vás dnes prosím – buďte schopni navazovat sociální přátelství.“

Dalším tématem Františkovy spontánní promluvy ke kubánské mládeži byla naděje, kterou, jak zdůraznil, nelze zaměňovat s optimismem. Naděje dokáže trpět a obětovat se, je plodnou nositelkou života. Nepřítelem naděje je modla zisku, potrat a eutanázie. V závěru papež mladé lidi vyzval ke společné práci pro budoucí Kubu, navzdory názorovým odlišnostem. Doporučil přitom africké přísloví: Na krátkou cestu jdi sám, na delší si ber doprovod.

ad 4. Východokubánská diecéze Holguín, která dosud nikdy nezažila návštěvu Petrova nástupce, se stala dějištěm dnešního programu apoštolské cesty. Právě v této provincii na počátku 17. století vylovila trojice rybářů z oceánu dřevěnou sošku Panny Marie milosrdné z Cobre, která byla později prohlášena patronkou Kuby. Holguínu se jako třetí nejlidnatější kubánské metropoli přezdívá také „město parků“ kvůli rozsáhlým zeleným plochám. Nepsané kubánské hlavní město kultury a univerzitní sídlo zároveň hostí mezinárodně uznávanou protidrogovou léčebnu.

Papež František v krajském městě přistál v půl desáté dopoledne a o hodinu později slavil mši svatou na tamním Revolučním náměstí za účasti 150 tisíc lidí. Také zde lemoval devatenácti kilometrovou příjezdovou cestu z letiště nepřetržitý lidský zástup.
Na dnešní svátek apoštola a evangelisty Matouše kázal papež o setkání tohoto celníka s Ježíšem a o výměně pohledů, která mění dějiny.

„Pán spočinul pohledem plným slitování na Matoušovi a řekl mu: „Pojď za mnou!“. On vstal a šel za ním. Ježíšův pohled a pak Ježíšovo slovo. Nejprve láska a pak poslání. Už to není tentýž Matouš, vnitřně se změnil. Setkání s Ježíšem, s Jeho slitovnou láskou jej proměnilo. A nechává za sebou celnici, peníze a své vyloučení. Dříve seděl a čekal, aby vybíral od druhých, nyní má vstát, aby spolu s Ježíšem dával, nabízel a obětoval se druhým. Ježíš na něho pohlédl a Matouš nalezl radost ve službě. Pro Matouše i pro všechny, kdo na sobě pocítili Ježíšův pohled, nejsou spoluobčané těmi, ze kterých se profituje a kterých se používá a zneužívá. Ježíšův pohled rodí misionářskou aktivitu služby a odevzdání. Jeho láska hojí naši krátkozrakost a podněcuje nás, abychom hleděli dále, nezastavovali se u zdání či politické korektnosti.

Ježíš jde dál, předchází nás, razí cestu a vybízí nás, abychom šli za ním. Zve nás, abychom šli pomalu a překonávali svoje předsudky, svůj odpor ke změně druhých i nás samotných. Dennodenně před nás klade výzvu otázkou: věříš? Věříš, že je možné, aby se exekutor změnil na služebníka? Myslíš, že je možné, aby se zrádce stal přítelem? Myslíš, že je možné, aby syn tesařův byl Boží Syn? Jeho pohled přetváří náš pohled, Jeho srdce přetváří naše srdce. Bůh je Otec, který chce spásu všech svých dětí.

Nechme na sebe Pána pohlédnout v modlitbě, v eucharistii, ve zpovědi, v našich bratřích, zejména v těch, kdo se cítí opuštěni a osamoceni. A učme se dívat tak, jako se On dívá na nás. Sdílejme Jeho jemnocit a slitovnost s nemocnými, vězněnými, starými a rodinami, které jsou v těžkostech. Stále jsme povoláváni učit se od Ježíše, který vidí vždycky to, co je v člověku nejvíce autentické, totiž obraz Otcův.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie je ZDE

Návštěvu holguínské diecéze Svatý otec zakončil na Křížovém vrchu, který se vypíná do výšky 261 metru nad městem a kromě panoramatické silnice k němu vede necelých pět set schůdků. Kříž se na vrcholku tyčí už od sklonku 18. století, kdy jej tam umístil františkánský převor z Holguínu, Francisco Antonio de Alegria. Nynější kříž pochází z devadesátých let jako náhrada předchozího originálu, zasaženého bleskem. Papež František z vrchu, který skýtá jedinečný pohled na celý ostrov, požehnal městu Holguínu a celé diecézi. V nočních hodinách našeho času již papeže přivítalo druhé největší kubánské město, Santiago de Cuba. V tamním semináři sv. Basila Petrův nástupce soukromě pozdravil kubánské biskupy a poté se s nimi odebral do mariánské baziliky v Cobre.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)