Drahé Eminence, Blaženosti, Excelence, drazí bratři a sestry!
Srdečně vás vítám na tomto setkání a děkuji za vaši starostlivou a kvalifikovanou účast a asistenci.
Chtěl bych vaším jménem vyjádřit upřímný a hluboký dík všem, kdo obětavě, trpělivě a kompetentně pracovali dlouhé měsíce, četli, hodnotili a zpracovávali témata, texty a postupy tohoto mimořádného generálního zasedání.
Dovolte mi, abych zvlášť srdečně poděkoval kardinálovi Lorenzovi Baldisserimu, generálnímu sekretáři synody, a mons. Fabiovi Fabenemu, podsekretáři, a spolu s nimi také všem referentům, skriptorům, konzultorům, překladatelům a veškerému personálu sekretariátu biskupské synody. Pracovali neúnavně a budou nadále usilovat o zdárný průběh synody: opravdu srdečný dík a Pán Bůh zaplať!
Děkuji rovněž post-synodální radě, referentovi a generálnímu sekretáři, biskupským konferencím, které se opravdu hodně napracovali a děkuji také třem delegovaným předsedům.
Děkuji vám, drazí kardinálové, patriarchové, biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice, laici a laičky za vaši přítomnost a účast, která obohatí práce i ducha kolegiality a synodality k dobru církve a rodin! Přál jsem si, aby se tento duch synodality projevil také volbou referenta, generálního sekretáře a delegovaných předsedů. První dva byli zvoleni přímo post-synodální radou, kterou volili účastníci předcházejícího zasedání synody. A poněvadž delegovaní předsedové mají být vybráni papežem, požádal jsem post-synodální radu, aby mi doporučila konkrétní jména, která jsem potom také nominoval.
Jste nositeli hlasu místních církví shromážděných na úrovni územních církví prostřednictvím biskupských konferencí. Všeobecná církev a místní církve jsou božského ustanovení; územní či provinční církve jsou lidského ustanovení. Tento hlas přinášíte do synodality. Máte velkou zodpovědnost v podání reality a problematiky církví, abyste jim pomohli jít cestou evangelia rodiny.
Základní všeobecnou podmínkou je mluvit jasně. Nikdo ať neříká: „To nelze říci, budou si o mně myslet to či ono…“ Všechno je třeba říci s odhodláním (parrésia). Po poslední konzistoři (letos v únoru), na které se mluvilo o rodině, mi jeden kardinál napsal: škoda, že někteří kardinálové nemají odvahu říci některé věci kvůli papeži, protože si patrně myslí, že papež je jiného názoru. Takto to nejde, toto není synodalita, protože je třeba říci všechno, o čem v Pánu cítíme potřebu mluvit: bez lidských ohledů, nebojácně. A zároveň je třeba pokorně naslouchat a s otevřeným srdcem přijímat, co říkají bratři. Těmito dvěma postoji se uskutečňuje synodalita.
Prosím vás proto, abyste tyto postoje bratrství v Pánu zachovávali, totiž mluvit odhodlaně a naslouchat pokorně.
A čiňte tak s maximálním klidem a pokojem, protože synoda se koná vždycky cum Petro et sub Petro a přítomnost papeže je pro všechny zárukou a záštitou víry.
Drazí bratři, všichni spolupracujme na tom, aby se tato dynamika synodality jasně projevila.
Děkuji.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
