Nový portál Vatikánského rozhlasu

Asunción. 1. Páteční uvítání papeže po příletu do Paraguaye.
2. Sobotní návštěva v dětské nemocnici v Asunción.
3. Dopolední mše v mariánské poutní svatyni Caacupé

V pátek ve tři hodiny odpoledne místního času Petrův nástupce zahájil poslední etapu své apoštolské cesty přistáním na letišti hlavního města Paraguayské republiky. František do země přijel po dvaceti šesti letech od návštěvy Jana Pavla II. Přivítal jej hustý déšť, který nicméně neodradil statisíce Paraguayců očekávajících papežovu návštěvu. Připojilo se k nim také několik stovek tisíc Argentinců, kteří překročili hranice, aby pozdravili svého krajana a účastnili se sobotní mše svaté v mariánské svatyni v Caacupé.

ad 1. Uvítací ceremoniál na letišti v Asunciónu za účasti prezidenta Horacia Cartese se nesl ve znamení podmanivých tanců a zpěvů indiánské kultury guaraní. Cestou na apoštolskou nunciaturu k odpolednímu odpočinku se papež krátce zastavil na nádvoří jedné ženské věznice. První oficiální promluvu na paraguayské půdě pak pronesl až večer v prezidentském paláci, kde po zdvořilostní soukromé návštěvě hlavy státu oslovil představitele nejvyšších vládních, soudních a diplomatických úřadů. František poděkoval za vřelou pohostinnost, avšak vzápětí připomenul bolestné stránky paraguayských dějin, poznamenané „utrpením války, bratrovražednými boji, chybějící svobodou a porušováním lidských práv”. „Kolik bolesti a smrti”, zvolal papež, aby hned nato ocenil vytrvalost paraguayského lidu, zejména jeho žen, v obnově země po válce tzv. Trojí aliance proti Argentině, Brazílii a Uruguay v druhé polovině 19. století (1864-1870). Z původního půlmilionového počtu obyvatel jich tehdy přežilo dvě stě tisíc, z toho pouhých deset procent tvořili muži

”S pohnutím a obdivem chci uznat roli paraguayské ženy (…) zejména za nespravedlivé války, která téměř zničila bratrství našich národů. Tyto matky, manželky a vdovy nesly na svých bedrech největší zátěž a byly s to vést kupředu své rodiny a zemi, přičemž v nových generacích šířily naději v lepší budoucnost. Kéž Bůh žehná paraguayské ženě, nejslavnější z celé Ameriky.”

Papež připomenul význam národní paměti, která se má pevně opírat o spravedlnost a oprostit se pomstychtivých pocitů. Takto se minulost stane zdrojem inspirace k budování harmonické budoucnosti, neboť si uvědomíme absurditu války.

„Již nikdy bratrovražedné války! Budujme stále mír, a to den za dnem, v každodenním životě. Vyhněme se arogantním gestům, urážlivým slovům, zpupnému vystupování, a naopak podporujme pochopení, dialog a spolupráci.”

Papež ocenil demokratický proces v zemi, která ve stejném roce jako Československo vyšla z pětatřicetileté diktatury. Vyzval k jeho transparentnosti, potírání korupce a setkání se zastánci jiných názorů.

„Nesmíme setrvat ve stavu konfliktu, protože jednota jej vždy převyšuje. Považuji za zajímavý úkon slévat veškeré perspektivy rodící se z ideologického nebo stranického přesvědčení do lásky k vlasti a národu.”

Také na paraguayské půdě Svatý otec neopomenul poukázat na přednostní postavení chudých a potřebných lidí.

„Úsilí všech sociálních složek ať neustává, dokud zde budou děti bez přístupu ke vzdělání, rodiny bez domova, pracující bez důstojné práce, rolníci bez půdy a mnozí lidé, nucení k migraci za nejistou budoucností. Dokud zde budou oběti násilí, korupce a obchodu s drogami. Ekonomický rozvoj, který nepřihlíží k nejslabším a nešťastným lidem, není opravdový. Měřítkem ekonomického vzorce musí být celistvá důstojnost člověka, zejména toho nejzranitelnějšího a bezbranného.”

Papež zaručil podporu katolické církve v tomto úsilí, neboť “všichni křesťané, včetně pastýřů, jsou povoláni starat se o vytváření lepšího světa” (Evangelii gaudium, 83).

ad 2. První zastávkou sobotního programu byla Všeobecná dětská nemocnice v Asunciónu. Papež František již v osm hodin ráno prošel odděleními s nejkritičtějšími pacienty a venku pak pozdravil několik stovek nemocničních zaměstnanců. Krátkou a velice působivou promluvu začal otázkou, ve které se ptal dětí, zda se Ježíš někdy rozzlobil, a připomněl pak příhodu z Markova evangelia, kde se Ježíš rozmrzel, když k němu nechtěli pustit děti (Mk 10,13-15). Mimo jiné pak řekl:

