Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. V neděli se zakončilo dvacáté generální shromáždění Caritas Internationalis, konfederace sto šedesáti pěti národních Charit. Charitu České republiky zastupovali její ředitel Lukáš Curylo a prezident, mons. Pavel Posád. Českobudějovický světící biskup pro naše mikrofony přiblížil průběh a náplň týdenního setkání.

“Generální shromáždění Caritas Internationalis se koná každé čtyři roky a dalo by se nazvat velkou slavností, svátkem pracovníků Charity z celého světa. Zároveň je to týden modliteb a duchovní obnovy, čas pro setkání a sdílení prezidentů a ředitelů Charit ze všech světadílů. Program setkání byl bohatý a náročný, což vyplývá ze složitosti současného světa. Charita je tu proto, aby problémy dnešního světa vnímala a s pomocí Boží se je pokoušela řešit. Velkým problémem, o kterém jsme intenzivně mluvili, je hlad. Byla vyhlášena akce: „Konec hladu do roku 2025“. Samozřejmě je to nesnadný úkol, ale přesto je zapotřebí nestát se založenýma rukama, nýbrž tyto problémy řešit.“

Jaký význam má dnes práce Charity?

“Charita je zde proto, že jsou tu potřební, a ti budou na světě vždycky. Představa o nějakém ráji na tomto světě je utopie. Komunisté si mysleli, že vybudují ráj na zemi, a víme, jak to jejich působení dopadlo a zkrachovalo. Dokud zde bude člověk, bude zde utrpení a bude zde potřeba charitní práce. Sám Pán Ježíš jednou řekl: Chudé máte stále s sebou. Je tedy zapotřebí si uvědomit, že potřeby a nároky budou vždy nekonečně větší, než naše často skromné možnosti pomáhat. Ale jak jednou řekla Matka Tereza, nemůžeme vyřešit všechny problémy světa, ale je potřebné osušit byť i jen jedinou slzu bolesti na tváři umírajícího člověka.“

Shromáždění Caritas Internationalis se nekonalo přímo ve Vatikánu, ale jeho účastníci slavili s Petrovým nástupcem zahajovací mši svatou.

“Důležitost našeho setkání podtrhla aktivní účast Svatého otce. V úterý 12. května jsme měli společnou mši svatou v bazilice sv. Petra, které papež František předsedal. Svatý otec k nám také promluvil a jeho slova jsou jedna z nejzávažnějších z toho, co na týdenním setkání zaznělo. Svatý otec zdůraznil, v čem je smysl práce Charity, která je dnes rozsáhlým světovým společenstvím. Existuje však ještě mnoho potřeb. Je nezbytné tuto práci rozšířit do všech diecézí a farností, aby se církev kromě hlásání evangelia a udílení svátostí projevovala také službou lásky, tedy svým třetím pilířem, jak charitní práci nazýváme. Svatý otec řekl velmi důrazně, že kořen veškeré služby v Charitě spočívá v prostém a poslušném přijetí Boha a člověka. Je-li tento kořen odťat, pak Charita zaniká, dochází k závažné redukci na pouhou humanitární organizaci. Papež dále řekl, že neexistují velké a malé Charity, že jsou si všechny rovny, jako neexistuje velký a malý skutek lásky.“

V závěru shromáždění Caritas Internationalis bylo oznámeno, že se patronem konfederace stává salvadorský arcibiskup a mučedník Oscar Arnulfo Romero (1917 –1980), který byl zavražděn kvůli svému zájmu o chudé lidi. Pracovník Charity je především Kristův svědek, podotýká biskup Posád.

“Zvláště v Čechách je veliký nedostatek věřících, kteří by pracovali v Charitě. My si vážíme každého pracovníka, který v Charitě ochotně nasazuje svoje schopnosti a síly, ale často tito lidé navzdory své dobré vůli nemají dar víry. Svatý otec zdůraznil – a my se to snažíme našim pracovníkům připomínat, že zaměstnanec Charity není pouhý pracovník, ale Kristův svědek. To je to podstatné. Nejenom to, že konáme dobrou práci a že jsme dobří lidé, kteří se nedovedou dívat nečinně na utrpení a bolest. Je zapotřebí ztotožnit se s Kristem a svou prací o Něm svědčit. Pracovník Charity je člověk, který hledá Krista a nechá se hledat Kristem. Toto veliké poselství bych chtěl poslat právě do našich končin. Na druhé straně jsem jako prezident Charity ČR svědkem toho, kolik vynikajících lidí se v ní angažuje, a touto cestou bych jim rád poděkoval. Chtěl bych také připomenout, že Svatý otec vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství, což se nepochybně Charity týká. Charita je dílo, které prokazuje milosrdnou, nezaslouženou lásku. Obrazem milosrdné lásky je maminka a malé dítě, které má od maminky úplně všechno, a samo jí nemůže dát vůbec nic. Touto milosrdnou láskou nás miluje Bůh a my, jako prodloužená ruka Boží, máme takovouto lásku dávat každému člověku, zvláště těm nejpotřebnějším. Přál bych si, aby Rok milosrdenství byl skutečně výrazný čas naší milosrdné lásky k lidem na periferii, jak to označuje papež. K tomu chci vyzvat, poprosit o to a zároveň ještě jednou poděkovat všem, kteří už na tomto díle s pílí a často s velikým nasazením sil pracují.“

Vzkazuje prezident Charity České republiky, biskup Pavel Posád.

(jag)