Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Nejméně osmdesát tisíc lidí se účastnilo dnešní audience italského katolického hnutí Comunione Liberazione s Petrovým nástupcem. Setkání na Svatopetrském náměstí se konalo u příležitosti šedesáti let od vzniku hnutí a deseti let od úmrtí jeho zakladatele, O. Luigiho Giussaniho. Právě jemu patřila papežova úvodní vzpomínka:

“Jsem donu Giussanimu vděčný, a to z několika důvodů. První je osobní – vděčím za dobro, které tento muž prokázal mně osobně a mému kněžství díky četbě jeho knih a článků. Druhým důvodem je jeho myšlení, které je hluboce lidské a zasahuje nejniternější touhy člověka. Víte, nakolik bylo pro dona Giussaniho důležité setkání – nikoli setkání s myšlenkou, ale s Osobou, s Ježíšem Kristem. Vychovával ke svobodě a vedl k setkání s Kristem, protože Kristus nám dává pravou svobodu.“

Dynamiku tohoto setkání, které vzbuzuje údiv a podněcuje k následování, nelze pochopit bez milosrdenství, pokračoval papež a dodal: Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou naše hříchy. Pouze z Ježíšova milosrdného objetí může vytrysknout nový život.

“Křesťanská morálka není titánské a voluntaristické úsilí člověka, který se rozhodne, že bude koherentní a dokáže to. Není to jakási osamělá provokace, čelící světu. Nikoli, křesťanská morálka je něco jiného, je to odpověď, dojatá odpověď na překvapivé, nepředvídané a lidsky měřeno „nespravedlivé“ milosrdenství Toho, který mne zná, ví o mé zradě a přesto mne má rád, váží si mne, objímá mne, opět mne volá, doufá ve mne a něco ode mne čeká. Křesťanská morálka neznamená nikdy neupadnout, ale vždy znovu vstát, díky ruce, která nás pozvedá. Také toto je cesta církve: povolit, aby se projevilo velké Boží milosrdenství.“

Cestou církve je navěky nikoho neodsuzovat, nýbrž šířit milosrdenství Boží ke všem lidem, kteří po něm s upřímným srdcem touží, (Homilie,15.2.2015) doplnil papež a slovy svého předchůdce zdůraznil, že také na počátku hnutí Comunione e Liberazione stálo setkání s Kristem, nikoli organizační záměr katolické hierarchie (Promluva Benedikta XVI. při pouti hnutí, 24.3.2007).

“Po šedesáti letech neztratilo původní charisma nic ze své svěžesti a živosti. Pamatujte však, že středem není charisma, střed je pouze jeden, a to Ježíš, Ježíš Kristus! Když umístím do středu svou duchovní metodu, svou spiritualitu a způsob jejího uskutečňování, scházím z cesty. Veškeré spirituality a všechna charismata v církvi musí být „decentrované“ – ve středu je pouze Pán.“

A navíc, podotkl papež, nelze charisma uchovávat v lahvi destilované vody.

“Věrnost charismatu neznamená nehybně strnout jako kámen. Nezapomínejte, že ke zkamenělosti dovádí ďábel! Pro věrnost charismatu také nestačí zapsat si je na pergamen a ozdobně zarámovat. Vztah k dědictví, které vám odkázal don Giussani, nelze redukovat na muzeum vzpomínek, přijatých rozhodnutí a výchovných směrnic. Obnáší jistě věrnost tradici, avšak věrnost tradici, jak říkával Mahler, značí udržovat oheň, aby plápolal, a nikoli se klanět popelu. Don Giussani by vám nikdy neprominul, kdybyste pozbyli svobody a stali se z vás muzejní průvodci a adorátoři popela. Udržujte oheň paměti onoho prvního setkání a buďte svobodní!

Z této svobody, uzavřel Petrův nástupce, mohou povstat paže, ruce, nohy, mysl a srdce vycházející církve.

“Vycházet“ znamená rovněž odmítnout sebevztažnost ve všech jejích formách. Je to umění naslouchat tomu, kdo není jako my, a snaha v upřímné pokoře se ode všech učit. Když jsme otroky sebevztažnosti, vyústí to v pěstování „spirituality pod nálepkou CL“. A poté upadáme do tisíců nástrah, které na nás chystá sebevztažné zalíbení, ono zhlížení se v zrcadle, které nás vede k dezorientaci a k přeměně na podnikatele neziskové organizace.“

Řekl Svatý otec členům hnutí Comunione e Liberazione.

(jag)