Dnešní evangelium nám sděluje, že kromě dvanácti apoštolů povolal Ježíš dalších sedmdesát dva učedníků a poslal je do vesnic a měst hlásat Boží království (srov.
Lk 10,1-9.17-20). Přinesl na svět Boží lásku a chce ji šířit skrze společenství a bratrství. Proto hned formuje společenství učedníků, misionářské společenství, a připravuje je k poslání, k putování. Misionářská metoda je jasná a jednoduchá: učedníci navštěvují domy a jejich zvěst začíná výmluvným pozdravem: „Pokoj tomuto domu!“ (v.5). Není to jen pozdrav, nýbrž také dar: pokoj. Když dnes, drazí albánští bratři a sestry, přicházím mezi vás na toto náměstí pojmenované po skromné a velké dceři této země, blahoslavené Matce Tereze z Kalkaty, zdravím vás tímto pozdravem: pokoj vašim domovům, pokoj vašim srdcím, pokoj vaší zemi!
Poslání dva a sedmdesáti učedníků odráží misionářskou zkušenost křesťanského společenství všech dob: zmrtvýchvstalý a živý Pán posílá nejenom dvanáct apoštolů, ale celou církev, posílá každého pokřtěného zvěstovat evangelium všem národům. Během staletí nebyla zvěst pokoje přinášená Ježíšovými posly vždycky přijata. Někdy zůstaly dveře zavřeny. V nedávné minulosti byla také brána vaší země uzavřena, zamčena řetězem zákazů a předpisů zřízení, které popíralo Boha a náboženskou svobodu. Ti kdo měli strach z pravdy a svobody, dělali vše proto, aby vyhnali Boha ze srdce člověka a vyloučili Krista a církev z dějin vaší země, třebaže byla jednou z prvních, které přijaly světlo evangelia. Ve druhém čtení jsme přece slyšeli zmínku o Ilýrii (Řím 15,19), která v časech apoštola Pavla zahrnovala i území nynější Albánie.
Zamyslíme-li se nad oněmi desetiletími krutého utrpení a těžkého pronásledování katolíků, pravoslavných i muslimů, můžeme říci, že Albánie byla zemí mučedníků: mnozí biskupové, kněží, řeholníci, věřící laici i služebníci jiných náboženských kultů zaplatili svoji věrnost životem. Nechyběly důkazy obrovské odvahy a důslednosti při vyznávání víry. Kolik jen křesťanů neustoupilo hrozbám, nýbrž nadále a bez váhání pokračovalo v započaté cestě! V mysli se odebírám k oné zdi na hřbitově ve Scutari, místu a symbolu mučednictví katolíků, kteří tam byli popravováni, a s pohnutím tam skládám kytici modliteb i vděčnou a trvalou vzpomínku. Pán byl spolu s vámi, drazí bratři a sestry, a byl vám oporou. On vás vedl a potěšoval, aby vás nakonec vynesl vzhůru na orlích křídlech jako to kdysi učinil starozákonnímu lidu Izraele, jak jsme slyšeli v prvním čtení. Orlice znázorněná na vaší státní vlajce poukazuje k naději, abyste ustavičně skládali svou důvěru v Boha, který neklame, ale je stále po našem boku, zejména v obtížných chvílích.
Dnes jsou brány Albánie znovu otevřeny a nastává sezóna nového misionářského protagonismu všech členů Božího lidu: každý pokřtěný má v církvi i společnosti svoje místo i poslání. Každý ať se cítí povolán k velkorysému nasazení zvěstovat evangelium a dosvědčovat lásku, posilovat svazky solidarity a prosazovat tak spravedlivější a bratrštější život všech. Přišel jsem vám dnes poděkovat za vaše svědectví a také vás povzbudit, abyste dávali růst naději, která je ve vás a kolem vás. Pamatujte na orla, který nikdy nezapomene na hnízdo, ale létá vysoko. Stoupejte vysoko. Jděte vzhůru. Přišel jsem vás povzbudit, abyste přitahovali nová pokolení a neustále se živili Božím Slovem v otevřenosti srdce Kristu, Jeho evangeliu, k setkání s Bohem, k setkání mezi vámi, jako to již činíte: svým setkáváním vydáváte svědectví celé Evropě.
V duchu společenství mezi biskupy, kněžími, zasvěcenými osobami a věřícími laiky vás povzbuzuji, abyste dali rozmach pastorační činnosti, která je činností služebnou, a pokračovali v hledání nových forem působení církve ve společnosti. Obracím se tím zejména k mladým: Bylo jich mnoho cestou z letiště až sem! Tento lid je mladý! Velmi mladý. A kde je mládí, tam je naděje. Naslouchejte Bohu, klaňte se Bohu a mějte se navzájem rádi jako lid, jako bratři.
Církvi, která žiješ v této albánské zemi, díky za tvůj příklad věrnosti evangeliu! Nezapomínejte na hnízdo, na své dlouhé dějiny, ale také zkoušky; nezapomínejte na rány, ale nemstěte se. Postupujte vpřed prací v naději na větší budoucnost. Mnozí synové a dcery Albánie trpěli až k podání oběti vlastního života. Jejich svědectví ať je oporou vašim krokům na cestě lásky, na cestě svobody, spravedlnosti a především na cestě pokoje. Ať se tak stane.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
