Nový portál Vatikánského rozhlasu

Manila. 1 „Odmítejte psychologii komputeru, která nám našeptává, že všechno známe“ – řekl papež František na dopoledním setkání s mládeží.
2. Odpoledne sloužil Petrův nástupce mši, které se účastnilo 6-7 milionů lidí. Bylo to největší shromáždění náboženské povahy v dějinách papežství a patrně v dějinách náboženství vůbec.

Nedělní program papežovy návštěvy začal setkáním s představiteli jiných křesťanských i nekřesťanských vyznání v aule univerzity sv. Tomáše. Mělo spíše komorní povahu vzhledem k tomu, že značnou většinu filipínského obyvatelstva tvoří katolíci, a proběhlo bez oficiálních promluv. Ke všem nekřesťanským náboženským vyznáním dohromady se hlásí přibližně 7% obyvatel. Papež se pozdravil s představiteli evangelíků, muslimů, buddhistů, hinduistů, židů a pravoslavných.

ad 1. Hned poté se na sportovním areálu zmíněné univerzity konalo setkání Petrova nástupce s mládeží, jedno z dalších velice očekávaných bodů Františkovy návštěvy. Prostranství s kapacitou 30 tisíc lidí zdaleka nestačilo pojmout proudící zástupy mladých a to i přes vytrvalý déšť, který provázel celý třetí den apoštolské návštěvy v této ostrovní zemi.
Setkání papeže s mládeží mívají tradiční průběh, totiž bohoslužbu slova spojenou s vystoupením zástupců z řad mládeže, kteří se dělí o svoje čerstvé životní zkušenosti a obvykle kladou papeži otázky. Jako první vystoupili dva čtrnáctiletí chlapci a jedenáctileté děvče vyrůstající v jednom z útulků pro děti z ulice. Tvrdá realita prostředí pouliční kriminality a bídy všeho druhu spolu s příliš čerstvými vzpomínkami způsobily, že děvče propuklo v pláč, který svým objetím utišil až Svatý otec. Další dvě svědectví přednesli vysokoškolští studenti, kteří přiblížili svůj každodenní život a touhy.

Papež začal oznámením smutné zprávy týkající se jeho včerejší návštěvy na ostrově Leyte, kde tragicky zemřela pod zhroucenou částí lešení jedna z dobrovolných pořadatelek tamější bohoslužby. Papež se s přítomnými modlil za ni a také za její rodiče, kteří přišli o jediné dítě.

V improvizované promluvě se papež postupně vyjádřil ke třem okruhům otázek, které mu položili mladí lidí ve svých vystoupeních. Nejprve jim poděkoval za jejich svědectví a pak jako by mimochodem poznamenal, že mezi vystupujícími bylo jen málo žen a že by bylo dobré, aby při návštěvě dalšího papeže pořadatelé zařídili větší účast žen. To bylo přijato velkým aplausem. Potom papež řekl:

„ Drazí chlapci a děvčata, v dnešním světě, chybí schopnost plakat. Pláčou ti, kdo jsou odsouváni na okraj, vylučováni, skartováni, ale ti, kdo v životě nemají žádné zvláštní potřeby, neumějí plakat. Některé životní zkušenosti lze však spatřit pouze se slzami v očích. Každý z vás ať si proto položí otázku: naučil jsem se plakat, když jsem viděl hladové dítě, dítě pod drogami, dítě bez domova, opuštěné dítě, zneužívané dítě, dítě vykořisťované společností? Občas se sice pláče, ale jen z rozmaru, protože se chce dosáhnout něčeho navíc. To je tedy první věc, co vám chci říci. Učme se plakat. Jak jsi nám to dnes ukázala (obrátí se opět k jedenáctileté Gisel). Nezapomínejme na toto svědectví. Velkou otázku po tom, proč děti trpí, jsi položila s pláčem. A odpověď, kterou dnes dáváme, spočívá v tom, že se naučíme plakat.“

Potom se papež věnoval dalšímu tématu, který naznačil student právnické fakulty Leandro otázkou týkající se světa informací:

„Spousta sdělovacích prostředků nás dnes zaplavuje informacemi. Je to špatné? Ne nutně. Může to být užitečné. Jsme však vystaveni riziku žít hromaděním informací. Máme spoustu informací, ale nevíme, co s nimi. Jsme vystaveni nebezpečí proměnit se na „muzeální mládež“, která má všechno, ale neví co s tím. Nepotřebujeme muzeální mládež, ale svatou mládež. Můžete se mne zeptat: »Otče, jak se stát svatým?« . To je další výzva. Výzva lásky. Co je nejdůležitějším předmětem, který se učíte na univerzitě? Co je nejdůležitější matérií, kterou se musíte naučit v životě? Mít rád! To je velká životní výzva: učit se mít rád. Nikoli jen hromadit informace a pak nevědět co s nimi. Jedině láskou se informace stává plodnou.
…
Pravá láska znamená mít rád a nechat se mít rád. Těžší je nechat se milovat než milovat. Proto je tak těžké chápat dokonalou Boží lásku. Protože my se můžeme mít rádi, ale důležité je, abychom se nechali milovat Bohem. Pravá láska spočívá v otevření se lásce, která nás chce dosáhnout a překvapuje. Pokud disponuješ pouze informacemi, nemáš přístup k překvapení. Láska tě však připravuje k překvapení, protože předpokládá dialog dvou osob, milujícího a milovaného. A my říkáme, že Bůh je Bohem překvapení, protože nás má vždycky rád jako první, překvapivě. Bůh nás překvapuje. Nechávejme se překvapit Bohem. Odmítejme komputerovou psychologii, která nám našeptává, že víme všechno. Na komputeru se všechny odpovědi objevují na obrazovce, ale bez překvapení. Boží výzva k lásce je překvapivá.“

