Rádio Vaticana

Itálie. 20. února dovršila 107 let sestra Candida, nejstarší řeholnice na světě. Alma Bellotti, jak se tato sestra z řádu kamiliánek jmenuje občanským jménem, oslavila své narozeniny účastí na papežské mši v Domu sv. Marty. Sestra Candida pochází z Verony, řeholní sliby složila před 80. lety. Dnes žije v klášteře v Lucce. Pro naši rozhlasovou stanici odpověděla na několik otázek. Nejprve jak vzniklo její povolání?

„Když půjdete na zahradu a uvidíte tam rostlinku, jak zjistíte, odkud se vzala? Vidíte ji, až když je tady! A se mnou to bylo stejné. Na povolání jsem nemyslela nikdy před tím, než jsem se pro něj rozhodla. Jsem z křesťanské rodiny, dostala jsem zdravou výchovu, zkrátka normální člověk. Zato Boží vůle je tajemství! Mnoho jsem četla, měla jsem ráda život... A pak jednou mi náš kněz dal do ruky knihu „Duchovní boj“. A tato kniha změnila mé smýšlení. Jednou jsem o tom pověděla své starší sestře a ta mi poradila: „Svěř se knězi a řekni mu o tom všem.“ A on se mě po nějaké době zeptal, zda jsem o tom už mluvila s rodiči. „Ale ne, v mém případě nejde o povolání!“ – odpověděla jsem. A on na to řekl: „V tvém případě jde o skutečné povolání!“ A tak jsem o tom šla hned promluvit s tatínkem a s maminkou. Tak uzrálo mé povolání... Jako rostlinka, kterou vidíme, až když má na květ, ale jak to s ní bylo pod zemí, to nevíme!“

Vždycky jste se věnovala nejchudším a trpícím...

„Vždycky! Cílem povolání je činit dobro, jinak to není povolání. Já jsem chtěla být misionářkou v Africe, vstoupit ke komboniánům. Tenkrát mi jejich představený řekl: Nemůžeme vás vzít, přijali jsme 42 sester a už není místo. Musíte rok počkat!“ Já jsem ale čekala už příliš dlouho a tak jsem se rozhodla, že půjdu jinam. Stala jsem se kamiliánkou. Cílem povolání je působit dobro, ať už na misijích, nebo mezi nemocnými, dětmi, cikány... působit dobro.“

Vím, že se modlíte růženec, ale vím také, že máte svou vlastní zvláštní modlitbu...

„Modlitbu? Pár slov. Ale prospěla by každému, protože jsou krátká a mají obsah... „Chválím tě, kláním se ti, děkuji ti“ za tvoji lásku, za to, že mě snášíš, že mě miluješ, máš mě rád.... „Chválím tě, klaním se ti, děkuji ti“ – to je ta modlitba, pár slov velkého obsahu, která se lze pomodlit rychle – i za chůze.“

Litovala jste za ta dlouhá léta někdy rozhodnutí pro řeholní povolání?

„Nikdy! Nikdy! Nikdy! Krátce po vstupu – byla jsem ještě postulantka – jsem šla se starší sestrou dát injekci jedné nemocné. Blízko městských hradeb hráli kluci kopanou, rozběhli se za mnou a pokřikovali: „Budeš litovat! Budeš litovat!“ Pokračovali jsme v chůzi s tou injekcí pro jednu maminku trpící tuberkulózou. Čekal jsem před místností, kde nemocná ležela, ale zahlédli jsme se navzájem, a ona se té sestry ptala, kdo je ta dívka. Odpověděla, že se chci stát sestrou. A ta žena vykřikla: „Ať toho nelituje! Ať nelituje! Říká jí to umírající matka“.
Nikdy, nikdy jsem nelitovala! Pokud něčeho lituji, pak toho, že jsem neudělala dost dobrého.“

- říká nejstarší řeholnice světa, stosedmiletá sestra Candida.

(job)