Nový portál Vatikánského rozhlasu

V čem tedy spočívá Evropanství sv. Brigity Švédské?

Brigita Švédská je velmi pozoruhodná světice, která nemá v pozdně středověkém pantheonu svatých v podstatě obdoby, jelikož je velmi mobilní svatou. Ačkoliv poutnické cesty byly v pozdním středověku velice oblíbené a velice časté, tak Brigita Švédská se liší v tom, že k tomu přidává vizionářský rozměr a politickou aktivitu, která se vztahuje jednak na světské vlády ? švédský královský dvůr, potom území německých rytířů, na papežskou kurii, šlechtu římskou, na římského císaře, tenkrát Karla IV. atd? Všichni tito lidé byli nějakým způsobem zasažení ať už její pověstí, její svatostí nebo jejími dopisy.

Co se ví o Brigitě jako o vizionářce?

Zůstal po ní korpus vizionářských textů, které jsou dochovány pod názvem Revelationes v latině, první verze je latinská, druhá švédská a byly velice brzy přeloženy do národních jazyků. Do češtiny byly přeloženy prakticky ihned, tzn. ještě před kanonizací sv. Brigity, v r. 1391. Tento korpus Revelationes obsahuje na 700 vizí, které byly napsány pravděpodobně od 40. let 14. stol., až do 70. let 14. století. Potom jsou zde obsaženy vize, které zřejmě pocházejí od následovníků Brigity Švédské, neboť obsahují proroctví, která se vyplnila až po její smrti, což samozřejmě nemusí být kritériem pozdního sepsání, ale v tom vědeckém kontextu to tak musí být. Ale to nic nemění na tom, že její vize v podstatě definují její osobnost.

Čeho se ty vize především týkají?

To je poměrně složitá otázka, protože se týkají mnoha různých věcí. Jednak jsou tam zajímavé politické vize ? v jedné z nich se popisuje napři. hlava rytíře prolezlá červy, hledí má vzadu v týlu; to znamená, že nevidí, kam kráčí. Hledí rytíře obrátil ďábel a tento rytíř je naprosto dezorientován a neví, kde je dobro a kde zlo. Tato kritika vznikla v souvislosti s výpravou švédského krále Magnuse Eriksona ve 40. letech do Pruska, která byla neúspěšná. Ve svém morální obsahu je tato vize universální a nadčasová, ale má i přímý politický kontext. Tak to je jedna část; vize, které můžeme spojovat s politickým kontextem.
Potom tam jsou vize převážně nábožensko-vzdělávacího charakteru. Vracejí se k evangeliím, k jejich obsahu a rozvádějí je dál a ve smyslu středověké exegeze vysvětlují jejich smysl, právě pro dobu Brigitiny současnosti.
Pak tam jsou přímé morálně-naučné vize, tzn. jakým způsobem se má správný křesťan chovat, aby dosáhnul spásy. Tyto vize musely být velice působivé a účinné už z toho důvodu, že vizionářce je sděluje sám Ježíš, nebo Panna Maria a mají vysoký apelativní charakter. Začínají slovy ?Já jsem tvůj Pán, já jsem Ježíš, který se pro tebe obětoval,? ty musíš činit to a to?, abys dosáhl spásy a zasloužil si mého uznání.? Potom tam jsou vize hodně dialogické, často se týkají Božího soudu: nějaká duše stojí před Božím soudem a nějakým způsobem brání. Tyto vize jsou příběhové. Ďábel odsuzuje duši pro ty a ty činy, tvrdí, že proto patří jemu; Ježíš je inkarnovaná spravedlnost a Panna Marie je v roli obhájkyně - říká ano, udělala ty a ty činy, ale tehdy udělala tento dobrý čin, a proto se přimlouvám. Takže samozřejmě ta naučná stránka je velice zajímavá a důležitá.

A teď svatá Brigita cestovatelka. Mluvily jsme o tom, že patří několika národům. Jak je s evropskými národy spojena?

