Vatikán.
Po devíti letech jsou v těchto dnech (1.-5.12) v Římě na kanonické návštěvě
ad limina švýcarští biskupové. Papež František opět odložil připravený text a dal přednost osobnímu rozhovoru s pastýři deseti diecézí a dvěma teritoriálními opaty z klášterů Einsiedeln a Saint Maurice. Posledně jmenované opatství bude napřesrok slavit patnácti sté jubileum, což papež ve své dvojjazyčně psané promluvě označuje v evropském kontextu za „výjimečný případ, který svědčí o nepřetržitém trvání náboženského života“. Zároveň však zavazuje k zodpovědnosti, protože, jak Svatý otec varuje: „Bez živé víry ve zmrtvýchvstalého Krista se z krásných kostelů a klášterů postupně stanou muzea, nejpozoruhodnější díla a zařízení ztratí duši a zbudou pouze prázdné prostory a opuštění lidé.“
Papež proto biskupy vyzývá, aby vedli své stádce, a podle okolností stáli v jeho čele, středu, či kráčeli za ním, vědomi si daru apoštolské posloupnosti a z ní pramenící kolegiality. Dále je povzbuzuje, aby pokračovali ve vzdělávání seminaristů, kteří mají být dobře obeznámeni s církevní tradicí a naukou a zároveň se mají snažit připodobňovat Kristu. Jedná se tu o budoucnost církve, poznamenává papež. Dále biskupy vyzývá, aby věnovali čas a pozornost kněžím, zejména tehdy, když se oddálili, nepovažují už biskupa za duchovního otce a domnívají se, že ho nepotřebují. Ve vztahu k laikům papež oceňuje jejich angažovanost, upozorňuje však na stále platný rozdíl mezi všeobecným kněžstvím všech věřících a služebným kněžstvím. Římský biskup na tomto místě své švýcarské spolubratry žádá, aby pokřtěné poučili o pravdách víry a jejich významu pro liturgický, farní, rodinný a společenský život, a vybízí je k pečlivé volbě svých spolupracovníků.
Z vnějších církevních aspektů papež zmiňuje ekumenismus, který ovšem nesmí vést k věroučným omylům a nedorozuměním, či k retušování rozdílností na úkor pravdy. Pokud kupříkladu pod záminkou vstřícnosti skrýváme svou eucharistickou víru, nebereme dostatečně vážně sami sebe, ani svého partnera v rozhovoru, podotýká František. Dalším problematickým okruhem mohou být vztahy se státní správou. Hospodaření švýcarské církve totiž určují kantonální úřady. Církev by se měla vyvarovat hospodářské závislosti na institucích, které by jí mohly vnutit životní styl vzdálený Kristově chudobě, a naopak by měla usilovat o lepší viditelnost evangelia, doporučuje Petrův nástupce. Na společenské úrovni by švýcarští biskupové měli společně vystoupit s rozhodným slovem, zejména v otázkách transcendentního rozměru člověka, života a lidských vztahů, utrpení a smrti. Církev ve Švýcarsku se tak stane sama sebou, Kristovým Tělem a Božím lidem, a nikoli úhlednou nevládní organizací, míní Svatý otec.
„Musíme hlásat radostnou zvěst a nepodvolovat se lidským náladám“, vyzývá papež švýcarské biskupy v samém závěru a dodává: Často se snažíme odpovídat, aniž bychom si všimli, že lidé naši odpověď nehledají. Potřebují totiž slyšet: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky“ (Sk 2,32).
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