Řekl mimo jiné papež na setkání s filipínskou mládeží.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k mládeži je ZDE

ad 2. Poslední a vrcholnou událostí papežovy návštěvy byla odpolední nedělní mše v městském Rizal Parku, který má rozlohu 60 hektarů a pojme tedy několik milionů osob. Na bohoslužbu však přišlo ještě více lidí. V Manile a širším okolí jich žije 12 milionů. Podle údajů manilské policie bylo dnes v Rizal Parku a přilehlých prostorách přítomno 6 až 7 milionů lidí, kteří se buď přímým očním kontaktem, ale většinou prostřednictvím velkoplošných obrazovek účastnili nedělní bohoslužby. Svaté přijímání podávalo 5 tisíc kněží a akolytů. Liturgii doprovázel 120ti členný symfonický orchestr a tisícičlenný pěvecký sbor. S Petrovým nástupcem koncelebrovalo asi 2 tisíce kněží, včetně mnoha biskupů a kardinálů. Účastnili se rovněž Filipínský prezident a další státní představitelé.

Papež František se ve svojí homilii zaměřil na dnešní liturgickou připomínku filipínského liturgického kalendáře, totiž neděli Santo Niño (Svatého Dítka), tedy Jezulátka, které je národním patronem Filipín. Sošku Jezulátka, která je v této zemi velice populární, bylo možno v těchto dnech spatřit všude a mnozí si ji nosili na setkání s papežem s sebou. František zdůraznil existenci nepřetržitého spojení mezi Božím královstvím a tajemstvím duchovního dětství.

„V těchto dnech jsem během své návštěvy slyšel píseň „Všichni jsme Boží děti “. Toto nám Jezulátko přišlo říci! Vyjevují nám naši nejhlubší identitu. Každý z nás je Božím dítětem, členem Boží rodiny. Dnes nám sv. Pavel řekl, že v Kristu jsme se stali adoptivními dětmi, bratry a sestry v Kristu. To je to čím jsme. Toto je naše identita. Krásný obraz toho jsme viděli, když se Filipínci semkli kolem bratří a sester postižených tajfunem.“

Petrův nástupce pak poukázal na skutečnost, že Filipíny jsou první katolickou zemí Asie a řekl, že je to nejen zvláštní dar a požehnání, ale také povolání Filipínců k tomu, aby se stali misionáři víry v Asii.

„Bůh nás vybral a požehnal nám proto, abychom byli svatí a bezúhonní v jeho očích (Ef 1,4). Vyvolil každého z nás, aby byl ve světě svědkem Jeho pravdy a Jeho spravedlnosti. Stvořil svět jako nádhernou zahradu a požádal nás, abychom se o ni starali. Avšak hříchem člověk znetvořil onu přirozenou krásu; hříchem člověk zničil také jednotu a krásu svojí lidské rodiny a vytvořil sociální struktury, které petrifikují chudobu, nevědomost a zkaženost.
Někdy jsme při pohledu na problémy, těžkosti a nespravedlnosti pokoušeni rezignovat. Zdá se jako by přísliby evangelia byly neuskutečnitelné, nereálné. Bible nám však říká, že velkým ohrožením plánu, který s námi má Bůh, byla a je pořád lež. Otcem lži je ďábel. Svoje léčky zastírá padělaným zevnějškem, půvabem modernosti a nabídkou „být jako všichni“. Odvádí nás vidinou prchavých rozkoší a mělké kratochvíle. Plýtváme pak dary, které nám daroval Bůh, věnujeme se nicotným hračičkám, utrácíme svoje peníze v hazardu a pití; stahujeme se do sebe. Zapomínáme zůstávat soustředěni na věci, na kterých skutečně záleží. Zapomínáme zůstávat vnitřně dětmi. Toto je hřích: zapomenout v nitru, že jsme Boží děti. Pán nás totiž učí, že děti mají svoji vlastní moudrost, která není moudrostí tohoto světa. Proto je poselství Jezulátka tak důležité. Promlouvá v hloubi ke každému z nás. Připomíná nám naši nejhlubší identitu, to co jsme povoláni být jakožto Boží rodina.“

Potom papež poukázal na situaci lidské rodiny v dnešním světě:

„Jezulátko nám také připomíná, že tuto identitu je třeba chránit. Kristus-Dítě je ochráncem této velké země. Když přišel na tento svět, byl jeho život vzápětí ohrožen jedním zkorumpovaným králem. Sám Ježíš se ocitl v situaci, kdy musel být chráněn. Na zemi byl Jeho ochráncem svatý Josef. Měl na zemi i rodinu: Svatou Rodinu Nazaretskou. Takto nám připomíná důležitost chránit naše rodiny i onu větší rodinu, kterou je církev, rodinu Boží, svět, naši lidskou rodinu. Dnes rodina bohužel potřebuje být chráněna před lstivými útoky a programy odporujícími všemu, co považujeme za pravé a posvátné, všemu, co je v naší kultuře nejvznešenější a nejkrásnější.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže je ZDE

Petrův nástupce přede mší a po mši, které se v dešti účastnilo mezi 6 – 7 miliony lidí, zdravil její účastníky v otevřeném papamobilu na trase dlouhé 12 kilometrů. V pondělí ráno se vydá na zpáteční cestu do Říma.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(mig)