Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Dva tisíce pastoračních pracovníků ze šedesáti zemí celého světa se v těchto dnech zabývalo apoštolskou exhortací papeže Františka Evangelii gaudium. Svatý otec účastníky setkání, organizovaného Papežskou radou pro novou evangelizaci, pozdravil v pátek odpoledne ve vatikánské aule Pavla VI.:

Pěkné odpoledne, drazí bratři a sestry,

Jsem rád, že se účastním vašeho jednání a děkuji mons. Rinu Fisichellovi za jeho úvodní slova.
Pracujete v pastoraci v různých světových církvích a tady se scházíte ke společnému zamyšlení nad pastoračním projektem, který obsahuje apoštolská exhortace Evangelii gaudium (dále EG, pozn. red.).

Sám jsem skutečně napsal, že tento dokument má “programový význam a závažné důsledky” ( EG 25). Jinak by to ani nemohlo být, když se jedná o základní poslání církve, tedy hlásání evangelia! Jsou však chvíle, kdy toto poslání nabývá na větší naléhavosti a kdy je nutné se znovu chopit naší zodpovědnosti.

Na mysl mi přicházejí zejména slova z Matoušova evangelia, kde se říká: “Ježíš, když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře” (Mt 9,36). Kolik lidí na existenciálních periferiích našich dní je “vysílených a skleslých” a čekají na církev, čekají na nás! Jak se k nim dostat? Jak s nimi sdílet prožitek víry, Boží lásky, setkání s Ježíšem? V tom spočívá zodpovědnost našich společenství a naší pastorace.

“Není úkolem papeže předkládat podrobnou a úplnou analýzu soudobé reality” ( EG, 51), nýbrž vyzývat církev, aby porozuměla znamení časů, která nám Pán bez ustání nabízí. Kolik jen takovýchto znamení je přítomno v našich společenstvích a kolik možností před nás Pán staví, abychom rozpoznali jeho přítomnost v dnešním světě! Vprostřed negativního dění, které odjakživa vzbuzuje větší rozruch, spatřujeme také mnohá znamení, která šíří naději a dodávají odvahu. Tato znamení, jak říká Gaudium et spes, je třeba posuzovat ve světle Božího slova (srov. 4 a 44). Teď je ta doba příhodná (srov. 2 Kor 6,2), nyní nastala chvíle konkrétního úsilí a toto je kontext, ve kterém jsme povoláni pracovat, aby rostlo Boží království (srov. Jan 4,35-36). Kolik chudoby a samoty bohužel v dnešním světě vidíme! Kolik lidí žije ve velkém utrpení a žádají církev, aby byla znamením Pánovy blízkosti, dobroty, solidarity a milosrdenství. Tato úloha náleží zejména všem těm, kteří nesou zodpovědnost v pastoraci – biskupovi v jeho diecézi, faráři v jeho farnosti, jáhnům v jejich službě milosrdné lásky, katechetům a katechetkám v jejich službě předávání víry…Tedy všem, kteří jsou svou prací v různých pastoračních oblastech povoláni k tomu, aby rozpoznávali a četli tato znamení časů, a tak na ně mohli moudře a velkoryse odpovídat. Když na nás doléhají mnohé pastorační nároky a mnohé žádosti mužů a žen, hrozí nám, že se vylekáme a uzavřeme v postoji strachu a obrany. A odtud povstává pokušení vlastní dostatečnosti a klerikalismu, onoho zakódování víry do pravidel a nařízení tak, jak to v Ježíšově době dělali učitelé zákona a farizejové. Budeme sice mít všechno jasné a uspořádané, ale věřící a hledající lid bude dál hladovět a žíznit po Bohu. Už jsem několikrát říkal, že mi církev připomíná polní nemocnici s mnoha a mnoha zraněnými. Chtějí po nás to, co lidé chtěli od Ježíše – tedy abychom jim byli nablízku. A s tímto postojem učitelů zákona a farizejů jim nikdy – ale nikdy ! – nepodáme svědectví blízkosti.

Ještě další slovo mne vede k zamyšlení. Je to Ježíšovo vyprávění o hospodáři, který potřebuje dělníky na svou vinici a v různých hodinách vychází, aby je povolal (srov. Mt 20,1-16). Nevyšel pouze jednou. Ježíš v podobenství říká, že hospodář vyšel nejméně pětkrát – zrána, v devět, v poledne, ve tři a v pět hodin odpoledne (se smíchem: Takže ještě máme čas, aby k nám přišel, ne?). Na vinici byla spousta práce a onen pán strávil téměř celou dobu tím, že chodil po ulicích a náměstích své vsi a hledal dělníky. Pomyslete na dělníky poslední hodiny – nikdo je nenajal a kdoví, jak se asi cítili. Věděli totiž, že na konci dne domů nepřinesou nic, aby dali dětem jíst. Všichni zodpovědní v pastoraci si toto podobenství mohou vzít za krásný vzor. Vycházet v různých denních hodinách, abychom potkávali lidi, hledající Pána. Vyhledat nejslabší a nejnuznější lidi, abychom je podpořili tím, že se budou cítit užitečně na Pánově vinici, byť by to bylo jenom na hodinu.

Další hledisko : nenechme se prosím zmámit hlasem Sirén, které nás volají k tomu, abychom z pastorace udělali horečnatý sled iniciativ, aniž bychom pochopili, co je na evangelizaci podstatné. Někdy se zdá, že se více staráme o to, jak znásobit své aktivity, než o to, jak být pozorní k lidem a jejich setkávání s Bohem. Pokud pastoraci chybí takováto pozornost, vytratí se postupně její plodnost. Nezapomínejme jednat tak, jak to dělal Ježíš se svými učedníky – poté, co chodili po vesnicích a hlásali evangelium, se vraceli spokojení s tím, jak byli úspěšní. Ježíš si je však vzal stranou, na opuštěné místo, aby s nimi trochu pobyl (srov. Mk 6,31). Pastorace bez modlitby a kontemplace nikdy nebude moci zasáhnout lidská srdce. Zůstane na povrchu, aniž by se zrno Božího slova mohlo ujmout, vzklíčit, růst a nést užitek (srov. ).

Vím, že vy všichni hodně pracujete, a proto bych vám chtěl zanechat poslední slovo : trpělivost. Trpělivost a vytrvalost. Slovo Boží vstoupilo trpělivě, ve chvíli Vtělení až do smrti na kříži. Trpělivost a vytrvalost. Nemáme sice kouzelnou hůlku, ale máme důvěru v Pána, který nás doprovází a nikdy nás neopustí. V obtížích a zklamáních, které jsou nezřídka přítomny v naší pastorační práci, nikdy nesmíme ztratit důvěru v Pána a v modlitbu, která ji podpírá. Nezapomínejme ovšem, že pomoc je nám dána v první řadě právě od těch lidí, ke kterým přicházíme a které podporujeme. Čiňme dobro, ale nečekejme odměnu. Rozsévejme a vydávejme svědectví. Svědectví je počátkem evangelizace, která se dotýká srdce a mění ho. Slova bez svědectví nikam nevedou a k ničemu neslouží. Svědectví je nosné a dodává slovům platnost.

Děkuji za vaše úsilí! Žehnám vám a prosím, nezapomínejte se za mne modlit. Musím totiž hodně mluvit, tak abych i já vydával trochu křesťanského svědectví (směje se). Děkuji.

Pomodleme se k Panně Marii, Matce evangelizace. Zdrávas Maria…

(jag)