Nový portál Vatikánského rozhlasu

Jsem rád, že vás nyní potkávám osobně, protože jsem vás, popravdě řečeno, už trochu znal. Není to tak dávno, co mi vás představily Kongregace pro biskupy a Kongregace pro východní církve. Jste plodem vytrvalé práce a neúnavné modlitby církve, která při volbě svých pastýřů chce zpřítomnit celou jednu noc. Onu noc, kterou Pán strávil na hoře v přítomnosti svého Otce ještě předtím, než povolal ty, které u sebe chtěl mít a vyslat je do světa.

Děkuji proto v zastoupení pánů kardinálů Ouelleta a Sandriho všem, kteří přispěli k vaší biskupské volbě, připravili ji a také se věnovali organizaci tohoto setkání. Tyto dny pro vás byly jistě plodné. Vychutnali jste si radost z toho, že nejste biskupy odděleně, nýbrž společně, že cítíte spoluzodpovědnost za biskupskou službu a starostlivost o celou Boží církev.

Znám vaše životopisy a vkládám velké naděje do vašich možností. Nyní konečně mohu spojit znalosti, které o vás mám z dokumentů, s konkrétními tvářemi. Dosud mi o vás vyprávěli, ale nyní mohu osobně naslouchat srdci každého z vás, upřít na každého pohled a zahlédnout tak mnohé pastorační naděje, které do vás vkládá Kristus a Jeho církev. Je krásné vidět, jak se ve tvářích zrcadlí tajemství každého z vás, a číst to, co do nich vepsal Kristus. Je útěšné moci konstatovat, že Bůh neponechává svou Nevěstu bez pastýřů podle svého srdce.

Drazí bratři, naše setkání se koná na začátku vaší biskupské pouti. Již opadlo ohromení, vyvolané vaším zvolením. Už jste překonali počáteční strach, který vás přepadl, když Pán vyslovil vaše jméno. Také emoce, které jste prožívali při svěcení, se postupně ukládají do paměti, a tíže zodpovědnosti se pozvolna přizpůsobuje křehkosti vašich ramen. Olej Ducha vylitý na vaši hlavu dosud voní a zároveň stéká na tělo církví, které vám Pán svěřil. Již jste zakusili, že evangelium otevřené nad vaší hlavou, se stalo domem, kde je možné bydlet společně s Božím Slovem. A prsten na vaší pravé ruce, který je občas příliš těsný a jindy zase sklouzává z prstu, má přesto sílu, aby váš život připoutal ke Kristu a jeho Nevěstě.

Setkávám se s vámi poprvé a prosím vás hlavně o to, abyste nikdy nepovažovali za samozřejmé tajemství, které vás zasáhlo, abyste nepřestávali žasnout nad Božím plánem, ani se neobávali vědomě putovat za přítomnosti Boha a jeho církve, která patří především Jemu. Kdesi v sobě musíme ukrývat a uchovávat tento přijatý dar, zabránit tomu, aby se opotřeboval a promarnil.

Dovolte mi nyní, abych k vám prostě promluvil o tématech, která mi leží na srdci. Cítím povinnost připomenout pastýřům církve nerozlučitelný svazek mezi stálou přítomností biskupa, přítomností Krista, který nikdy nechybí, ale také přítomností pastýře, který řídí v Kristově jménu. A to není nějaké zbožné doporučení. Když se pastýř ukrývá nebo je nedostupný, je ve hře pastorace a spása duší (De reformatione, Tridentský koncil IX). To řekl Tridentský koncil zcela opodstatněně.

