Berlín.
Jedním z hlavních symbolů komunistické moci v bývalé Německé demokratické republice se v šedesátých letech minulého století stala berlínská televizní věž. Východoněmečtí soudruzi však nepočítali s tím, že se na vrcholové sputnikovské kouli této téměř čtyřsetmetrové stavby bude za slunečného počasí tvořit do daleka viditelný světelný kříž. Právě ve stínu televizní věže v úterý začala další z platforem dialogu s nevěřícími, které organizuje Papežská rada pro kulturu. Berlínské „Nádvoří národů“ hostila nejprve městská radnice -
Rotes Rathaus a po ní i další, zejména kulturní instituce – divadelní dům
Deutsches Theater, univerzitní nemocnice
Charité, či Bodeho muzeum, ve snaze přitáhnout hlavně vědce a umělce. Katolická církev totiž v německém hlavním městě nevlastní žádné větší akademické prostory, byť berlínský arcibiskup Woelki velmi touží po katolické teologické fakultě. Vatikánský rozhlas měl v Berlíně svého korespondenta,
Stefana von Kempise:
Konečně správná debata, a nikoliv jen slavnostní vedle sebe plynoucí řeči, jak to bývá při italských edicích Nádvoří národů, poznamenal jeden z organizátorů. V radničním sále zazněla mnohá pádná slova. Kupříkladu filosof Herbert Schnädelbach, podle vlastních slov zbožný ateista, označil motto diskuse za absurdní intelektuální panikaření. „Neexistuje-li Bůh, je vše dovoleno“- tato věta z Dostojevského skutečně provokuje, připustil kardinál Gianfranco Ravasi. Předseda Papežské kulturní rady ve svém příspěvku vyzdvihl, že„Nádvoří národů“ patří do Berlína, protože německé hlavní město je „duchovní pustina“. Tomu ovšem rozhodně odporoval berlínský starosta Wowereit s poukazem na 250 zaregistrovaných aktivních náboženských sdružení, které z Berlína činí jedno z nábožensky nejrozmanitějších míst Evropy.Bezbožný tedy Berlín zcela jistě není.“
Německý sociolog Hans Joas, který v diskusi zastupoval věřící vědce, se nicméně ohradil také proti titulu „Nádvoří pohanů“. Možná je tato metafora dobře míněna, nevede však k dialogu mezi rovnocennými partnery. „Věřící si nemohou nijak empiricky zdůvodnit, že by byli morálně lepší“, soudí profesor Joas.
Celkově tedy berlínské „Nádvoří národů“, které se dneškem završilo, podnítilo mnoho otázek, podalo však málo odpovědí, dodává náš korespondent. Navzdory tomu jej kardinál Woelki hodnotí spíše kladně:
„Ačkoliv až k teologické fakultě jsme to pro tentokrát nedotáhli, přetrvává myšlenka, že si utvoříme prostor, ze kterého povedeme rozhovor se sekularizovaným městem. A na tom chceme pracovat. Ohlas na „nádvoří národů“ byl veskrze pozitivní a pro katolickou církev ve městě to byla důležitá zkušenost. Veřejnost nás vnímá jako instituci, která z hlediska své víry zaujímá postoj k důležitým existenčním otázkám.“
Míní berlínský arcibiskup. Německé hlavní město skutečně není duchovní pustina, dodává, protože evangelium tu nabývá zcela konkrétní podoby, jak dosvědčuje třeba nedávný projekt katolické Charity na přijetí uprchlíků z Lampedusy.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
