Vatikán.
Petrova nástupce dnes navštívili studenti a vyučující Papežské církevní akademie, která formuje budoucí církevní diplomaty. František jim v závěru akademického roku připomenul, že se připravují na misi ve státech a místních církvích, kde budou zastupovat Svatý stolec, tedy stolec římského biskupa.
“Římská církev předsedá v lásce, nikoli tedy v marnivé pýše, nýbrž v odvaze každodenní shovívavosti – což znamená ponížení – svého Mistra. Pravou autoritou římské církve je Kristova milosrdná láska, a nic jiného. Je to jediná síla, která ji činí univerzální a důvěryhodnou pro svět i lidi. Je to srdce její pravdy, která nestaví oddělující a vylučující hradby, nýbrž se stává mostem budujícím společenství a volá lidský rod k jednotě. Tato láska je tajnou mocí, která sytí její vytrvalou a navzdory momentálním porážkám nikdy neporazitelnou naději.“
Nelze někoho zastupovat a nebýt mu podobný ve tváři a rysech, pokračoval papež František. „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan14,9).
“Nejste povoláni k tomu, abyste byli vysokými státními funkcionáři či vyšší sebezáchovnou kastou vítanou v mondénních salónech, nýbrž abyste uchovávali pravdu, která z hloubi podporuje její zastánce, a nikoli naopak. Je zapotřebí, abyste nevyhořeli kvůli neustálým přesunům. Naopak, pěstujte hluboké kořeny, uchovávejte si v živé paměti důvody, které vás vedly k započetí této cesty, nedopusťte, aby vás vyprázdnil cynismus, aby vybledla tvář Toho, kdo byl zdrojem vašeho povolání, anebo se zmátl hlas, který byl na začátku.“
Studium v Papežské akademii se zvláště zaměřuje na to, aby jeho absolventi přispívali k růstu prostředí, do něhož přicházejí, a milovali je navzdory případné ubohosti, jakou se může projevovat.
“Připravujete se, abyste se stávali mosty, v modlitbě a duchovním boji usmiřovali a sjednocovali sklony k převaze jedněch nad druhými. Domnělá nadřazenost pohledu brání v přístupu k jádru skutečnosti, protože si nárokujeme, že ji už dostatečně známe. Abyste dostáli své úloze, je nutné nepřenášet do prostředí, ve kterém jednáte, vlastní myšlenková schémata, kulturní parametry a své církevní zázemí.“
Vaše služba, zdůraznil dále papež, souvisí s obhajobou svobody Apoštolského stolce, který nesmí před Bohem zradit své povolání.
“A kvůli pravému dobru lidí se (Apoštolský stolec) nesmí dát uvěznit v logice zájmových skupin, být rukojmím účtování a dělení politických klik, podrobovat se politické moci a být kolonizován právě úřadujícím silným myšlením anebo klamnou nadvládou mainstreamu.“
Podpora dobra, která je misí vatikánského diplomata, vyžaduje odložit soudcovský talár a odít se do šatu pedagoga, díky jehož schopnostem se vyjeví potenciál svěřených církví.
“Nečekejte, že najdete půdu připravenou, nýbrž mějte odvahu orat ji vlastníma rukama – bez traktorů či jiných silnějších strojů, abyste ji dobře připravili k setbě. A poté s Boží trpělivostí čekejte na úrodu, ze které možná sami nikdy nebudete mít prospěch. Nelovte v akváriích anebo v rybochovech, ale opusťte bezpečný prostor a vhoďte sítě do méně zaručených oblastí. Neživte se rybími polotovary, které vyrobil někdo jiný.“
Posláním papežského diplomata je také hledání autentických pastýřů, upozornil František na závěr.
“Hledejte je (…) v téže náročné míře, kterou máte používat sami na sebe, abyste nezmalomyslněli v úpadku. Hledejte Boží muže, kteří se chovají otcovsky k těm, kdo jim byli svěřeni. Muže nespokojené se světem, protože si jsou vědomi jeho „předposlednosti“, a v nitru chovají jistotu, že tento svět stále a v každém případě bude potřebovat to, čím zdánlivě pohrdá.“
Celý váš život má být službou evangeliu a církvi, nikdy na to nezapomínejte!, loučil se římský biskup se studenty Papežské církevní akademie.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
