Čtení této neděle nás vybízejí rozjímat některé zásadní charakteristiky křesťanské rodiny.
1. První je rodina, která se modlí. Evangelní pasáž zdůrazňuje dva způsoby modlitby: falešný způsob farizeje a autentický způsob modlitby celníka. Farizej ztělesňuje postoj, který není výrazem poděkování Bohu za Jeho dobrodiní a milosrdenství, ale je spíše výrazem sebeuspokojení. Farizej se cítí být spravedlivým, má za to, že je v pořádku, nadýmá se, a soudí druhé z výše svého piedestalu. Naproti tomu celník neplýtvá slovy. Jeho modlitba je skromná, umírněná a proniknutá vědomím vlastní nehodnosti, vlastní ubohosti. Tento muž cítí, že potřebuje Boží odpuštění, Boží milosrdenství. Modlitba celníka je modlitbou chudého, je to modlitba milá Bohu, která, jak praví první čtení, „proniká oblaka“ (Sir 35,20), zatímco farizeova modlitba je obtížena samolibostí.
Ve světle tohoto Slova bych se chtěl zeptat vás, drahé rodiny: modlíte se někdy v rodině? Někdo ano, to vím. Avšak mnozí mi řeknou: ale jak? Přece stejně jako ten celník, to je jasné: pokorně a před Bohem. Každý na sebe pokorně nechá spočinout Pánův pohled a prosí Jeho dobrotu, aby přišla k nám. A jak v rodině? Zdá se totiž, že modlitba je osobní záležitost a navíc v rodině nikdy není dost příhodného času a klidu... Ano, to je pravda, ale je také otázkou pokory, uznat, že potřebujeme Boha, jako celník. Všechny rodiny potřebují Boha, všechny! Potřebují Jeho pomoc, Jeho sílu, Jeho požehnání, Jeho milosrdenství, Jeho odpuštění. A k tomu je zapotřebí jednoduchosti. K modlitbě v rodině je nezbytná prostota. Společná modlitba „Otče náš“ u stolu je snadná. I modlitba růžence v rodině je velmi krásná a dodá spoustu síly! A také modlitba za sebe navzájem! Manžela za manželku, manželky za manžela, obou za děti, dětí za rodiče, za prarodiče… Modlit se za sebe navzájem. To je modlitba v rodině a modlitba činí rodinu silnou.
2. Druhé čtení nám nabízí další podnět: rodina opatruje víru. Apoštol Pavel na sklonku svého života činí zásadní bilanci a říká: „Víru jsem uchoval“ (2 Tim 4,7). Ale jak ji uchoval? Nikoli v trezoru! Nezakopal ji do země, jako onen poněkud líný služebník. Svatý Pavel přirovnává svůj život k boji a běhu. Uchoval víru, protože se neomezil na to, že ji bránil, nýbrž hlásal ji, šířil a nesl ji daleko. Rozhodně se postavil proti těm, kteří chtěli zakonzervovat, „nabalzamovat“ Kristovo poselství v hranicích Palestiny. Proto přijal odvážná rozhodnutí, šel na nepřátelská území, nechal se provokovat vzdálenými, odlišnými kulturami a hovořil směle a beze strachu. Svatý Pavel uchoval víru, protože ji daroval tak, jak ji přijal, vydal se na periferie a neopevnil se v obranných pozicích.
Také zde se můžeme ptát: jakým způsobem opatrujeme v rodině svoji víru? Držíme si ji pro sebe, ve své rodině jako privátní dobro, jako bankovní konto, anebo se o ni dovedeme dělit svědectvím, přívětivostí a otevřeností vůči druhým? Křesťanské rodiny jsou misionářské rodiny v každodenním životě, konají všední věci a přidávají do všeho sůl a kvas víry! Uchovat víru v rodině a do všeho denně dávat sůl a kvas víry.
3. A Boží Slovo nám podá poslední aspekt: rodina žije radostí. V responsoriálním Žalmu se nachází tento výraz: „ať to slyší pokorní a radují se“ (Žl 33/34,3). Celý tento Žalm je chvalozpěvem na Pána, který je zdrojem radosti a pokoje. Co je důvodem této radosti? Že Pán je blízko zkroušeným a vysvobozuje od zlého. Také svatý Pavel píše: „Radujte se stále v Pánu... Pán je blízko“ (Flp 4,4-5). Rád bych dnes položil otázku. Nosí každý radost ve svém srdci, ve svém domově? A každý ať si odpoví sám. Jak je na tom radost ve tvojí rodině? A odpovězte si.
Drahé rodiny, vy dobře víte, že pravá radost, která se zakouší v rodině není povrchní, neplyne z věcí, z příznivých okolností... Pravá radost plyne z hluboké harmonie mezi lidmi, kterou všichni pociťují v srdci a která nám umožňuje vnímat krásu být spolu a vzájemně se na cestě životem podporovat. Základem tohoto pocitu hluboké radosti je však přítomnost Boha v rodině, přítomnost Boha v rodině, Jeho přívětivá, milosrdná a uctivá láska vůči všem. A zvláště trpělivá láska, trpělivost je Boží ctnost a učí nás, abychom vůči sobě v rodině chovali trpělivou lásku. Jenom Bůh umí vytvářet harmonii z odlišností. Pokud chybí Boží láska, také rodina ztrácí harmonii, převládnou individualismy a pohasíná radost. Avšak rodina, která žije radost víry, spontánně víru předává, je solí země, světlem světa a kvasem celé společnosti.
Drahé rodiny, žijte vždy s vírou a jednoduchostí jako svatá Rodina Nazaretská. Radost a pokoj Páně ať jsou vždy s vámi!
Překlad Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
