Křesťané věří v Ježíše Krista. Co tato víra v Ježíše Krista znamená? Lze říci, že celý život církve spočívá v tom, že různými způsoby odpovídá na tuto otázku. Když se Ježíš zeptal učedníků: „Za koho mne pokládáte?“, apoštol Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Jak otázka, tak odpověď se po staletí opakují a dále rozvíjejí.
Jak čteme v Janově evangeliu, židé se Ježíše snažili zabít, nejenom proto, „že rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem a stavěl se Bohu naroveň“ (Jan 5,18). Když totiž Ježíš kupříkladu řekne: „Dříve než byl Abrahám, já jsem“ (Jan 8,58), posluchači nepochybují o tom, že Mistr z Nazareta se považuje za rovného Bohu. Také když se Ježíš pokládá za toho, kdo může odpouštět hříchy, někteří učitelé Zákona uvažují: „Jak může (tento člověk) tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jen sám Bůh“. (Mk 2,7).
Svědectví Nového zákona nás staví před následující volbu: buď Ježíše vyznáváme jako Boha Spasitele nebo jej odmítáme. Když nasloucháme Ježíšovým slovům, nemůžeme popřít jeho božství a současně si myslet, že to byl velký člověk, který říkal pravdu.
Katechismus uvádí čtyři jména, kterými Nový zákon označuje nazaretského Mistra: Ježíš, Kristus, Boží Syn, Pán. Ježíš znamená „Bůh zachraňuje“. Kristus znamená „pomazaný“, tedy „Mesiáš“, přislíbený ve Starém Zákoně. Označení Boží Syn svědčí o jedinečném a věčném Ježíšově vztahu s Bohem Otcem. Jméno „Pán“ zase poukazuje na Boží svrchovanost (KKC 452-455).
Křesťan Ježíše Krista vyznává jako pravého Boha a pravého člověka. Věří tomu, že bez Ježíše nemůže být lidstvo spaseno. Pouze Ježíšovo jméno otevírá cestu k věčnému životu i pro ty, kdo křesťany nejsou.
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Víra je ze slyšení
odeslat článek
vytisknout článek
