Na dnešní den spadá smutné výročí církevní historie. 16. července 1054, přesně před 950 lety, začalo tzv. velké východní schisma. Vzájemnou exkomunikaci římské církve a konstantinopolského patriarchátu potvrdily během staletí další neporozumění, neshody a nedůvěra. Co se vlastně stalo před 950 lety? Zeptali jsme se P. Marka Ivana Rupnika, ředitele centra ?Aletti? pro dialog mezi východem a západem.
Z duchovního hlediska, můžeme říct, že před 950 byl spáchán ?hřích?. Platí to pro každé rozdělení, každé schisma. Nešlo o jediné schisma, celá řady jich byla už dříve. Problém spočíval v jurisdikci nad některými oblastmi. Řím a Konstantinopol se o ně přely, ale bylo potřeba najít dogmatické, teologické důvody. Byly to otázky disciplíny, eucharistie, ?Filioque? a další. Podstatné dnes je, že po 950-ti letech není žádná z těchto překážek aktuální!
Jaký důvod rozdělení tedy zůstává? Vezměme například otázku Filioque...
Z otázky Filioque, kde jde o to, zda Duch Svatý vychází pouze z Otce nebo také ze Syna, nezůstalo nic. Před několika lety vydala katolická církev prohlášení, které otázku zcela vyřešilo, takže dnes v ní ve vztahu k Východu není žádný problém.
Z dogmatického hlediska je mezi námi jednota. Jak říká Svatý otec ? není tu nic, co by nás nenapravitelně oddělovalo. A zvláště dnes, ve světě, kde se kultura překotně rozvíjí, myslím, že je opravdu obtížné zastávat a hledat jakýkoli problém, který by nás mohl držet ?v odloučení?. Opravdu ? jak napsal Jan Pavel II. v Orientale Lumen /pozn. překl.: Orientale Lumen je apoštolský list Jana Pavla II. z 2. května 1995/ ? Boží láska nás naléhavě vede vycházet si v ústrety. Jedině společně totiž můžeme ukazovat na Krista, Spasitele mužů a žen naší doby. Před touto naléhavostí neexistují žádné výmluvy. Musíme dělat všechno pro to, abychom našli shodu. Jde o to ? jak ohlásil II. Vatikánský koncil ? plně se navzájem uznat. Jsou to dvě velké apoštolské tradice.
Jan Pavel II. několikrát opakuje v Orientale Lumen, že ?slova Západu potřebují slova Východu, aby se Slovo Boží ukazovalo stále lépe ve svém nezměrném bohatství...?
Přesně tak. Dnes pociťujeme, že se navzájem potřebujeme. Je to nové Svatodušní znamení. Dnes je zřejmé, že musíme dojít k výměně darů právě proto, abychom mohli být uznáni za Kristovy učedníky.
U našeho mikrofonu byl P. Marko Ivan Rupnik, ředitel centra Aletti pro dialog mezi východem a západem.
***
Připomeňme si některé myšlenky z apoštolského listu Orientale Lumen, napsaného Janem Pavlem II. roku 1995.
Jako Pánova výzva k jednotě je cesta jednoty nezvratná. K jejímu naplnění je třeba nových a odvážných kroků. Svatý stesk za staletími, prožitými v plné jednotě víry a lásky ? píše Svatý otec ? na nás naléhá, vykřikuje naše hříchy, naše vzájemná neporozumění: připravili jsme svět o společné svědectví, které snad mohlo předejít mnoha tragédiím, nebo dokonce změnit směr dějin.?
Jan Pavel II. připomíná zrušení vzájemných exkomunikací z roku 1054 Pavlem VI. a ekumenickým patriarchou Atenagorem I. ? a dodává: ?téměř všechno je nám společné.? Kéž nám Kristus brzy dopřeje objevit, že navzdory mnoha staleté vzdálenosti jsme si byli blízcí, protože jsme společně ? byť nevědomky ? kráčeli k jedinému Pánu, a tedy i vstříc sobě navzájem.
Překlad Johana Bronková
odeslat článek
vytisknout článek
