Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (Mk 7,31-37) vypráví o tom, jak Ježíš uzdravil hluchoněmého, tedy o zázračné události, která ukazuje, jak Ježíš obnovil plnou komunikaci člověka s Bohem a s druhými lidmi. Zázrak se stal na území Desetiměstí, tedy uprostřed pohanského kraje. Onen hluchoněmý, kterého přivedli k Ježíši, se proto stává symbolem nevěřícího, který putuje k víře. Jeho hluchota je totiž výrazem neschopnosti slyšet a chápat nejenom lidské slovo, ale také Boží Slovo. A svatý Pavel nám připomíná, že „víra je ze slyšení“ (srov. Řím 10,17).
První, co dělá Ježíš, je, že onoho muže odvede stranou od zástupu. Nechce dělat publicitu skutku, který se chystá učinit, ale nechce ani, aby Jeho slovo bylo přehlušováno halasem a řečněním okolí. Boží Slovo, které nám předává Kristus, potřebuje ztišení, aby bylo přijato jako Slovo, které uzdravuje, smiřuje a obnovuje komunikaci.
Potom jsou zmíněna dvě Ježíšova gesta. Dotýká se uší a jazyka hluchoněmého. Aby Ježíš obnovil vztah s tímto člověkem, jehož komunikace je „zablokována“, snaží se nejprve navázat kontakt. Zázrak je však darem shůry a Ježíš jej vyprošuje od Otce. Proto vzhlédl k nebi a řekl: »Otevři se!«. A hluchoněmému se otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně (srov. v.35).
Z této epizody si bereme ponaučení, že Bůh není uzavřen v sobě, nýbrž otevírá se a komunikuje s lidstvem. Ve svém obrovském milosrdenství překonává propast nekonečného rozdílu mezi Sebou a námi a jde nám vstříc. Aby tuto komunikaci s člověkem realizoval, Bůh se stává člověkem. Nestačí Mu promlouvat k nám prostřednictvím Zákona a proroků, ale zpřítomňuje se v osobě svého Syna, Slova učiněného tělem. Ježíš je velkým „stavitelem mostů“, který v Sobě samém staví obrovský most úplného společenství s Otcem.
Dnešní evangelium mluví také o nás. Často jsme skrčeni a uzavřeni v sobě a vytváříme spoustu nepřístupných a nehostinných ostrovů. Dokonce i ty nejelementárnější lidské vztahy někdy vytvářejí situace neschopné vzájemné otevřenosti: uzavřený pár, uzavřená rodina, uzavřená skupina, uzavřená farnost, uzavřená vlast… A to není od Boha. To je naše, je to náš hřích.
A přece právě u počátků našeho křesťanského života, při křtu, stálo ono Ježíšovo gesto a slovo: „Effatha! – Otevři se!“. A stal se zázrak. Byli jsme uzdraveni z hluchoty egoismu, z němoty uzavření a hříchu a byli jsme včleněni do obrovské rodiny církve; můžeme slyšet Boha, který k nám promlouvá a komunikuje svoje Slovo těm, kdo jej nikdy neslyšeli anebo zapomněli a pohřbili pod trním starostí a šaleb tohoto světa.
Prosme Pannu Marii, ženu, která slyšela a radostně svědčila, aby nám byla oporou ve snaze vyznávat naši víru a komunikovat Pánovy divy těm, které potkáme na svojí cestě.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
