Řím.
Ředitel časopisu italských jezuitů Civilta Cattolica,
o. Antonio Spadaro, byl v souvislosti s prvním výročím volby papeže Františka dotázán Vatikánským rozhlasem na klíčové rysy pontifikátu:
„Papež se nedrží abstraktních idejí, jejichž aplikací by utvářel realitu podle vlastní vize. Postupuje krok za krokem, rozlišuje dějiny a doprovází stávající dění v církvi, samozřejmě ve vztahu ke světovému dění. Pro něho je nejdůležitější sledovat, co se děje, a reformu chápe jako vnitřní proces. Dnes je velice zřetelné, že církev se rozvíjí zvláště v souvislosti s mladými církvemi a mění svoji vizi.“
Jaké místo má v pontifikátu papeže Františka sv. Ignác z Loyoly a sv. František z Assisi?
„Papež Bergoglio je od mládí radikálně formován ignaciánskou spiritualitou a jeho způsob jednání, vidění a chápání reality je podle mého názoru absolutně vázání na tuto spiritualitu. Je to samozřejmě spiritualita evangelní, která je silně zaměřena na přítomnost Pána ve světě. Není to spiritualita optimistická – papež tento termín nemá v oblibě. Je však plná naděje. Pro papeže to znamená, že Pán ve světě působí a my přicházíme vždycky až potom a máme Jeho přítomnost rozpoznávat. A to se nazývá rozlišování. Řekl bych, že jde o pontifikát, který rozlišuje, jak Pán ve světě působí. V tomto smyslu je hluboce jezuitský, ignaciánský. Je však také v hluboce ignaciánském smyslu františkánský, protože františkánská spiritualita je v té ignaciánské obsažena a zajisté vede papeže k tomu, že věnuje mimořádnou pozornost chudobě a tomu, co je podstatné. U sv. Františka je však také silně přítomen jeden další rozměr. A tím je reforma. Dobře známe vidění, které měl prosťáček z Assisi a které ovlivnilo jeho život, totiž vidění o opravě kostela, tedy církve (což je v románských jazycích totéž slovo – pozn. překl.). Františkovo úsilí opravit zchátralou budovu kostela se tak promítá do papežova pojetí nynější církve jakožto polní nemocnice, které je ve Františkově pontifikátu silně patrné.“
Říká o. Antonio Spadaro.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
