Nový portál Vatikánského rozhlasu

„Pomoz nám, milosrdný Otče, abychom byli vždy pozorní vůči hlasu Ducha“ (Vstupní modlitba).

Tato modlitba pronesená na začátku mše nás vybízí k zásadnímu postoji: naslouchání Duchu svatému, který oživuje církev i duši. Svou tvůrčí a obnovnou silou Duch ustavičně nese naději Božího lidu putujícího v dějinách a jakožto Přímluvce nese svědectví křesťanů. V této chvíli, my všichni spolu s novými kardinály, chceme naslouchat hlasu Ducha, který promlouvá skrze čtení z Písma.

V prvním čtení zazněla Pánova výzva k Jeho lidu: „Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (Lv 19,2). A Ježíš v evangeliu opakuje: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). Tato slova interpelují nás všechny, učedníky Páně, a dnes jsou určena zvláště mně a vám, drazí bratři kardinálové, zejména vám, kteří jste se včera stali součástí kardinálského kolegia. Napodobovat svatost a dokonalost Boha se může zdát nedostižným cílem. Nicméně, první čtení a evangelium nám podávají konkrétní příklady, jak máme činit z Božího jednání pravidlo svého jednání. Pamatujme však všichni, že bez Ducha svatého by byla naše snaha marná! Křesťanská svatost není v první řadě naším dílem, nýbrž plodem – chtěné a pěstované – chápavosti vůči Duchu třikrát Svatého Boha.

Levitikus říká: „K svému bratru neměj nenávist v srdci… nemsti se a nechovej zášť… miluj svého bližního…“ (19,17-18). Tyto postoje se rodí ze svatosti Boha. My jsme však obvykle tolik jiní, tolik sobečtí a pyšní… a přece nás dobrota a krása Boží přitahují a Duch svatý nás může den po dni očišťovat, přetvářet a utvářet. Musíme usilovat o tuto konverzi, konverzi srdce. My všichni, zvláště kardinálové a já.

Také Ježíš k nám v evangeliu promlouvá o svatosti a vysvětluje nám nový zákon, ten Svůj. Činí tak za pomoci několika antitezí mezi nedokonalou spravedlností učitelů Zákona a farizeů a vyšší spravedlností Božího království. První antiteze dnešního úryvku se týká pomsty. „Slyšeli jste, že bylo řečeno: »Oko za oko, a zub za zub«. Ale já vám říkám: když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou“ (Mt 5,38-39). Nejenom že nemáme druhému vracet zlo, které nám způsobil, ale máme se snažit velkoryse mu prokazovat dobro.

Druhá antiteze se vztahuje k nepřátelům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno »Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele«. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt 5,43-44). Ježíš žádá toho, kdo Jej chce následovat, aby prokazoval lásku tomu, kdo si to nezaslouží, bez náhrady, a aby láskou plnil prázdná místa v srdcích, v lidských vztazích, v rodinách, ve společenstvích, ve světě. Ježíš nás nepřišel učit vybraným způsobům, salónním manýrům! Kvůli tomu nebylo třeba, aby sestupoval z nebe a zemřel na kříži. Kristus přišel, aby nás spasil, ukázal nám cestu, jediné východisko z tekutých písků hříchu a touto cestou svatosti je milosrdenství. To, které prokázal On a denně prokazuje nám. Být svatými není nějaký luxus, nýbrž nutnost pro spásu světa. To od nás Pán žádá.

Drazí bratři kardinálové, Pán Ježíš a matka církev nás žádají, abychom s větší horlivostí a zápalem dosvědčovali tyto postoje svatosti. Právě v tomto dodatku nezištné oblace spočívá svatost kardinála. Milujme proto ty, kteří k nám chovají zášť; žehnejme těm, kdo nás pomlouvají; zdravme s úsměvem ty, kdo si to nezaslouží; nečekejme, že si nás budou považovat, nýbrž odpovídejme mírností na zpupnost; zapomínejme na uštědřená ponížení. Nechejme se stále vést Kristovým Duchem, který se obětoval na kříži, abychom mohli být „přívodem“, jímž proudí Jeho láska. Toto je postoj a chování kardinála. Kardinál se stává součástí církve Říma, nikoli nějakého dvora. Vyhýbejme se a vzájemně si pomáhejme při vyhýbání se dvorskému chování: intrikám, řečem, spolčování, protekcionářství, preferování. Naše řeč ať je řečí evangelia: „ano, ano; ne, ne“; naše postoje ať jsou postoji blahoslavenství a náš život ať je životem svatosti. Prosme znovu milosrdného Otce, abychom byli vždy pozorní vůči hlasu Ducha.

Duch svatý k nám dnes promlouvá také slovy svatého Pavla: „Jste Božím chrámem.. chrám je svatý, a ten chrám jste vy“ (1 Kor 3,16-17). V tomto chrámu, kterým jsme my, se slaví existenciální liturgie dobroty, odpuštění a služby, jedním slovem liturgie lásky. Tento náš chrám bude zprofanován, budeme-li opomíjet povinnosti vůči bližnímu. Když v našem srdci nalezne místo ten nejmenší z našich bratří, nachází tam místo sám Bůh. Když je onen bratr ponechán venku, je to sám Bůh, kdo nebyl přijat. Srdce zbavené lásky je jako odsvěcený kostel, vyjmutý z bohoslužby a určený k něčemu jinému.

Drazí bratři kardinálové, zůstaňme sjednoceni v Kristu a mezi sebou! Prosím vás, abyste mi byli nablízku modlitbou, radou, spoluprací. A vy všichni, biskupové, kněží, jáhni, zasvěcené osoby a laici spojte se s námi v prosbě k Duchu svatému, aby kolegium kardinálů stále více žhnulo pastorační láskou a stále více bylo naplňováno svatostí, sloužilo tak evangeliu a pomáhalo církvi vyzařovat ve světě Kristovu lásku.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie