Argentina.
Papež František často mluví o tom, jak je důležité posilovat sociální vazby, rodinné a osobní vztahy. Celoživotně se o to sám snaží, což dokládají četná svědectví jeho dlouholetých přátel, se kterými vás postupně v našem vysílání seznamujeme. Do širokého kruhu Bergogliových přátel patří také trojice žen, které o svém vztahu k současnému papeži vyprávějí pro vatikánský deník
L´Osservatore Romano (příloha
Donne, chiesa, mondo, září 2014).
Alicia Barrios byla úspěšná a pohledná televizní moderátorka na vrcholu kariéry, když před patnácti lety poprvé potkala tehdejšího arcibiskupa Buenos Aires. Jeho pohled na argentinské a světové dění, představa o roli a budoucnosti církve, jeho navýsost prosté vystupování i mluva ji oslovily natolik, že za necelých čtyřiadvacet hodin radikálně změnila svůj život, svěřuje se paní Barriosová vatikánskému deníku. Sestoupila z výšin svého blahobytu a začala s Otcem Jorgem putovat po místech šoubyznysu na hony vzdáleným – buenosaireských věznicích, chudinských čtvrtích a pokojích psychiatrické léčebny Borda, která je poslední výspou pro duševně nemocné z celé Argentiny. A postupně se snažila tyto “existenciální periferie” popisovat a prezentovat jinak, než jak to sdělovací prostředky běžně činí. “Novinář je jako kněz”, soudí paní Alicia, “musí mít povolání a má naplňovat své poslání”. “Jorge Maria Bergoglio”, pokračuje argentinská žurnalistka, “je člověk s obrovským smyslem pro humor, který si zachoval i jako papež. Je velmi mírný, prostý, přístupný a navíc přímý, není zvyklý, aby se do jeho vztahu k lidem vkládal někdo zvnějšku. Po setkání s ním mohu říci, že je stejný jako před lety, uchoval si tentýž soulad mezi vírou a životem, tutéž schopnost naslouchat, tentýž vhled. Předtím byl kardinálem, který dělal faráře, dnes je papežem, který také dělá faráře”. Alicia Barriosová souhlasí s jiným Bergogliovým přítelem, Otcem Pepem (knězem v chudinských čtvrtích Buenos Aires, O. Josém Maria di Paola), že František na Petrově stolci omládl: “To je naprosto zjevné. Má takovou energii a sílu, že nás to všechny udivuje. A především je zřejmé, že tento elán není plodem jakéhosi přemáhání nebo nadšení z nové role. Člověk ihned vnímá, že je to plod pokojného srdce. Ježíš objal Františkovo srdce a nese ho v náručí – a papež chce světu vyprávět právě o této něze”.
Liliana je další papežova přítelkyně. Živí sběrem starého papíru, je jí 58 let a pobírá minimální sociální dávky. Peníze nestačí, a tak se po nocích probírá odpadky, jako mnozí jiní argentinští cartoneros. “Dělám to pro syna a vnoučata”, vysvětluje reportérce vatikánského listu, “snad mi Panna Maria pomůže, aby měli lepší budoucnost”, dodává. Bergoglio se vždy zastával buenosaireských sběračů papíru. Jako arcibiskup se účastnil mnoha iniciativ, usilujících o sociální začlenění cartoneros. Liliana vzpomíná, jak podporoval boj za právní uznání jejich práce, který vedla asociace z chudinské čtvrti Parque Avellaneda. Tehdy jsme se seznámili, podotýká. ”Je to člověk, který se bere za chudé a žije jako my chudí. Nikdy neměl auto ani ochranku, jedl na ulici, žil v souladu s tím, co říká a jak myslí. Obhajoba chudých lidí se stala smyslem jeho života”, soudí Liliana a s uznáním uzavírá: “A navíc má neuvěřitelnou paměť. Ještě nikdy si nespletl datum mých narozenin!”
Poslední z trojice je Alicia Oliveira. Papeže Františka zná už více než čtyřicet let. V roce 1973 se stala první ženou soudkyní na půdě argentinského trestního soudu. O tři roky později nastoupila vojenská diktatura, která ji úřadu zbavila a vystavila pronásledování. “Když mne propustili z práce, Bergoglio mi poslal nádhernou kytici růží. Vídali jsme se tenkrát dvakrát týdně. Díky tomu, že doprovázel kněze do různých míst, dokázal mne stále informovat o tom, co se děje”, popisuje paní Alicia totalitní léta. “Když někdo musel odejít z Argentiny, ostatní disidenti zorganizovali společný oběd, aby ho pozdravili. Bergoglio na těchto setkáních nikdy nechyběl.” Dnes je paní Oliveirová šedesátnice, má čtyři děti a dosud se politicky angažuje. S nynějším papežem si často telefonuje a sdílí s ním smysl pro spravedlnost. “Obdivuji Bergogliovo přesvědčení, že absolutní jistoty jsou útočištěm pro člověka, který má strach. Do fundamentalismu se utíká ten, kdo se bojí vydat na cestu, aby hledal pravdu”, míní pro L´Osservatore Romano žena, kterou celý život doprovázelo Bergogliovo přátelství.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
