Vážení členové prezídia Bosny a Hercegoviny,
Pane úřadující prezidente,
Členové diplomatického sboru,
Drazí bratři a sestry!
Vřele děkuji členům prezídia Bosny a Hercegoviny za laskavé přijetí a za srdečné přivítání, které mi jménem všech vyjádřil pan úřadující prezident Mladen Ivanič. Těší mne, že mohu být v tomto městě, které tolik vytrpělo v důsledku krvavých konfliktů minulého století a znovu se stalo místem dialogu a mírumilovného soužití. Přešlo od kultury konfliktu a války ke kultuře setkání.
Sarajevo a Bosna a Hercegovina mají zvláštním význam pro Evropu i celý svět. Na těchto územích žijí celé věky komunity, které vyznávají různá náboženská vyznání a patří k různým etnikům a kulturám, z nichž každá má svoje bohatá specifika a je hrdá na svoje tradice, aniž by to dlouhodobě bránilo navázání vzájemných přátelských a srdečných vztahů. Viditelně a zásadně to vyjadřuje i sama architektura Sarajeva, poněvadž v jejím urbanistickém tkanivu stojí nedaleko od sebe synagogy, kostely a mešity, takže se tomuto městu dostalo přívlastku „Jeruzalém Evropy“. Je vskutku křižovatkou kultur, národů a náboženských vyznání a to vyžaduje neustálé budování nových mostů a opatrování a opravy těch existujících, aby byla zajištěna volná, bezpečná a civilizovaná komunikace.
Potřebujeme komunikovat, objevovat bohatství každého, cenit si toho, co spojuje, a v rozdílech spatřovat možnost k růstu ve vzájemné úctě. Nezbytný je trpělivý a důvěřivý dialog, aby lidé, rodiny a komunity mohly předávat hodnoty vlastní kultury a přijímat to dobré, co pochází ze zkušenosti druhých.
Takto se i vážná zranění minulosti mohou hojit, do budoucnosti lze hledět s nadějí a s duší svobodnou od strachu a zášti čelit každodenním problémům, s nimiž je každá občanská komunita povolána se vyrovnávat.
Přišel jsem jako poutník pokoje a dialogu osmnáct let po historické návštěvě svatého Jana Pavla II. uskutečněné necelé dva roky po podepsání Daytonských mírových dohod. Jsem rád, že vidím dosažený pokrok, za který je třeba děkovat Pánu a mnoha lidem dobré vůle. Je proto důležité nespokojit se s tím, co od té doby podařilo, ale usilovat o další kroky k upevnění důvěry a vytváření příležitostí k růstu vzájemného poznání a vzájemné úcty. Základem pro usnadnění této cesty je blízkost a spolupráce mezinárodního společenství, zejména Evropské unie, všech zemí a organizací přítomných a působících na území Bosny a Hercegoviny.
Bosna a Hercegovina je totiž integrující součástí Evropy; její úspěchy a její dramata se plným právem řadí do dějin evropských úspěchů a dramat a jsou zároveň důraznou pobídkou k vyvinutí veškeré snahy, aby se započaté mírové procesy staly pevnějšími a nezvratnými.
Pokoj a svornost Chorvatů, Srbů a Bosňáků, iniciativy směřující k dalšímu růstu srdečných a bratrských vztahů mezi muslimy, židy, křesťany a jinými náboženskými menšinami, mají v této zemi význam, který značně přesahuje její hranice. Dosvědčují celému světu, že spolupráce mezi různými etniky a náboženstvími na obecném dobru je možná, že pluralismus kultur a tradic může trvat a dávat život originálním a účinným řešením problémů a že i ta nejhlubší zranění mohou být zahojena procesem, který očišťuje paměť a skýtá naději do budoucnosti. Dnes jsem viděl tuto naději v dětech, které jsem zdravil na letišti. Byly to muslimové, pravoslavní, katolíci a jiné menšiny, ale všichni vyzařovali radost. To je naděje. Na to sázejme.
Abychom úspěšně čelili barbarství těch, kdo by chtěli z každé různosti činit příležitost ke stále zuřivějšímu násilí, potřebujeme všichni uznat základní hodnoty společného lidství, hodnoty, v jejichž jménu je možné a nezbytné spolupracovat, budovat, rozmlouvat, odpouštět a růst a umožnit tak celku různých hlasů vytvářet ušlechtilý a harmonický zpěv spíš než fanatický řev nenávisti.
Zodpovědní politikové jsou povoláni ke vznešenému poslání být prvními služebníky svých komunit především při ochraně základních práv člověka, zvláště náboženské svobody.
Aby se tak stalo, je nezbytně třeba účinné rovnosti všech občanů před zákonem a v jeho aplikaci bez ohledu na etnickou, náboženskou či zeměpisnou příslušnost. Tak budou moci všichni bez rozdílu pociťovat účast na veřejném životě a užíváním stejných práv budou moci poskytovat svůj specifický přínos k obecnému dobru.
Vážení pánové a dámy,
Katolická církev se modlitbou i jednáním svých věřících a svých institucí podílí na materiální a mravní rekonstrukci Bosny a Hercegoviny, sdílí její radosti a starosti a přeje si dosvědčovat závazek svojí zvláštní blízkosti k chudým a potřebným, k čemuž je vybízena učením a příkladem svého božského Mistra, Ježíše.
Svatý stolec gratuluje k tomu, co se podařilo v těchto letech uskutečnit, ujišťuje o svém úsilí při prosazování spolupráce, dialogu a solidarity a je si vědom, že pokoj a vzájemné naslouchání v řádném a civilizovaném soužití jsou neodmyslitelnými podmínkami autentického a trvalého rozvoje. V hloubi si přeje, aby Bosna a Hercegovina za podpory všech pokračovala po definitivním rozehnání temných bouřkových mraků v započaté cestě, aby po třeskuté zimě nastalo jaro. A tady je jaro vidět.
S těmito pocity vyprošuji od Nejvyššího pokoj a prosperitu Sarajevu a celé Bosně a Hercegovině.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy