Rádio Vaticana

Vatikán. Královna, dávající přednost chudým, a mystička, která prožívala spoutanost zlým duchem a po osvobozujícím exorcismu dokonávala za nevýslovných bolestí na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Těmto dvěma ženám – Marii Kristýně Savojské (1812-1836) a Marii Bolognesi (1924-1980) se otevírá cesta k brzkému blahořečení. Papež František v tomto týdnu podepsal dekrety, uznávající zázraky, které je povýší k úctě oltáře. Životní osudy těchto kandidátek beatifikace přibližuje kolega z italské redakce Vatikánského rozhlasu, Alessandro De Carolis:

„Jsme na počátku třicátých let devatenáctého století. Nedlážděnou neapolskou ulicí jede kočár, avšak náhle se zastavuje. Vystupuje z něj královna obou Sicílií a pokleká, aniž by dbala na zablácenou cestu. Z okénka totiž spatřila kněze, nesoucího viatikum. Toto zbožné gesto Marie Kristýny Savojské však není ničím neobvyklým. Když byla v necelých dvaceti letech provdána za neapolského krále Ferdinanda II. Bourbonského, překvapila jiným rozhodnutím. Část peněz určených na svatební oslavy věnovala na věno 240 chudým nevěstám a na uhrazení mnoha dluhů u neapolské zastavárny Monte di pietá. Přestože dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. toužila po životě v klauzuře, přijala manželství jako státní povinnost. Snažila se křesťanské hodnoty šířit ve dvorním prostředí, které zdaleka neodpovídalo jejímu přesvědčení. Umožňovala všem věřícím účast na nedělní mši svaté, zasáhla ve prospěch odsouzenců k trestu smrti, které všechny omilostnila. Maria Kristyna Savojská zemřela při porodu svého prvorozeného syna – Františka II. Bourbonského. Bylo jí pouhých 23 let. Neapol si však za necelé tři roky zamilovala tuto ženu, kterou připomíná jako »svatou královnu«. “

Mnohem blíže po časové ose jsou nám lidské i nadpřirozené osudy druhé kandidátky oltáře. Maria Bolognesi se narodila v severoitalské provincii Rovigo 21. října 1924.

„Na rozdíl od neapolské královny však Maria žila v krajní chudobě. Často se živila bramborovými šlupkami, kterými se v hospodářství pokrýval dobytčí trus. Vychodila první dvě třídy základní školy a pak vyměnila pero za motyku, aby pomáhala rodině v práci na polích. Od své babičky se učí moudrosti víry a lásce k modlitbě. Odmalička chodí každý den na mši svatou, horlivě navštěvuje katechismus a Katolickou akci. Stará se o mladší sourozence a nezadržitelně cítí touhu po modlitbě. Pán ji připravuje na to, aby jí dal účast na své vlastní Kalvárii. Ještě předtím však dopouští temné období a posedlost zlým duchem. Sotva šestnáctiletá Maria téměř dva roky není schopna modlitby, ďábelské trýznění jí nedovoluje vstoupit do kostela, nutí ji ukrývat se před knězem. V létě roku 1941 ji otec silou zadrží, aby dovolil provést exorcismus nejprve místnímu faráři a poté diecéznímu biskupovi. Přesto Satanovo působení trvá až do 1. dubna 1942, kdy nastupují mystická vidění. Ježíš při nich Marii odevzdává tři prsteny – v prvním z nich je zasazena pětice rubínů na znamení pěti Kristových ran. Pro Marii začíná fyzická účast na Ježíšově utrpení – krvavý pot a patologie nejrůznějšího druhu ji budou doprovázet po příštích čtyřicet let. Na radu svého duchovního Otce zaznamenává své mystické zážitky a popisuje více než dva tisíce stran. Tělesná bolest však nebrzdí Mariinu činnost – pracuje v Katolické akci a jako katechetka ve farnosti. Pouze smrt, která nastoupila 30. června 1980, jí nedovoluje spatřit realizaci jejího snu – vybudování domova pro nemocné.“

Dodejme, že při čtvrteční audienci Svatý otec schválil rovněž další dekrety Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Dokládají hrdinské ctnosti dvou služebníků Božích, kterými jsou O. Joaquim Rosselló i Ferrá (1833-1909), zakladatel Kongregace misionářů od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Mariina, a sestra Maria Tereza od sv. Josefa, občanským jménem Janina Kierocinska (1885-1946), zakladatelka kongregace Sester karmelitek Dítěte Ježíše.

(jag)