Sv. Brigita je spojena s několika evropskými národy. Je to vůbec velice zajímavé, protože prvních několik desetiletí svého života prožila ve Švédsku. Narodila se kolem r. 1303 a ve Švédsku žila do první poloviny 40-tých let. Nejdříve byla vdaná, vdala se velmi brzy, ve třinácti letech, porodila svému manželovi 8 dětí. Na začátku 40-tých let podnikla první poutní cestu do Santiaga de Compostela, se svým manželem a svým zpovědníkem. Patrně také s dalším doprovodem, protože rodina patřila k vysoké šlechtě. Po návratu z této cesty ovdověla. Ve středověku se velice často stávalo, že po vykonání náročné cesty starší poutníci relativně často umírali; bývala to poslední cesta, takové rozloučení. Sv. Brigita zůstala jako vdova v cisterciáckém klášteře ve Vadsteně a tam začala přijímat své první vize. Koncem 40-tých let 14. století přišla do Švédska první velká morová rána, při které zemřel její zpovědník. Sv. Brigita se s malým doprovodem a jejími dvěmi, již dospělými dětmi (také sv. Kateřina), vydala do Říma na druhou poutnickou cestu. Psal se svatý rok 1350 a Brigita se tam vydala s myšlenkou, založit řád, jehož regule jí byla zjevena samotným Ježíšem Kristem. Došla do Říma a zůstala tam až do konce 60-tých let.
V roce 1372, už jako 70-ti letá stará paní, se vydala na cestu do Svaté země, do Jeruzaléma. Putovala přes Neapol, kde se zastavila na dlouhý odpočinek u královny Johany Neapolské. Byla velice známá svým nezřízeným životem, ale Brigita Švédská byla zřejmě jejím duchovním kompasem. V podstatě si chtěla tato světská královna, podporou vizionářky, zařídit v nebi to správné místo. Jestli se jí to podařilo není známo, neboť jí nechal její nevlastní syn po deseti letech zavraždit, protože mu překážela při nástupu na trůn. Nicméně, snad jí její přímluvkyně pomohla.
Z Neapole se Brigita vydala se svým doprovodem na Kypr, kde se opět zastavila na královském dvoře a kde byla přijata s velikými poctami. Na Kypru tehdy vládl rok křižáckých rytířů Lusiňanů. Byl to takový poslední výběžek křižáckého království v Jeruzalémě. Nakonec dorazila do Jeruzaléma, kde zažila několikeré vize na Kalvárii, v Betlémě? Tyto vize se staly velice slavnými a slavnými jsou dodnes. Jsou reflektovány jak v literatuře, tak ve filmu. Například Pašije Krista jsou právě na základě těchto vizí. Pak se vrátila zpátky a podobně, jako tomu bylo u jejího manžela, dospěla do Neapole a tam zemřela v blažené svatosti, jak se říká v legendě.

Co může sv. Brigita říci dnešnímu člověku?

Na tuto otázku již odpověděl Jan Pavel II. ve svém kázání, když prohlásil Brigitu Švédskou patronkou Evropy. Velice mě to potěšilo, poněvadž jsem se tímto tématem dlouho zabývala. Nedávno, když jsem byla ve vatikánském archívu a měla jsem možnost zhlédnou vatikánské zahrady, tak jsem si všimla na boční stěně velice monumentální, působivé sochy Brigity Švédské. Na středověkých obrazech je zobrazována velmi často, převážně jako vizionářka, jako žena, která má v ruce knihu revelací, které jí předává Kristus a Panna Maria, ale téměř nikdy není zobrazována jako poutnice. Tato socha, která je moderní, ji zobrazuje jako poutnici. Má v ruce poutnickou hůl, která zobrazuje duchovní moc, duchovní autoritu. Ta asociace s biskupskou berlou je namístě. Dále, má na nohou sandály, jako apoštolové, jde bosa a kráčí jako stará žena do Svaté země. To znamená, že je ochotna obětovat klid svého těla duchovnímu rozvoji. Domnívám se, že to je právě to, co nám může říci, poznávat svět, ať už ve smyslu duchovním, křesťanském, světském, a vracet se zpět do sebe a na místo, odkud jsme vyšli, ale s novým poznáním. To je právě to, co nám může dát, ať už jsme křesťané, katolíci, protestanti či ateisté. To její poselství je pro současnou dobu universální.