V pastýřích, které Kristus dává církvi, On sám miluje svoji Nevěstu a daruje za ni svůj život (srov. Ef 5,25-27). Láska připodobňuje ty, kteří ji sdílejí, a proto vše, co je v církvi krásné, je od Krista, ale také je pravda, že oslavené lidství Ženicha neopovrhlo našimi rysy. Říká se, že manželé během let intenzivního společenství života a věrnosti si postupně sdělují svoje fyziognomické rysy a jsou si nakonec podobní.
Vás pojí prsten věrnosti s církví, která vám byla svěřena nebo které jste byli povoláni sloužit. Láska ke Kristově Nevěstě vám umožní, že jí postupně vtisknete svoje rysy, a zároveň obdržíte Její fyziognomii. K tomu je zapotřebí důvěrnosti, píle, stálosti a trpělivosti.

Biskupové, kteří se spokojí s povrchem, jsou k ničemu. Je zapotřebí jít do hloubky a vypátrat, jak ustavičně Duch inspiruje vaši Nevěstu. Nebuďte prosím biskupy na dobu určitou, kteří potřebují stále měnit adresu jako léky, které ztrácejí schopnost uzdravovat, nebo jako pokrmy, které ztratili chuť, a jsou na vyhození, protože se k ničemu nehodí (srov. Mt 5,13). Je důležité nebránit ozdravující síle, která prýští z hloubi daru, který jste přijali. To vás brání před pokušením chodit bezcílně sem a tam, neboť tomu, „kdo neví, kam pluje, se nedostává příznivého větru“ (Ignoranti quem portum petat nullus suus ventus est, Seneka, list 71). A my jsme se naučili, kam jdeme. Vždycky jdeme za Ježíšem. Chceme poznat, „kde bydlí“, protože se nikdy nepřestane platit odpověď, kterou dal těm prvním: „Pojďte a uvidíte“ (Jan 1,38-39).

Abyste zcela bydleli ve svých církvích je nezbytné přebývat stále v Něm a neutíkat od Něho, přebývat v Jeho Slovu, v Jeho eucharistii, v „tom, co je jeho Otce“ (srov. Lk 2,49) a zejména v Jeho kříži. Nezastavovat se letmo, ale přebývat dlouho! Stejně nepřetržitě jako plane světlo svatostánku ve vašich majestátních katedrálách či skromných kaplích, ať se vaše Stádce nepřestává ve vašem pohledu setkávat s plamenem Zmrtvýchvstalého. Proto žádní vyhaslí či pesimističtí biskupové, kteří si zakládají jenom na sobě, kapitulovali před temnotou tohoto světa anebo rezignovali na zdánlivou porážku dobra a nyní marně volají, že pevnost je v obležení. Vaším povoláním není strážit zkrachovalé masy, nýbrž opatrovat Evangelii gaudium, a proto nemůžete postrádat jediné bohatství, které opravdu máme na rozdávání a které si svět nemůže dát: radost Boží lásky.

Prosím vás, abyste se nenechali klamat pokušením, že změníte lid. Milujte lid, který vám dal Bůh, i když se „dopustil velkých hříchů“, a neúnavně „vystupujte k Pánu“, abyste vymohli odpuštění a nový začátek i za tu cenu, že spatříte, jak mizí vaše falešné obrazy božské tváře nebo fantazie, které jste chovali ohledně způsobu Jeho společenství s Bohem (srov. Ex 32,30-31). Učte se pokorné, ale nezdolné moci zástupnictví, které je jediným kořenem vykoupení.

Také misijní poslání, jež stalo tak naléhavým, se rodí z vidění toho, „kde bydlí Pán a z přebývání s Ním“ (srov. Jan 1,39). Jedině ten, kdo se setká, zůstává a přebývá, obdrží přitažlivost a pověření vést svět ke Kristu (srov. Jan 1,40-42). Myslím na množství lidí, které je k Němu třeba přivést. Na vaše kněze, in primis. Jsou mnozí, kteří už nehledají, kde bydlí, anebo přebývají v jiných existenciálních šířkách, někteří na mělčinách. Jiní zapomněli na otcovství biskupa nebo jsou možná unaveni jeho marným hledáním a žijí jako by už nebyli otci nebo si dělají iluze, že otce nepotřebují. Vybízím vás, abyste v sobě kultivovali otce a pastýře, niterný čas, ve kterém můžete najít prostor pro své kněze, přijímat je, uhostit, vyslechnout a vést. Chtěl bych, abyste byli dostupní nikoli množstvím sdělovacích prostředků, jimiž disponujete, ale vnitřním prostorem, který nabízíte, abyste přijímali lidi s jejich konkrétními potřebami, dávali jim celost a šíři církevní nauky a nikoli katalog nářků. A pohostinnost ať patří bez diskriminací všem, nabízejte pevnost autority, která umožňuje růst, a něhu otcovství, které rodí. Neupadněte prosím do pokušení obětovat svoji svobodu tím, že se obklopíte přitakávajícím dvorem, klikou či chórem, protože církev i svět má právo nacházet v ústech biskupa vždycky evangelium, které osvobozuje.

Potom je tady vám svěřený Boží lid. Když bylo při vaší konsekraci vysloveno jméno vaší církve, rozzářila se tvář těch, které vám dával Bůh. Tento lid potřebuje vaši trpělivost, aby se mu dostávalo péče a mohl růst. Dobře vím, že naše doba zpustla. Je proto třeba, abyste napodobovali trpělivost Mojžíše při vedení svého lidu, beze strachu, že zemřete jako exulanti, a vydali se do poslední svojí energie nikoli kvůli sobě, ale proto, aby ti, které vedete, došli k Bohu. Nic není důležitějšího než přivést lidi k Bohu! Doporučuji vám zvláště mladé a staré lidi. Ty první protože jsou našimi křídly a ty druhé protože jsou našimi kořeny. Křídla a kořeny bez nichž nevíme, co jsme, ani kam bychom měli jít.

V závěru našeho setkání, dovolte Petrovu nástupci, aby na vás pohlédl z výšin Tajemství, které nás neodvolatelně spojuje. Když se dnes dívám na vaše odlišné fyziognomie, které odrážejí nevyčerpatelné bohatství církve rozšířené po celé zemi, objímá římský biskup Katolicitu. Není nutné připomínat jednotlivé a dramatické situace našich dnů. Moc bych si přál, aby vaším prostřednictvím znělo v každé církvi povzbuzující poselství. Až se vrátíte domů, ať je to kdekoliv, přineste prosím papežův pozdrav a sympatie a ujistěte lid, že přebývá stále v jeho srdci.

Vidím ve vás hlídky, schopné probouzet svoje církve, vstávat před úsvitem či uprostřed noci a křísit víru, naději a lásku, aniž byste se nechali ukolébat nebo se přizpůsobili nostalgickým bědováním nad kdysi kvetoucí, ale dnes zanikající minulostí. Ustavičně prohlubujte svoje prameny, odvážně odstraňujte strusky, které pokryly krásu a svěžest vašich putujících předků a misionářů, kteří zasadili církve a vytvořili civilizaci.
Vidím ve vás muže schopné kultivovat a umožňovat zrání Božímu poli, na němž mladá setba očekává ruce ochotné denně zavlažovat, a tak doufat v hojnou úrodu.
Vidím ve vás nakonec pastýře, kteří jsou s to znovu sestavovat jednotu, tkát sítě, sešívat a překonávat zlomkovitost. Veďte uctivý dialog s velkými tradicemi, do nichž jste ponořeni, beze strachu, že zbloudíte, a bez potřeby bránit svoje hranice, protože identitu církve definuje Kristova láska, jež nezná hranic. I když žárlivě střežíte vášeň pro pravdu, neplýtvejte energiemi na konfrontace a střety, ale stavějte a milujte.

Hlídky, muži schopní pečovat o Boží pole, pastýři kráčející v čele stádce, uprostřed něho i za ním, takto se s vámi loučím, objímám vás a přeji vám plodnost, trpělivost, pokoru a hojnost modlitby. Děkuji.

Přeložili Jana Gruberová a Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy