Skutky apoštolů nám představují rodící se církev ve chvíli, kdy volí toho, kterého povolal Bůh, aby zaujal Jidášovo místo ve sboru apoštolů. Nejde o přijetí nějaké hodnosti, nýbrž služby. A Matěj, na kterého volba padne, je skutečně pověřen posláním, o kterém Petr říká: „Je nutné, aby se někdo... stal spolu s námi svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání“ (
Sk 1,21-22). Těmito slovy shrnuje, co znamená být jedním ze Dvanácti. Znamená to být svědkem Ježíšova vzkříšení. To že říká „spolu s námi“, umožňuje chápat, že poslání zvěstovat vzkříšeného Krista není individuální úkol, ale má být prožíváno komunitně, s apoštolským sborem a ve společenství. Apoštolové udělali přímou a úžasnou zkušenost Vzkříšení a jsou očitými svědky této události. Díky jejich spolehlivému svědectví mnozí uvěřili a z víry ve vzříšeného Krista se zrodily a neustále se rodí křesťanská společenství. Také my dnes zakládáme svoji víru ve vzkříšeného Pána na svědectví apoštolů, které k nám přišlo skrze poslání církve. Naše víra se během staletí pevně pojí k jejich svědectví jako nepřetržitý řetězec, na který navazovali nejenom nástupci apoštolů, ale křesťané od pokolení do pokolení. Každý Kristův učedník je totiž podobně jako apoštolové povolán stát se svědkem Jeho vzkříšení, zejména v takovém lidském prostředí, kde je zapomnění na Boha a zbloudění člověka nejsilnější.
Aby se toto poslání uskutečňovalo, je třeba zůstávat ve vzkříšeném Kristu a v Jeho lásce, jak nám to připomíná první list Janův: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“ (1 Jan 4,16). Ježíš to důrazně svým učedníkům opakoval: „Zůstaňte ve mně... zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15,4.9). V tom je tajemství světců: „přebývat v Kristu, sjednoceni s Ním jako ratolesti na vinném kmeni, aby mohli přinášet mnoho ovoce (srov. Jan 15,1-8). A tímto ovocem není nic jiného než láska. Tato láska září ve svědectví sestry Jany Emilie de Villeneuve, která zasvětila svůj život Bohu a chudým, nemocným, vězněným a vykořisťovaným. Pro ně a pro všechny se stala konkrétním znamením milosrdné Pánovy lásky.
Vztah se vzkříšeným Ježíšem je jakousi „atmosférou“, ve které žije křesťan a v níž nachází sílu zůstat věrným evangeliu i uprostřed protivenství a neporozumění. „Zůstaňte v lásce“ – tak jednala také sestra Marie Kristýna Brando, která byla zcela uchvácena vroucí láskou k Pánu. Z modlitby a ze setkávání od srdce k srdci se vzkříšeným Ježíšem přítomným v eucharistii dostávala sílu snášet utrpení a dávat se jako lámaný chléb mnohým lidem, kteří se od Boha vzdálili a lační po autentické lásce.
Podstatným aspektem svědectví vydávaného vzkříšenému Pánu je jednota mezi námi, Jeho učedníky podle obrazu toho, co se uskutečňuje mezi Ním a Otcem. I dnes zazněla v evangeliu velekněžská modlitba, kterou Ježíš pronesl před svým Utrpením: „aby byli jedno jako my“ (Jan 17,11). Z této věčné lásky mezi Otcem a Synem vlévané skrze Ducha svatého do našich srdcí (srov. Řím 5,5) se dostává síly našemu poslání a našemu bratrskému společenství; z ní proudí stále znovu radost následovat Pána cestou Jeho chudoby, Jeho panictví a Jeho poslušnosti; a tatáž láska volá k pěstování kontemplativní modlitby. Výjimečným způsobem to zakusila sestra Maria Baouardy, která - pokorná a nevzdělaná – dovedla dávat extrémně jasné teologické rady a vysvětlení, které byly ovocem neustálého dialogu s Duchem svatým. Poddajnost Duchu svatému ji učinila také nástrojem setkání a sdílení s muslimským světem. Stejně tak sestra Maria Alfonzine Danil Ghattas dobře pochopila, co znamená vyzařovat Boží lásku apoštolátem a dosvědčovat mírnost a jednotu. Nabízí nám jasný příklad toho, jak je důležité, aby jedni přijímali odpovědnost za druhé a jedni druhým sloužili.
Zůstávat v Bohu a v jeho lásce, zvěstovat tak slovem i životem Ježíšovo vzkříšení, dosvědčovat jednotu mezi námi a lásku vůči všem. Tak jednaly tyto čtyři světice, které byly dnes kanonizovány. Jejich zářivý příklad interpeluje také náš křesťanský život: jak dosvědčuji vzkříšeného Krista? To je otázka, kterou si musíme položit. Jak zůstávám v Něm? Jak přebývám v Jeho lásce? Jsem schopen rozsévat v rodině, pracovním prostředí a ve své komunitě sémě oné jednoty, kterou nám dal Kristus tím, že nám dal účast na trojičním životě?
Až půjdeme dnes domů, odnesme si s sebou radost z tohoto setkání se vzkříšeným Pánem; pěstujme v srdci závazek přebývání v Boží lásce, zůstávejme sjednoceni v Něm a mezi sebou, a jděme ve šlépějích těchto čtyřech žen, vzorů svatosti, k jejichž následování nás církev vybízí.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
