Nový portál Vatikánského rozhlasu

Velkým darem Druhého vatikánského koncilu bylo obnovené chápání církve založené na společenství a také nové porozumění principu autority a hierarchii v této perspektivě. Pomohlo nám to porozumět lépe tomu, proč všichni křesťané mají jakožto pokřtění před Pánem tutéž důstojnost a pojí je totéž povolání, kterým je svatost (srov. Lumen gentium, 39-42). Zeptejme se nyní: v čem spočívá toto všeobecné povolání k tomu, abychom byli svatí? A jak jej můžeme uskutečnit? 1. Předně si musíme dobře uvědomit, že svatost není něco, co si opatříme my sami a čeho dosáhneme svými kvalitami a svými schopnostmi. Svatost je dar, je to dar, kterým nás obdarovává Pán Ježíš, když nás bere k sobě, odívá nás Sebou samým a působí, že budeme jako On. V listě Efesanům apoštol Pavel říká, že „Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni,... aby byla svatá“ (Ef 5,25-26). Svatost je opravdu nejkrásnější tváří církve, je shledáním se ve společenství s Bohem v plnosti Jeho života a Jeho lásky. Stává se tak zjevným, že svatost není výsada jenom některých. Svatost je dar, který je nabízen všem, aniž by byl někdo vyloučen, je to charakteristický rys každého křesťana.

2. Z toho všeho chápeme, že k tomu, aby člověk byl svatý, rozhodně není třeba být biskupem, knězem či řeholníkem. Nikoli, všichni jsme povoláni stát se svatými! Častokrát jsme však pokoušeni si myslet, že svatost je rezervována pouze těm, kdo mají možnost odtrhnout se od všedních záležitostí, aby se věnovali výlučně modlitbě. Tak tomu ale není! Někdo si myslí, že svatost znamená zavřít oči a tvářit se jako svatý obrázek. Nikoli. To není svatost! Svatost je něco mnohem více a mnohem hlubšího, co dává Bůh. Právě životem v lásce a podáváním křesťanského svědectví v každodenních starostech jsme povoláni stát se svatými. A každý za těch okolností a v tom životním stavu, ve kterém se nachází. Jsi řeholník či řeholnice? Buď svatý tím, že radostně žiješ své odevzdání a své ministerium. Jsi ženatý či vdaná? Buď svatý či svatá tím, že budeš milovat svou manželku či manžela a starat se o ni či o něho, jako to činil Kristus se svojí církví. Jsi pokřtěný svobodný? Buď svatý poctivým a kompetentním vykonáváním svojí práce a věnuj svůj čas službě bratřím. Někdo řekne: »Ale, otče, já pracuji v podniku, jsem účetní, stále samá čísla, tam nelze být svatým…« - »Ale, ano lze to. Tam kde pracuješ, se můžeš stát svatým. Bůh ti dává milost stát se svatým. Bůh se ti dává.« Vždycky a všude je možné stát se svatým, to znamená otevřít se milosti, která v nás působí a přivádí nás ke svatosti. Jsi rodič či prarodič? Buď svatý tím, že budeš s nadšením přivádět děti či vnuky k poznání a následování Ježíše. A je třeba mnoho trpělivosti k tomu, aby člověk byl dobrým rodičem, dobrým prarodičem, matkou, babičkou. Mnoho je třeba trpělivosti, a s touto trpělivostí přichází svatost, to znamená tím, že jsme trpěliví. Jsi katecheta, vychovatel či dobrovolník? Buď svatý tím, že se staneš viditelným znamením Boží lásky a Boží přítomnosti. Každý životní stav vždycky vede ke svatosti! Doma, na ulici, v práci, v církvi, v dané chvíli a v tvém životním stavu se otevírá cesta ke svatosti. Nenechte se odradit od této cesty. Bůh nám dává milost. Pán žádá jenom jedno: abychom byli ve společenství s Ním a ve službě bratřím.

3. V tomto bodě si každý z nás může udělat malé zpytování svědomí. Každý si nyní může sám, mlčky odpovědět ve svém nitru na otázku: jakou odpověď jsme až doposud dávali na Pánovo volání ke svatosti? Chci se stát trochu lepším, být více křesťanem, více křesťankou? To je cesta svatosti. Když nás Pán volá, abychom byli svatí, nevolá nás k něčemu tíživému a smutnému. Naopak! Volá nás, aby s námi sdílel svoji radost a abychom prožívali a s radostí odevzdávali každý okamžik svého života a současně svým životem obdarovávali lidi, kteří jsou vedle nás. Pokud to pochopíme, všechno se změní a dostává nový a krásný význam, počínaje nepatrnými každodenními věcmi. Příklad. Paní jde na trh nakupovat a potká sousedku, začnou rozmlouvat a dojde na klevety. A tato paní řekne: »Já nechci o nikom mluvit zle.« A to je krok ke svatosti, který pomáhá stát se více svatým. Doma si pak dítě chce povídat o nějakých svých, poněkud smyšlených záležitostech. A chtělo by se říci: »Ach, ne, dnes jsem po práci tolik unavený…« - »Posaď se a vyslechni svoje dítě, které to potřebuje!« Trpělivě jej vyslechni a to bude krok ke svatosti. Potom na konci dne jsme všichni unaveni, ale je tu ještě modlitba. Pomodleme se a to bude také krok ke svatosti. Potom přijde neděle a jdeme na mši, přistoupíme k přijímání a někdy předtím i ke zpovědi, která nás trochu očistí. To je krok ke svatosti. Potom pomysleme na Matku Boží, tak dobrotivou a krásnou, vezměme si růženec a pomodleme se. To je krok ke svatosti. Jdu po ulici a potkám člověka v nouzi, zastavím se u něho, něco mu dám. Další krok ke svatosti. Jsou to maličkosti, ale mnohé maličkosti vedou ke svatosti. Každý krok ke svatosti z nás činí lepší lidi, svobodné od sobectví a od uzavřenosti v sobě, otevřené bratřím a jejich potřebám.

Drazí přátelé, první list svatého Petra nás vybízí: „Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista“ (1 Petr 4,10-11). Toto je povolání ke svatosti! Přijměme jej s radostí a podporujme se navzájem, protože cestou ke svatosti nejdeme osamoceni, každý sám za sebe, nýbrž společně v onom jediném těle, jímž je církev, kterou miloval a učinil svatou Pán Ježíš Kristus. Touto cestou svatosti jděme odvážně vpřed.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience