Guayaquil.
Pondělní program zahájil papež v devět hodin ráno místního času, tedy pro nás v 16 hodin odpoledne, odletem na pobřeží Tichého oceánu, do nejlidnatějšího ekvádorského města Guayaquilu, které je se svými téměř čtyřmi miliony obyvatel důležitým obchodním střediskem a významným námořním přístavem. Od hlavního města Quita dělí tuto „Perlu Pacifiku” necelá hodina letu. V Guayaquilu Petrův nástupce nejprve zavítal do vysoce moderního kostela Božího Milosrdenství, jehož stavba byla společně s celým poutním komplexem dokončena před necelými dvěma lety. V chrámu papeže očekávalo několik stovek nemocných a starých lidí, kteří později sledovali prostřednictvím velkoplošných obrazovek dopolední mši svatou. Římský biskup ji za účasti milionu věřících slavil v třetím největším latinskoamerickém rekreačním parku.
Parco Samanes byl otevřen v lednu 2013 a pokrývá téměř čtyřsethektarovou plochu, umožňující sportovní vyžití a odpočinek.
Papež František slavil eucharistii podle římského mešního formuláře „za rodiny“ a ve své homilii podal výklad evangelia o proměnění vody ve víno při svatbě v Káni očima Ježíšovy matky. Mimo jiné přitom řekl:
„V rodině - toho jsme všichni svědky - se dělají zázraky s tím, co je, tím, čím jsme, s tím, co kdo má k dispozici; častokrát to není ideální, není to tím, o čem sníme a ani tím, co „by mělo být“. Je tu jedna drobnost, která by nás měla přimět k zamyšlení: Nové víno svatby v Káni, které tak chválil správce svatby v Káni Galilejské, se rodí v kamenných džbánech určených k očišťování, to znamená v místech, kde všichni odkládají svůj hřích, tedy v tom nejhorším místě: „Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře daleko štědřejší ukázala milost“ (Řím 5,20). V každé z našich rodin i ve společné rodině, kterou všichni tvoříme, se nic neodpisuje, nic není neužitečné. Těsně před zahájením Jubilejního roku Milosrdenství pořádá církev řádné zasedání biskupské synody věnované rodinám, aby uzrálo pravé duchovní rozlišování, nalezla se konkrétní řešení a poskytla se pomoc v mnoha těžkostech a vážných výzvách, kterým dnes musí rodina čelit. Vybízím vás, abyste zintensivnili svoje modlitby na tento úmysl, aby dokonce i to, co se nám jeví nečistým, pohoršuje nás či děsí, Bůh nechal projít svojí hodinou a proměnil v zázrak. Dnešní rodina potřebuje tento zázrak.
Celá tato událost se začala, protože „už neměli víno“, a všechno se mohlo uskutečnit, protože jedna žena – Panna Maria – byla pozorná, dovedla svěřit svoje starosti do rukou Božích, a jednala moudře a odvážně. Není však méně hoden zmínky jeden detail, totiž konečný výsledek: vychutnávali to nejlepší víno. A to je dobrá zpráva: nejlepší víno je to, které se teprve bude pít; to, co je nejlahodnější, nejhlubší a nejkrásnější, rodina teprve dostane. Přijde čas okoušení každodenní lásky, kdy naše děti znovu objeví prostor, který sdílíme, a staří budou mít podíl na každodenních radostech. To nejlepší víno je v naději a dostane se každému, kdo má odvahu mít rád. A v rodině musí být odvaha mít rád, musí být odvaha milovat! A toho nejlepšího vína se bude dostávat, i kdyby všechny možné ukazatele a statistiky říkaly opak. Nejlepší víno se dostane těm, kteří se dnes dívají na to, jak se všechno hroutí. Šeptejte si to a věřte: to nejlepší víno přijde, šeptejte to každý ve svém srdci: "To nejlepší víno přijde!". A šeptejte to zoufalým a znechuceným. Mějte trpělivost, mějte naději, čiňte to jako Maria: modlete se, jednejte a otevírejte srdce, protože to nejlepší víno přijde. Bůh se vždycky přibližuje těm, kteří zůstali bez vína a mají k pití pouze sklíčenou mysl. Ježíš upřednostňuje to nejlepší víno pro ty, kteří si z toho či onoho důvodu nyní uvědomují, že rozbili všechny svoje džbány.
A jako nás k tomu vybízí Maria, čiňme „všechno, co On nám řekne“, a buďme vděční, aby nám v této naší době a v této naší hodině, toto nové a lepší víno vracelo radost rodiny, radost žít v rodině.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE
Po mši svaté následoval oběd s jezuitskou komunitou v místní koleji sv. Františka Xaverského, po kterém papež opětovně opustil Guayaquil a odletěl zpět do hlavního města Quita. Závěrečnými body pondělního programu byla zdvořilostní návštěva v prezidentském paláci a soukromá modlitba v místní katedrále.
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
(mig)