Otázka, „kdo jsem já, abych soudil?“, v aplikaci na homosexuála, „který hledá Pána a má dobrou vůli“, byla tou, která mezi tisíci slov papeže Bergoglia vzbudila největší ohlas. Tato otázka byla téměř všeobecně interpretována jako zřeknutí se jakéhokoli úsudku na adresu homosexuálů, jejich skutků a jejich nároků.
Existuje však dopis, který roku 2010 napsal tehdejší arcibiskup Buenos Aires a který umožňuje rozšifrovat autentický smysl této otázky.
Je to dopis, který napsal kardinál Bergolgio předsedovi komise pro laiky při Argentinské biskupské konferenci, Justo Carbajalesovi, v předvečer parlamentní diskuse o návrhu zákona, který měl zavést manželství osob téhož pohlaví a jejich právo adoptovat děti.
Dopis vyšel nyní i v italském překladu prof. Massima Introvigneho na blogu La Nuova Bussola. V tomto dopise Bergolio skutečně píše, že „nechceme soudit ty, kdo smýšlejí a cítí jinak“ a žádá po křesťanech „respekt“ a „mírnost“ ve vztahu k homosexuálům. Jakmile však přechází od osob ke skutkům a od homosexuálů k nároku na manželství osob téhož pohlaví, pronáší arcibiskup také soudy, jakby ne! Jeho dopis je nesmiřitelnou obžalobou toho, co označuje za „reálnou a závažnou antropologickou regresi“.
Tady je plné znění jeho dopisu:
„Drahý Juste,
Komise pro laiky při Argentinské biskupské konferenci se v rámci uplatňování svobody vlastní všem občanům rozhodla iniciovat uspořádání manifestace proti možnému schválení zákona o manželství osob téhož pohlaví, a současně potvrdit, že je nezbytné přiznat dětem právo mít otce a matku, kterých mají pro svůj růst a výchovu zapotřebí. Tímto listem bych rád vyjádřil svoji podporu tomuto výrazu odpovědnosti křesťanských laiků.
Řekli jste mi, že nepůjde o akci namířenou proti nikomu, protože nechceme soudit ty, kteří smýšlejí a cítí jinak. Vzhledem k blížícímu se dvousetletému výročí (vzniku Argentiny) a v jistotě, že budujeme stát, který musí zahrnovat pluralitu a různost jeho občanů, je více než potřebné zřetelně prohlásit, že nelze považovat za rovnocenné to, co je odlišné, a že přijímání odlišností je ve společenském soužití nezbytné.
Nejde o otázku pouhé terminologie či formální konvence týkající se soukromých vztahů, nýbrž o svazek antropologické povahy. Podstata lidské bytosti tíhne ke spojení muže a ženy jakožto vzájemné realizaci, pozornosti a péči, jakožto přirozené cestě k plození dětí. To propůjčuje manželství jeho sociální vznešenost a veřejnou povahu. Manželství předchází stát a je základem rodiny, je buňkou společnosti a předchází každou legislativu, dokonce i církev. Z toho plyne, že schválení návrhu diskutovaného zákona by bylo reálnou a závažnou antropologickou regresí.
Manželství muže a ženy není totéž, co soužití dvou osob téhož pohlaví. Rozlišování neznamená diskriminování, ale naopak respektování. Odlišování skrze rozlišování není hodnocením, není diskriminací. V době, kdy se tolik zdůrazňuje bohatství pluralismu, kulturní i sociální odlišnosti, je opravdu protimluvem minimalizovat základní lidské odlišnosti. Otec a matka nejsou totožní. Nemůžeme učit budoucí generace, že je totéž připravovat se na založení rodiny přijetím závazku stabilního vztahu mezi mužem a ženou a zároveň žít s osobou téhož pohlaví. Dávejme pozor, abychom při prosazování práva dospělých, které se za tím skrývá, nedošlo k odstranění prioritního práva dětí, které je výhradně třeba upřednostňovat, aby měly prospěch ze vzorů otce a matky a aby měly tatínka a maminku.
Pověřuji tě, aby u vás ani v řeči, ale ani v srdci nebyla agresivita a násilí proti žádnému bratrovi. Křesťané se chovají jako služebníci pravdy, nikoli jako její vlastníci. Prosím Pána, aby vás během této akce provázel svojí mírností, kterou žádá i od nás všech. Prosím tě modli se za mne a ať se za mne modlí i ostatní. Ježíš ať ti žehná a Panna Maria opatruje.“
5. července 2010 v Buenos Aires
kardinál Jorge Mario Bergoglio
Z blogu autora Settimo Cielo
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
