Nový portál Vatikánského rozhlasu

Tacloban. 1. Mše s papežem Františkem na ostrově Leyte se účastnili všichni jeho obyvatelé - 200 tisíc lidí.
2. Kvůli nepřízni počasí se musel papež předčasně vrátit do Manily.

ad 1. Pátý a předposlední den Františkovy asijské cesty poznamenalo špatné počasí. Svatý otec se v osm hodin ráno manilského času vydal na ostrov Leyte, vzdálený 650 km od hlavního města. Na ostrově o rozloze dvou set kilometrů čtverečních žije více než dvě stě tisíc lidí. V listopadu předloňského roku tuto oblast zasáhl tajfun Haiyan, mezi místními známý jako Jolanda. Sčítání škod bylo vážné – více než deset tisíc mrtvých, zcela poničená infrastruktura, včetně letiště v krajském městě Tacloban.

Dnešní nepřízeň počasí měla na svědomí tropická bouře Mekkhala. Vyžádala si velké programové změny a předčasný zpáteční let do Manily. Silný vítr a vytrvalý déšť nicméně neodradil dvě stě tisíc ostrovních věřících od účasti na mši svaté, kterou papež František slavil přímo na obnoveném letišti v Taclobanu. Stejně jako poutníci si Petrův nástupce ihned po příletu oblékl žlutou pláštěnku a otevřeným papamobilem projel mezi zástupy k oltáři. Papež odložil připravenou homilii a španělsky, s následným tlumočením do angličtiny, se obrátil k lidem, na které nedávno příroda udeřila mnohem tragičtěji:

V prvním čtení (z listu Židům) jsme slyšeli, že máme velkého velekněze, který je schopen mít soucit s našimi slabostmi, neboť On sám byl vyzkoušen ve všem možném. Ve všem vyjma hříchu (srov. Žid 4,15), protože On nebyl hříšník, avšak aby se nám připodobnil, oblékl se do našich hříchů a vzal je na sebe. Stal se hříchem! (srov.2 Kor 5,21) Říká to svatý Pavel, který jej dobře znal. Ježíš stále kráčí před námi a pokud my procházíme nějakým křížem, On už jím prošel.

Jestliže jsme se dnes všichni tady shromáždili, čtrnáct měsíců poté, co tu prošel tajfun Yolanda, je to kvůli jistotě, že nebudeme zklamáni ve víře, protože Ježíš tu prošel ještě dřív. Při svém utrpení na sebe vzal veškeré naše utrpení. Dovolte mi, abych byl důvěrný: Když jsem v Římě sledoval tuto katastrofu, pocítil jsem, že sem musím přijet. V oněch dnech jsem se rozhodl k cestě na toto místo. Chtěl jsem přijet, abych byl s vámi. Možná řeknete, že už je trochu pozdě. To je pravda, ale teď tu jsem.

Jsem tu, abych vám řekl, že Ježíš je Pán, že Ježíš neklame. Někdo z vás může namítnout: „Otče, mne tedy zklamal, protože jsem přišel o dům, o všechno, co jsem měl, a jsem nemocný…“ To, co říkáš, je pravda. Vážím si tvých pocitů, ale já tamhle vidím Ježíše přibitého na kříž, a odtud nás neklame. Na onom trůnu byl Pán zasvěcen a tam prošel každou pohromou, která na nás dopadá. Ježíš je Pán! A je Pán kříže, tam vládne! Proto je schopen nám rozumět, jak jsme slyšeli v prvním čtení, je nám totiž ve všem podobný. Proto máme Pána, který je s námi schopen plakat, doprovázet nás v nejtěžších životních okamžicích.

Mnozí z vás přišli o všechno. Nevím, co vám říci. On však ano, on ví, co říci! Mnozí z vás ztratili někoho z rodiny. Jen setrvám v tichosti a v srdci vás tiše doprovázím…

Mnozí z vás se sami sebe ptali s pohledem, upřeným na Krista: „Proč, Pane?“ A každému z vás Pán ze svého srdce odpovídá. Nemám, co dalšího bych řekl. Pohleďme na Krista: On je Pán, On nám rozumí, protože prošel všemi zkouškami, které na nás dopadají.

A spolu s ním, Ukřižovaným, stála matka. Jsem jako to dítě, které je tamhle vzadu. Ve chvílích bolesti, soužení, ve chvílích, kdy nic nechápeme, kdy chceme vzdorovat, se nám chce natáhnout ruku, chytit se matčiny sukně a říci: „Maminko!“ Jako dítě, které má strach a volá: „Maminko!“ To je možná jediné slovo, které může vyjádřit to, co zakoušíme ve chvílích temnoty: „Matko! Maminko!“.

Buďme spolu chvíli tiše. Dívejme se na Pána. On nám může rozumět, protože tím vším prošel. A dívejme se na svou Matku a jako to dítě tam vzadu se pevně přichyťme její sukně a řekněme ze srdce: „Matko!“. Modleme se tiše, aby jí každý řekl, co cítí…

Nejsme sami, máme matku. Máme Ježíše, svého staršího bratra. Nejsme sami. A máme také mnohé jiné bratry, kteří nám při katastrofě přišli pomoci. Když si pomáháme, vnímáme také větší bratrství mezi sebou navzájem.

To je vše, co mi přichází na mysl. Odpusťte mi, že nemám jiná slova. Buďte si ale jistí, že Ježíš neklame. Buďte si jistí, že láska a něha naší Matky neklamou. Přitiskněme se k ní jako děti a jděme dál v síle, kterou nám dává Ježíš, náš starší bratr. Kráčejme jako bratři. Děkuji!

