Nový portál Vatikánského rozhlasu

Quito. Devátá mezinárodní apoštolská cesta Svatého otce Františka dnes pokračovala druhým dnem návštěvy Ekvádoru. Vzhledem k sedmihodinovému časovému posunu se však ještě vraťme k nedělnímu letu z Říma do Quita, hlavního města Ekvádoru, během kterého papež František krátce pozdravil 75 přítomných novinářů.

“Dobrý den! Přeji vám šťastnou cestu a děkuji vám za práci, kterou vykonáte. Je to velmi náročná práce, která však může přinést mnoho dobra při zprostředkování zpráv o dění během cesty. Děkuji vám za všechno a na viděnou v příštích osmi dnech.“

Řekl Svatý otec a osobně pozdravil všechny členy novinářského doprovodu. Jak poznamenal vatikánský tiskový mluvčí, O. Lombardi, další tisícovka novinářů papeže očekává v cílových zemích. Po třináctihodinovém letu dosedl papežský speciál italských aerolinek na mezinárodním letišti Maršála Sucreho. Pod zataženým nebem a za silného větru, který ihned odvál papežské solideo, Petrova nástupce přivítali ekvádorský prezident Raffael Correa s chotí. Nechyběly děti s květinami v zastoupení sedmnácti domorodých etnik.

“Děkuji Bohu, že mi umožnil znovu přicestovat do Latinské Ameriky a být dnes spolu s vámi v této krásné ekvádorské zemi.(…). Navštívil jsem Ekvádor při různých příležitostech z pastoračních důvodů již několikrát. Tak je tomu i dnes, kdy přicházím jako svědek Božího milosrdenství a víry v Ježíše Krista.“

Zněla první papežova slova na ekvádorské půdě. František pak poděkoval prezidentu Correovi za jeho úvodní pozdrav. Correa se před necelými deseti lety při svém nástupu do úřadu vzepřel diktátu finančních institucí, konkrétně Mezinárodního měnového fondu, a našel silného partnera v Číně. Dnes se ovšem musí vyrovnávat se sílící opozicí ropných oligarchů, střední třídy i domorodého obyvatelstva. Ve svém projevu citoval z obou Františkových dokumentů a mluvil o „nespravedlnosti jako sociálním hříchu Latinské Ameriky“. Vývoj v jeho zemi se velice podobá situaci, nastíněné encyklikou Laudato si´, která však nejenom poukazuje na závažnou zodpovědnost finančnictví, nýbrž rovněž navrhuje seriózní alternativy rozvoje, inspirované vírou.

“Toutéž vírou, která po staletí utvářela identitu tohoto lidu a přinesla tolik dobrých plodů, mezi nimiž vyčnívají zářivé postavy svatých jakými jsou svatá Marianna od Ježíše, svatý bratr Michele Febres, svatá Narcisa od Ježíše nebo blahoslavená Mercedes Molina, beatifikovaná před třiceti lety při návštěvě papeže Jana Pavla II. Oni žili víru intenzivně a s nadšením a prokazováním milosrdenství přispěli v různých oblastech ke zdokonalení ekvádorské společnosti svojí doby.

Následující poselství patřilo ekvádorským biskupům, kteří jsou rozděleni v soudu o prezidentských reformách.

“Dnes můžeme i my najít v evangeliu klíče, které nám umožní postavit se nynějším výzvám, cenit si růzností, podporovat dialog a participaci bez vyřazování, aby další pokroky a rozvoj, ke kterým dochází, zaručily lepší budoucnost pro všechny. Za tímto účelem, pane prezidente, budete moci vždycky spoléhat na úsilí a spolupráci církve.“

Papež dále ve svém úvodním pozdravu odkázal k nejvyšší hoře ekvádorských And. Chimborazo může být považováno za nejvyšší horu světa, protože je svou polohou na rovníku nejvíce vzdálena zemskému středu.

“V Ekvádoru se nachází místo, které je nejblíže vesmíru. Je to hora Chimborazo, o které se říká, že je „nejblíže slunci“, měsíci a hvězdám. My křesťané přirovnáváme Ježíše Krista ke slunci a církev k měsíci. Měsíc nemá vlastní světlo a pokud jej slunce zakryje, potemní. Ježíš Kristus je slunce. Jestliže se církev odloučí od Ježíše Krista anebo se před ním skryje, potemní a nevydává svědectví.Kéž je v těchto dnech nám všem evidentnější blízkost slunce, „které vychází z výsosti“ (srov. Lk 1,78), a to, že jsme odrazem Jeho světla, Jeho lásky.“

František se tak opětovně vrátil k již několikrát zmiňovanému výroku církevních otců o církvi jako „mysteriu lunae, který užívá, chce-li varovat před sebevztažností a ochabováním misionářského rozměru církve. Závěrečným pozdravem se Petrův nástupce obrátil k obyvatelům Ekvádoru:

“ Nikdy neztrácejte schopnost děkovat Bohu za to, co pro vás učinil a činí; schopnost bránit to maličké i jednoduché, pečovat o svoje děti a starce, důvěřovat v mládež, žasnout nad šlechetností zdejšího lidu a jedinečnou krásou svojí země – která je podle vašeho prezidenta rájem. Nejsvětější Srdce Ježíšovo a Neposkvrněné Srdce Panny Marie, kterým je Ekvádor zasvěcen, ať vás zahrnou milostí a požehnáním. Tisíceré díky!“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže na letišti je ZDE

Zasvěcení Ekvádoru Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu bylo dílem státníka - Gabriela García Morena. Katolický prezident, který se zasloužil o uzavření konkordátu se Svatým stolcem, jej vykonal v roce 1874 spolu s quitským arcibiskupem Checou. Moreno pracoval na řešení sociálních problémů, zřizoval školy a usiloval o alfabetizaci země, čímž si – kromě svého katolictví a vysokého mravního profilu – vysloužil nelibost zednářských lóží. Zemřel v srpnu roku 1875 rukou najatých vrahů před vstupem do katedrály v Quitu, po dlouhé adoraci Nejsvětější Svátosti. Jeho poslední slova zněla: Bůh neumírá.

Po oficiálním přivítání na letišti v Quitu se papež František odebral k odpočinku na asi 40 km vzdálenou apoštolskou nunciaturu. Vřelé přivítání ekvádorských věřících tu předčilo jakékoli očekávání. Papež zprvu cestoval ve krytém voze – Fiatu Idea – který však opakovaně zastavoval nebo zpomaloval v místech, kde se shromáždil větší počet lidí. Na posledních osm kilometrů přestoupil do odkrytého džípu a projížděl souvislým zástupem, který na vůz házel okvětní plátky květin. Podle místních sdělovacích prostředků zaplavil ulice Quita milionový zástup. Před apoštolskou nunciaturou papeže očekávali mladí lidé a halasným zpěvem jej donutili, aby se jim ukázal. Svatý otec se s nimi mimo plánovaný program krátce pomodlil a rozloučil se slovy: “A dříve než půjdeme domů spát - a necháme spát také sousedy – přijměme ještě požehnání.”

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(jag)