Vatikán.
Křesťanský život není pohodlnou zkratkou do nebe, nýbrž má být cestou hlásání zvěsti o tom, že nás Kristus smířil s Bohem. Papež František se při ranní mši v Kapli Domu sv. Marty zamýšlel nad dnešním úryvkem z druhého listu Korinťanům. Sv. Pavel v několika málo řádcích, takřka „ve spěchu“ užívá hned třikrát slovo „smíření“, poznamenal papež. A činí tak střídavě se silou a něžností, nejprve s důraznou pobídkou a pak téměř na kolenou: „Kristovým jménem vás vyzýváme: Smiřte se s Bohem“:
„Co je to smíření? Vezmeme jednoho odtud, druhého odtamtud a dáme je dohromady? – Nikoliv. Pravé smíření spočívá v tom, že Bůh v Kristu vzal naše hříchy a sám se učinil hříchem – pro nás. A když se jdeme zpovídat, není tomu tak, že my řekneme o jaký jde hřích a Bůh nám odpustí. Ne, tak tomu není! Přicházíme za Ježíšem Kristem a říkáme mu: ´Tohle je tvoje, já z tebe znovu dělám hřích.´ A jemu se to tak líbí, poněvadž právě to bylo jeho posláním: stát se pro nás hříchem, aby nás osvobodil.“
To je krása i „pohoršení“ plynoucí z Ježíšova vykoupení. A je to také tajemství – dodal papež František - z něhož Pavel čerpá „horlivost“, která jej žene kupředu a nutí přede všemi opakovat onu podivuhodnou věc o lásce Boha, „který vydal svého Syna na smrt pro mě“. Může se ale stát, že k této pravdě nikdy nedojdeme, konstatoval papež František. Hrozí ve chvílích, kdy slevujeme z křesťanského života, redukujeme ho na seznam věcí, které se mají dodržovat a ztrácíme nadšení a sílu lásky, která jej nese:
„Filosofové říkají, že pokoj znamená určitý klid při zachování řádu: všechno pěkně uspořádané a klidné... To však není křesťanský pokoj! Křesťanský pokoj je neklidný, nikoliv klidný. Je v něm neklid, který nás nutí nést dál poselství o smíření. Křesťanský pokoj nás žene kupředu. Je zárodkem, kořenem apoštolské horlivost. Apoštolský zápal neznamená, že se máme stát proselyty nebo vylepšovat statistiky: letos nám počet křesťanů v téhle zemi, v tomhle hnutí vzrostl... Statistiky jsou dobré, mohou pomáhat, ale nejsou tím, co po nás Bůh chce, být proselyty... Pán po nás chce, abychom hlásali právě toto smíření, které je pravým jádrem jeho poselství.“
V závěrečné části homilie dal papež František hlas vnitřní úzkosti sv. Pavla. S naléhavostí opakovat to, co označuje za „pilíř“ křesťanského života, totiž že „Kristus sám sebe učinil hříchem kvůli mně! A moje hříchy jsou tam - v jeho Těle, v jeho Duši! Je to bláznivé, ale je to krásné, je to pravda! – zvolal papež. Právě v tom je pohoršení Kříže!“:
„Prosme Pána, aby nám dal naléhavou starost o hlásání Ježíše, aby nám dal trochu té křesťanské moudrosti, která se rodí z Jeho boku probodeného z lásky. A také aby nás přesvědčil, že křesťanský život není léčbou nemocného v terminálním stádiu: pěkně v poklidu dojít do Nebe... Ne, křesťanský život se odehrává na cestě, v životě, s naléhavostí, která žene Pavla. Kristova láska se nás zmocňuje, ale také nás žene kupředu, naléhá na nás emocí, kterou vnímáme, když vidíme, že nás Bůh miluje. O tuto milost prosme.“
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
