Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Dnešní evangelium nás vybízí k zamyšlení nad tématem spásy. Ježíš stoupá z Galileje k městu Jeruzalém a cestou – jak podává evangelista Lukáš – se jej někdo zeptá: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ (Lk 13,23). Ježíš neodpovídá na otázku přímo. Není třeba vědět, kolik bude spasených, důležité je spíše, jaká je cesta spásy. A na tuto otázku Ježíš odpovídá: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci“ (Lk 12,24). Co chce Ježíš říci? Co jsou ony dveře, kterými máme vejít? A proč mluví Ježíš o těsných dveřích?
Obraz dveří se v evangeliích vyskytuje několikrát a odkazuje k obrazu domova, domácího krbu, kde nacházíme bezpečí, lásku a teplo. Ježíš nám říká, že existují dveře, které nám umožňují vstoupit do Boží rodiny, sdílet teplo Božího domu, společenství s Ním. Těmito dveřmi je sám Ježíš (srov. Jan 10,9). On je dveřmi. On je průchodem ke spáse. On nás vede k Otci. A dveře, jimiž je Ježíš, nejsou nikdy zavřeny. Tyto dveře nejsou nikdy zavřeny. Jsou otevřeny vždy a všem bez rozdílu, bez vylučování a bez privilegií, protože, jak víte, Ježíš nikoho nevylučuje. Někdo z vás mi možná namítne: »Otče, já jsem určitě vyloučen, neboť jsem velký hříšník. Udělal jsem hrozné věci a udělal jsem jich mnoho«. Nikoli, nejsi vyloučen! Právě proto jsi preferován, protože Ježíš vždycky preferuje hříšníka, aby mu odpustil a měl jej rád. Ježíš tě očekává, aby tě objal a odpustil. Nemějte strach. On na nás čeká. Probuď se, dodej si odvahy a vejdi Jeho dveřmi. Všichni jsou povoláni překročit jejich práh, překročit práh víry, vejít do Jeho života a nechat Jej vejít do svého života, aby nás přetvořil, obnovil a daroval nám plnou a trvalou radost.
Dnes procházíme kolem mnoha dveří, které nás zvou a slibují nám štěstí, které, jak potom zjistíme, trvá jenom chvilku, samo se vyčerpá a nemá budoucnost. Ptám se vás však: jakými dveřmi chceme vejít? A koho chceme nechat vejít dveřmi do svého života? Chtěl bych důrazně říci: nemějme strach překročit práh víry v Ježíše, nechat Jej vždycky vstupovat do svého života, vycházet ze svých egoismů, ze své uzavřenosti a ze své lhostejnosti vůči druhým. Ježíš osvěcuje náš život světlem, které nikdy nezhasne. Ne jako nějaký ohňostroj, nějaký flash! Nikoli, je poklidným světlem, které neustále svítí a dává nám pokoj. Takové je světlo, které potkáme, když vejdeme Ježíšovými dveřmi.
Jistě, Ježíšovy dveře jsou těsné, avšak nikoli proto, že vedou k nějaké mučírně. Nikoli, ne proto, ale protože nás žádá, abychom Mu otevřeli svoje srdce a uznali, že jsme hříšníky a potřebujeme Jeho spásu, Jeho odpuštění a Jeho lásku, a dostalo se nám pokory přijmout Jeho milosrdenství a nechat se od Něho obnovit. Ježíš nám v evangeliu říká, že být křesťany, neznamená nosit nějakou „nálepku“! Ptám se vás: jste křesťané podle nálepky či pravdy? A každý ať si odpoví ve svém nitru! Nikdy nebuďme křesťany podle nálepky, ale křesťany podle pravdy, srdcem! Být křesťany znamená žít a dosvědčovat víru v modlitbě, ve skutcích lásky, prosazováním spravedlnosti a konáním dobra. Těsnými dveřmi, jimiž je Kristus, musí vejít celý náš život.
Prosme Pannu Marii, Bránu nebes, o pomoc, abychom překračovali práh víry, dovolili Jejímu Synovi přetvářet svůj život jako byl přetvořen ten její a přinášeli všem radost evangelia.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