Řekl papež František věřícím ostrova Leyte.
„Třebaže se obsah novinových titulků změnil, nouze trvá. Ještě mnoho zbývá udělat.“, tak zněla výzva z psaného textu homilie, kterou měl Svatý otec původně pronést. Nedostalo se na ni, avšak obyvatelům zničeného ostrova zůstane vryta papežova spontánní modlitba po přijímání.

„Slavili jsme památku Kristovy smrti, utrpení a vzkříšení. Ježíš nás na této cestě předešel a doprovází nás pokaždé, když se shromažďujeme k modlitbě a slavení. Děkuji, Pane, že jsi dnes s námi. Děkuji, Pane, že sdílíš naše utrpení. Děkuji, Pane, že nám dáváš naději. Děkuji, Pane, za tvé velké milosrdenství. Děkuji, Pane, protože jsi chtěl být jako jeden z nás. Děkuji, Pane, protože jsi nám stále nablízku, i ve chvílích kříže. Děkuji, Pane, protože nám dodáváš naději. Pane, ať nás neoberou o naději! Děkuji, Pane, protože v nejtemnějším okamžiku svého života, na kříži, jsi na nás pamatoval a nechal jsi nám matku. Děkuji, Pane, že jsi nás nezanechal jako sirotky.“

Zakončil papež modlitbu po přijímání.
Své zážitky z dnešní mše shrnuje o. Federico Lombardi:

„Dnes nám bylo ukázáno a zpovzdálí dáno na srozuměnou, jak to asi může vypadat, když přijde tajfun. Usebranost lidí a papeže při této mši byla proto značná. Jsem moc rád, že bylo možné sem přijet, protože existovaly i pochyby o uskutečnitelnosti tohoto setkání. Bylo však nejen uskutečněno, ale bylo také velice výmluvné. Intenzita, s níž zdejší lidé i papež tyto hodiny prožívali, zůstane zajisté hlubokým znamením.“

ad 2. Z důvodu nepřízně počasí musel být po bohoslužbě urychlen následný program papežovy návštěvy, tedy společný oběd se třiceti osobami, jejichž příbuzní přišli během tajfunu Jolanda o život, a setkání s místními kněžími a řeholnicemi…

„Ano… počasí nás donutilo trochu všechno uspíšit. Výjimečné však bylo setkání papeže s jednou rodinou během jeho cesty papamobilem a potom velice významný moment společného oběda s třiceti tamějšími obyvateli, z nichž každý ztratil nějakého svého nejbližšího. Někdo manžela, manželku, někdo děti, někdo všechny. Velice bolestné osudy. Proto setkání s papežem neprobíhalo před objektivy kamer. Kardinál Tagle, který papeže při tomto setkání provázel, referoval o jeho dojemném průběhu. Františkova tvář říkala všechno, když naslouchal lidem, kteří mu sdělovali, co prožili. Lze říci, že byl rozrušen, ale vše bylo nesenou vírou. Zkušenosti těchto lidí působí hlubokým dojmem a papež je mužem, který je hluboce prožívá.“

Říká o. Lombardi k návštěvě na ostrově Leyte. Po obědě bylo plánováno setkání s kněžími a řeholníky a řeholnicemi zdejší diecéze Palo, do níž patří půl druhého milionu obyvatel žijicích na Leyte a několika sousedních ostrovech. Působí tu celkem 137 diecézních a 26 řeholních kněží, 162 řeholních sester a 26 řeholních bratří; studuje zde také 84 seminaristů. Do zdejší katedrály Proměnění Páně, která byla poškozena tajfunem a záhy místními věřícími opravena, přišel papež krátce po poledni a přítomným řekl:

„Musím vám říci něco, co říkám nerad. Bylo plánováno, že se do Manily vrátíme letadlem v 17h. Ale blíží se tajfun druhého stupně a piloti nám řekli, že musíme odletět do 13 h. Máme tedy sotva čas dopravit se k letadlu, protože předpovědi říkají, že počasí se zhorší. Prosím vás o prominutí. Je mi to líto... Nechám vám tu text toho, co jsem vám chtěl říci. Ponechme všechno v rukách Matky Boží. Nyní musím jít. Víte, v čem je problém? Že tady letadlo nemůže přistát. Prosím vás o dvě věci. Za prvé modlete se za mne a za druhé buďte klidní.“

Řekl papež František kněžím, řeholnicím a seminaristům diecéze Palo na ostrově Leyte, s nimiž se rozloučil modlitbou Zdrávas Maria. Dalším bodem programu, který však musel být vypuštěn úplně, byla inaugurace charitního domu Pope Francis Center for the Poor, který byl nedávno dostavěn za finanční podpory Svatého stolce a kde má svůj domov přibližně 50 sirotků a stejný počet starých lidí.

Na papežovu návštěvu v Taclobanu padl také stín neštěstí. Po mši svaté zlomil silný vítr kovovou konstrukci nesoucí reproduktory, která dopadla na jedenadvacetiletou dobrovolnici. Mladá žena zraněním podlehla. Jak ujistilo arcibiskupství v Palo, papež se o tragickém úmrtí dozvěděl, zná jméno oběti a modlí se za ni. Podle místních korespondentů bouře krátce po bohoslužbě rozlomila také papežské pódium. Ihned po odletu papežského speciálu havaroval na letišti v Taclobanu soukromý letoun s doprovázející vládní delegací. Osm filipínských politiků a tři členové posádky naštěstí vyvázli bez zranění.

Do Manily se papež František vrátil krátce po 14h. V hlavním městě Filipín se Petrův nástupce v neděli setká se zdejší mládeží a vyvrcholením bude mše v Rizal Parku, kde je očekávána účast až několika milionů lidí.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)