Vatikán.
Zmírnění napětí mezi Kubou a Spojenými státy americkými sice otevírá cestu zahraničnímu kapitálu, avšak místní obyvatele opět vyčleňuje, podotýká
O. Castor José Alvarez Devesa. Národní ředitel Papežských misijních děl na Kubě se účastní generálního shromáždění, které v tomto týdnu probíhá v Římě.
“Lidé se ptají: Co s námi bude? A mnozí chtějí z Kuby odejít. Pro lidi nenastaly žádné výrazné změny, a proto je nadále vidíme, jak s velkým utrpením shánějí obživu. Budoucnost je velmi znepokojuje. Stát ohlásil, že každý dolar zahraničního původu se bude rovnat dvěma kubánským pesos, přičemž dolar má hodnotu dvaceti pesos či více. To znamená, že devadesát procent poputuje do státní kasy a deset procent zaměstnanci. Pracující tedy v budoucnu možná vydělá o něco více, ale stále nelze mluvil o svobodě. Navíc o svobodě pro nás se už ani nemluví, hovoří se jenom o možnostech pro cizince.“
Myslíte si, že v tomto kontextu může mít nějaký význam zářijová návštěva papeže Františka?
“Myslím, že ano, a papeži za ni děkuji. Přijíždí, aby byl nablízku trpícímu lidu, a motto jeho návštěvy zní: Misionář milosrdenství. Po pustých letech, která církev na Kubě prožívala před Janem Pavlem II., se z ní teď stává církev vycházející, a proto nás velice těší a povzbuzují slova papeže Františka. Díky Bohu totiž skutečně vycházíme na misie. Kubánský stát nepovoluje řádnou stavbu kostelů, ale lid se shromažďuje v rodinných domech, kde v neděli sloužíme mši svatou. Na Kubě vzniklo více než 2300 misijních stanic. Kubánští misionáři často urazí za jediný den více než sto kilometrů – kupříkladu v neděli, kdy obcházejí vesnice a pracují jako katecheté nebo misijní animátoři od osmi ráno do osmi večer.“
Popisuje život kubánské církve ředitel tamních Papežských misijních děl.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
