Opět se dnes koná tradiční adventní setkání univerzitních studentů této diecéze, jejich římských a italských rektorů a profesorů. Srdečně zdravím všechny: kardinála generálního vikáře, biskupy, primátora, představitele různých akademických institucí, vysokoškolské pastorační asistenty a univerzitní skupiny. Zdravím zvláště vás, drazí studenti a studentky.
Přání, které svatý Pavel adresuje soluňským křesťanům, aby je Bůh „dokonale posvětil“(1 Sol 5,23), dokládá na jedné straně starost o svatost jejich života vystaveného nebezpečím, a na druhé důvěru v Pánův zásah. Tato apoštolova starost o křesťanský život platí také pro nás, dnešní křesťany. Plnost křesťanského života, kterou Bůh v lidech uskutečňuje, je totiž vždycky ohrožována pokušením podlehnout světskému duchu. Proto nám Bůh poskytuje pomoc, díky níž můžeme uchovávat dary Ducha svatého, nový život v Duchu, který nám dal. Opatrováním této ozdravující „mízy“ našeho života celá naše existence - duch, duše i tělo - zůstává neporušená, bezúhonná. Proč však Bůh, poté co nás obdařil duchovními poklady, musí znovu zasahovat, aby uchoval jejich neporušenost? Tuto otázku je třeba si položit. Protože jsme slabí, jak všichni víme, naše lidská přirozenost je křehká a dary Boží jsou v nás uchovávány jako v „hliněných nádobách“ (srov. 2 Kor 4,7). Taková je ona slabost.
Boží zásah umožňující nám vytrvat až do konce, až k definitivnímu setkání s Ježíšem, je výraz Jeho věrnosti. Je to jakýsi dialog mezi naší slabostí a Jeho věrností. On je silný ve svojí věrnosti. A Pavel naproti tomu říká, že silný ve své slabosti. Proč? Protože je v dialogu s touto věrností Boha. A tato věrnost Boha nikdy neklame. On je věrný především Sobě samému. Proto přivádí k dovršení dílo, které v každém z nás započal povoláním. To nám dává bezpečí a velkou důvěru. Důvěru založenou na Bohu a vyžadující naši aktivní a odvážnou spolupráci vzhledem k výzvám nynější doby. Vy víte, drahá univerzitní mládeži, že nelze a nečelit výzvám, neodpovídat na výzvy. Kdo se nevyrovnává s výzvami, neodpovídá na ně, nežije. Drazí univerzitní studenti, vaše vůle a vaše schopnosti spojené s mocí Ducha svatého, který od vašeho křtu přebývá v každém z vás, vám umožňují být nejenom diváky, nýbrž protagonisty soudobého dění. Prosím vás, neshlížejte na život s balkónu. Zapojte se tam, kde jsou výzvy, které po vás žádají, abyste šli životem vpřed, rozvíjeli se: boj za důstojnost lidí, boj proti chudobě, boj za hodnoty a mnoho dalších bojů, kterých jsme denně svědky.
Jsou různé výzvy, s nimiž se vy, mladí univerzitní studenti, musíte vyrovnávat s vnitřní pevností a evangelní smělostí. Statečnost a smělost. Sociálně-kulturní kontext, ve kterém se nacházíte, je někdy zatížen průměrností a nudou. Netřeba se podvolovat monotónnosti každodenního života, nýbrž věnovat se plánům širokého rozletu a jít za hranici toho, co je běžné. Nenechte si ukrást nadšení své mladosti! Bylo by také chybou nechat se uvěznit ve slabém a jednotvárném myšlení nebo v globalizaci koncipované jako uniformita. Pro překonání těchto rizik je třeba sledovat nikoli model sféry. Modelem pravé globalizace, která je dobrá, není kulová plocha, v níž je nivelizován každý výčnělek a mizí každá odlišnost, nýbrž model mnohostěnu, který obsahuje rozličné prvky a respektuje jednotu v rozmanitosti. Obranou jednoty, bráníme také různosti. Jinak by tato jednota nebyla lidská.
Myšlení je totiž plodné, je-li vyjádřením otevřené mysli, která rozlišuje a je neustále osvěcována pravdou, dobrem a krásou. Pokud se nenecháte podmiňovat dominantním názorem, ale zůstanete věrní křesťanským, etickým a náboženským principům, naleznete také odvahu jít proti proudu. V globalizovaném světě budete moci přispět k uchování vlastního svérázu a osobitosti, pokud nesnížíte etickou úroveň. Pluralita myšlení a individualit totiž odráží mnohotvárnou moudrost Boží, pokud se přistupuje k pravdě, dobrotě a kráse s poctivostí a intelektuální přesností, takže každý může být pro všechny darem a ziskem.
Odhodlání kráčet ve víře a jednat důsledně podle evangelia ať vás v této adventní době provází, abyste autenticky prožili slavnost Narození Páně. Může vám v tom pomoci krásné svědectví bl. Piera Giorgia Frassatiho, který, když byl student jako vy, říkával: „Žít bez víry, bez pokladu, který je třeba hájit, bez podpory dávané pravdě v neustálém boji - to není život, ale živoření. Nemáme však nikdy živořit, nýbrž žít.“ (List a I.Bonini, 27.2.1925).
Díky a požehnanou cestu k Betlému!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
