První čtení mluví o putování lidu na poušti. Pomysleme na tyto putující lidi, vedené Mojžíšem. Byly to především rodiny: otcové, matky, děti, prarodiče; muži a ženy každého věku, mnoho dětí i utrmácených starých lidí… Tento lid připomíná církev putující pouští dnešního světa, připomíná Boží lid, který se skládá především z rodin.
To nám umožňuje zamyslet se nad rodinami, našimi rodinami putujícími životem v každodenních dějinách… Nelze vypočítat sílu, lidský náboj, který je obsažen v jediné rodině: vzájemná pomoc, výchovné doprovázení, vztahy rostoucí společně s lidmi, sdílení radostí i těžkostí… Rodiny jsou prvním místem, kde jsme osobně utvářeni, a zároveň jsou jakýmisi „cihlami“ vytvářejícími společnost.
Zpět k biblickému vyprávění. V jisté chvíli „lid omrzelo být stále na cestě“ (Nm 21,4). Jsou unavení, nedostává se jim vody, k jídlu mají pouze „manu“ – zázračný pokrm, který daroval Bůh, ale který se uprostřed krize jeví jako příliš skrovný. Stěžují si proto a mluví proti Bohu a Mojžíšovi: „Proč jste nás odvedli...“ (srov. Nm 21,5). Přichází pokušení vrátit se zpět, opustit cestu.
Pomysleme na ty manželské páry, které „omrzelo být na cestě“ manželského a rodinného života. Únava z cesty se stává omrzelostí, ztrácejí chuť manželství a nečerpají už vodu ze svátostného pramene. Všední život se stává tíživým, občas „nudným“...
Během tohoto zbloudění – říká Bible – objevují se jedovatí hadi, jejichž uštknutí způsobuje lidem smrt a mnozí umírají. Tato skutečnost dovede lid ke kajícnosti a prosí tedy Mojžíše, aby na Hospodinovi vyprosil odstranění hadů. Mojžíš prosí Pána a dostane se mu protiléku. Pohled na měděného hada, kterého vztyčil na kůlu, uzdraví každého, kdo byl hadem uštknut.
Co znamená tento symbol? Bůh neodstraňuje hady, ale nabízí protilék. Skrze měděného hada zhotoveného Mojžíšem, Bůh uděluje svoji sílu, kterou je Jeho milosrdenství, jež je silnější než pokušitelův jed.
Ježíš, jak jsme slyšeli v evangeliu, se s tímto symbolem ztotožnil. Otec totiž „dal“ z lásky Jeho, Jednorozeného Syna lidem, aby měli život (srov. Jan 3,13-17). A tato nezměrná Otcova láska pobídla Syna Ježíše stát se člověkem, služebníkem a zemřít pro nás na kříži. Proto jej Otec vzkřísil a dal mu vládu nad veškerenstvem. Tak to vyjadřuje hymnus svatého Pavla v listu Filipanům (2,6-11). Kdo důvěřuje ukřižovanému Ježíši, dostává se mu Božího milosrdenství, které uzdravuje ze smrtelného jedu hříchu.
Protilék, který lidu nabízí Bůh, je určen také a zejména těm manželům, které „omrzela cesta“ a jsou hryzáni pokušeními malomyslnosti, nevěrnosti, regrese a opuštěnosti... Také jim Bůh Otec dává svého Syna, Ježíše, nikoli, aby je odsoudil, ale spasil: budou-li Mu důvěřovat, uzdraví je milosrdnou láskou, která prýští z Jeho kříže, silou milosti, která obrozuje a vrací na cestu manželského a rodinného života.
Láska Ježíše, který požehnal a posvětil jednotu manželů, je s to uchovat jejich lásku a obnovit ji, pokud se lidsky vytratí, naruší a vyčerpá. Kristova láska může manželům navrátit radost ze společného putování, protože manželství spočívá ve společné cestě muže a ženy, na níž má muž poslání pomáhat manželce, aby byla více ženou, a žena má pomáhat manželovi, aby byl více mužem. To je poslání, které máte. „Mám tě rád, tedy tě učiním více ženou.“ „Mám tě rád a proto tě učiním více mužem.“ Toto je vzájemnost růzností. Nejde to hladce, bez konfliktů, ne. To by nebylo lidské. Je to náročná, někdy obtížná a někdy také konfliktní cesta, ale takový je život! A rámci této teologie, kterou nám dává Boží Slovo o putujícím lidu a také rodinách, které putují, a putujících manželech, jedna malá rada. Je normální, že se manželé nepohodnou. Dochází k tomu vždycky. Radím vám však: nikdy nekončete den bez usmíření. Nikdy! Stačí malé gesto. A pokračuje se v cestě. Manželství je symbolem života, reálného života, není to pohádka! Je to svátost lásky Krista a církve, lásky nacházející v kříži své potvrzení a svoji záruku.
Přeji vám všem krásnou cestu, plodnou cestu, na níž roste láska. Přeji vám štěstí. Kříže přijdou, ale Pán je připraven vám pomáhat v cestě. Pán vám žehnej!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
