Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Křesťané mají být nakloněni těm, které je společnost náchylná marginalizovat. Ježíš se přibližoval marginalizovaným své doby a jedině tak se církev stává opravdovým společenstvím – upozornil papež v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Prvním kdo se s nimi špinil, byl Ježíš, když se přibližoval marginalizovaným svojí doby. Špinil si ruce, když se dotýkal malomocných, aby je uzdravil, a tomu učil církev, která „se bez tohoto přiblížení nemůže stát společenstvím“. Papež František zaměřil svoji homilii na protagonistu dnešního krátkého evangelia (Mt 8,1-4), tedy malomocného, který se odhodlal pokleknout před Ježíšem a požádat jej: »Pane, chceš-li, můžeš mě očistit«. A Ježíš se jej dotkl a uzdravil ho. „Tento zázrak – poznamenal papež – se udál před očima učitelů Zákona, pro které byl malomocný nečistým. Lepra byla totiž odsouzením na doživotí, a uzdravit malomocného bylo stejně obtížné jako vzkřísit mrtvého. A proto byli odsouváni stranou. Ježíš však marginalizovanému podal ruku a ukázal zásadní hodnotu slova „blízkost“.

„Nelze vytvořit společenství bez přiblížení. Nelze tvořit mír bez sblížení. Nelze prokazovat dobro bez přiblížení. Ježíš mohl docela dobře říci: »Buď uzdraven!«. Nikoli. Přiblížil se a »dotkl se ho«, ba co víc! Ježíš sám se tím dotykem stal nečistým. A to je Ježíšovo tajemství: bere na sebe naši špínu, naši nečistotu. Pavel to říká dobře: »Ačkoli je roven Bohu, nelpěl na svém božství, ale sám sebe se zřekl« (srov. Flp 2,6). A Pavel jde ještě dále, když říká doslova: »stal se hříchem« (2 Kor 5,21). Ježíš se učinil hříchem. Ježíš se sám marginalizoval, vzal na sebe nečistotu, aby se přiblížil nám.“

Evangelní úryvek zaznamenává také příkaz, který Ježíš adresoval uzdravenému malomocnému: »Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví«. „To proto - dodal papež – že kromě blízkosti byla pro Ježíše zásadní věc také inkluze.

„Často si myslím, že je - ne snad nemožné - ale velmi obtížné prokazovat dobro a neušpinit se. Ježíš se ušpinil. Přiblížením. A potom jde ještě dál a říká mu: »Jdi, ukaž se knězi a učiň to, co se má udělat, když je uzdraven malomocný«. Ježíš tak toho, který byl ze společnosti vyloučen, opět včleňuje do církve, do společnosti. Jako by říkal: »Jdi, aby všechno bylo, tak jak má být«. Ježíš nikdy nikoho nemarginalizuje. Nikdy. Marginalizuje sám sebe, aby začlenil marginalizované a uskutečnil inkluzi nás, marginalizovaných hříšníků, do svého života.“

Papež pak poukázal na úžas, který Ježíš vzbuzoval svými slovy a svými gesty. „Kolik lidí jen následovalo Ježíše v té chvíli – dodal – a kolik jich v dějinách následuje Ježíše, protože žasnou nad tím, co říká!“

„Kolik lidí se dívá zdálky a nechápe, nezajímá se. Kolik lidí hledí zdálky, ale se zlobou v srdci, aby Ježíše podrobili zkoušce, kritizovali Jej a odsoudili. A kolik lidí přihlíží zdálky, protože nemá odvahu, kterou měl on, ale touží se přiblížit! A tehdy podává Ježíš ruku jako první. Ne jako v tomto případě, ale svým bytím vztáhl ruku ke všem, stal se jedním z nás, jako my. Jako my hříšníci je hříšníkem, ale bez hříchu; je ušpiněn našimi hříchy. A to je křesťanská blízkost.“

„Blízkost je krásné slovo,“ uzavíral František a vybídl ke zpytování svědomí: „Umím se přiblížit? Mám úmysl, sílu a odvahu dotknout se marginalizovaných? Tato otázka se týká také církve, farností, komunit, zasvěcených osob, kněží, všech“ – končil papež František dnešní kázání v Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(RaVat)