„Ježíš měl obzvláště rád děti. Ne že by neměl rád dospělé, ale byl rád s dětmi. Velice se těšil z jejich přátelství a náklonnosti. Měl nejenom rád jejich blízkost, ale dával je dokonce druhým za příklad. Učedníkům řekl: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království“ (Mt 18,3).Děti stály stranou, dospělí jim nedovolili se přiblížit, ale Ježíš je zavolal, objal a postavil doprostřed, abychom se všichni učili být jako ony. Dnes by nám řekl totéž. Dívá se na nás a říká: Učte se od nich. Musíme se učit z vaší důvěry, radosti a něžnosti, z vaší bojovnosti, z vaší statečnosti. Z vaší nezlomné odolnosti. Jsou to praví bojovníci, že maminky? Řekněte i vy, tatínci a prarodiče, je to tak? Pohled na vás nám dává sílu, dává nám sílu důvěřovat a jít vpřed.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v dětské nemocnici je ZDE

ad 3. Na programu papežovy návštěvy v Paraguay nemohla chybět návštěva národní mariánské svatyně v Caacupé asi 40 kilometrů od hlavního města Asunción. Kostel zbudovaný v roce 1770 byl první stavbou dnes asi 20 tisícového městečka, v jehož středu se nachází. Jméno Caacupé je z jazyka guaraní, který je spolu se španělštinou oficiálním jazykem země, a znamená „za horou“. K tomuto místu obklopenému kopci a bohatou vegetací se mariánská úcta váže od roku 1600, kdy zde podle legendy jeden z domorodců křesťanského kmene Atyrá, pronásledovaný bojovníky nepřátelského kmene, zázračně vyváznul z nebezpečí a na poděkování vytvořil sošku Panny Marie. Ta je uchovávaná ve zdejším chrámu, před nímž - na prostranství s kapacitou asi 80 tisíc lidí - slavil papež František v sobotu dopoledne mši svatou ke cti Panny Marie. V okolních ulicích se však bohoslužby účastnil několikanásobně větší počet lidí.

Petrův nástupce svoji promluvu rozvíjel na pozadí andělova zvěstování z Lukášova evangelia a konstatoval, že Maria „moc nerozuměla tomu, co se děje, ale pochopila, že to přichází od Boha, a přitakala.

„Přisvědčila Božímu snu, Božímu plánu, přitakala Boží vůli. Toto přitakání, jak víme, nebylo vůbec snadné žít. Nepřineslo jí privilegia či ohledy, nýbrž to - jak jí předpověděl Simeon – že její „vlastní duší pronikne meč“ (Lk 2,35). A jak pronikl! Proto ji tolik milujeme a nacházíme v ní pravou Matku, která nám pomáhá uprostřed komplikovaných situací uchovávat živou víru a naději.“

Potom papež zmínil tři nejobtížnější momenty Mariina života:

„1. Ježíšovo narození. „Nebylo pro ně místo“ (Lk 2,7). Neměli dům, příbytek, kde by uložili svoje dítě. Nebyl prostor, kde by mohlo přijít na svět, ani spřízněná rodina. Byli sami. Jediné přístupné místo byla stáj. V paměti se jí určitě vybavovala andělova slova: „Raduj se, Maria, Pán s tebou.“ A mohla by se ptát: „Kde je nyní?“.
2. Útěk do Egypta. Museli odejít, jít do exilu. Tam nejenom neměli místo, rodinu, ale i jejich život byl v nebezpečí. Museli se dát na cestu a odejít do ciziny. Byli migranty kvůli chtivosti a lakotě vládce. I tam bylo možno se ptát: Kde je to, o čem mluvil anděl?
3. Smrt na kříži. Neexistuje obtížnější situace pro matku než doprovázet na smrt svého syna. Je to srdceryvné. A my vidíme Marii u paty kříže, jako každou matku, pevnou a neumdlévající, jak doprovází svého Syna až na kraj smrti a to smrti na kříži. A potom ji vidíme, jak sjednocuje a podporuje učedníky.
Vidíme její život a cítíme se chápáni, pochopeni. Můžeme usednout, modlit se a společným jazykem mluvit o řadě situací, které denně prožíváme. Můžeme se ztotožnit s mnoha situacemi jejího života. Vyprávět jí o svém životě, protože ona rozumí.“

„Tato Matka - pokračoval papež - se uprostřed mnoha těžkostí naučila naslouchat a žít, počínaje oním „neboj se, Pán s tebou“ (Lk 1,30.28). Matkou, která nám neustále říká: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (Jan 2,5). Je to její ustavičná a nepřetržitá výzva: „Dělejte všechno, co vám řekne“. Nemá svůj vlastní program, nepřichází nám říkat nic nového, pouze je ráda s námi a doprovází naši víru svojí vírou.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Na konci bohoslužby biskup Caacupé, mons. Catalino Claudio Giménez Medina, přečetl dekret, kterým papež František povýšil zdejší poutní chrám na baziliku. Petrův nástupce pak zasvětil Paraguay Panně Marii.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)