Řím.
„Kněží mají být pastýři Božího lidu a nikoli státními kleriky, funkcionáři,“ stojí v dokumentu, který napsal bývalý kardinál Bergoglio a nyní byl zaslán prostřednictvím generálního vikáře římské diecéze, jako příprava a námět k reflexi před setkáním, na které 16. září svolává římský biskup František všechny kněze svojí diecéze. Papež František, píše kardinál Vallini ve zvacím listu zaslanému všem římským kněžím, zve všechny kněze působící v římské diecézi na kněžské setkání, které má být utvrzením ve víře a povzbuzením ke službě. Zmíněný dokument je reflexí, kterou kardinál Bergoglio pronesl na setkání s klérem diecéze Buenos Aires v roce 2008, tedy těsně po Konferenci episkopátů latinské Ameriky a Karibiku v Aparecidě.
Dokument bývalého arcibiskupa Buenos Aires je tedy nyní určen také všem kněžím římské diecéze a nabízí pronikavý pohled na kněžskou identitu v dnešní době. „Primární požadavkem je, píše se tam, aby farář byl autentickým učedníkem Ježíše Krista, protože jedině kněz zamilovaný do Krista může obnovit farnost. Současně však musí být horlivým misionářem, který se ustavičně vydává hledat vzdálené a nespokojuje se s pouhou administrativní prací. Dále, pokračuje nynější papež, je zapotřebí, aby „přednostní láska k chudým pronikala každou naši pastorační strukturu a prioritu. Příliš totiž dnes hájíme prostory soukromí a požitků a necháváme se nakazit individualistickým konzumem. Naše preference chudých je tak vystavena riziku, že zůstane na teoretické nebo čistě emotivní rovině, aniž by měla dopad na naše postoje a rozhodnutí.“
Působivou pasáž listu buenosaireského arcibiskupa z roku 2008 tvoří následující slova: „Za zmíněnými požadavky stojí implicitní touha našeho věřícího lidu, který chce pastýře a nikoli státní úředníky, funkcionáře, muže, kteří nezapomenou na to, že byli »vzati ze stádce« a kteří nezapomenou na „svoji matku a babičku“ - jak připomíná apoštol Pavel v listě Timotejovi (2 Tim 1,5), presbytery, kteří se chrání před korozí »duchovního zesvětštění«, které je tím »největším nebezpečím,... nejzáludnějším pokušením, které se znovu a znovu zákeřně vrací poté, co jsme všechna ostatní pokušení přemohli, protože je tato vítězství podněcují a živí«. … »Pokud by toto duchovní zesvětštění mělo zaplavit církev a pracovat na jejím zkažení tím, že bude útočit přímo na její princip, bylo by nekonečně zhoubnější než prosté zesvětštění morální. Bylo by ještě horší než ono nechutné malomocenství, které v jistých momentech dějin tak krutě znetvořilo milovanou Snoubenku, kdy náboženství jako by vneslo pohoršení do samotné svatyně, představováno prostopášným papežem, a pod šperky, drahokamy, líčidly a ozdobami skrývalo tvář Ježíše Krista... Jemně se vkrádající humanismus, nepřítel živého Boha a skrytě i nepřítel člověka, do nás může proniknout tisícerými způsoby« (H.De Lubac, Meditace o církvi, KN, 2010, str. 172). Varování před duchovním zesvětštěním či mondénní spiritualitou pochází z knihy Henryho De Lubaca SJ Meditace o církvi a často se opakovalo, jak v promluvách bývalého buenosaireského arcibiskupa, tak nynějšího římského biskupa. Papež František nyní doporučuje toto varování francouzského jezuity z padesátých let minulého století také dnešním a konkrétně římským kněžím jako přípravu na setkání, ke kterému jsou v rámci Roku víry zváni na pondělí 16. září t.r.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
